Hi everyone! Tohle je má první povídka tady a doufám že se vám bude líbit :)
Budu šťastná za každý komentář :) Upozorňuji že to bude dlouhý příběh ale to vás snad neodradí.Tak jdeme na to ♥
Ráno. Ospalé a těžké ráno do kterého se nechce probouzet snad nikdo. Venku už tma sice nebyla a hvězdy taky už dávno nezářily, ale i tak lampy trošku svítily, aby se v tom ranním šeru někdo neztratil. V tom šeru, chladu, mlze a únavě ,která takhle vždycky z rána, spadla na město.
Ale i přesto nepříjemné počasí brzo ráno, mezi ulicemi chladného a malého městečka nedaleko Blackpoolu, se ploužili unavení lidé, kteří "spěchali" do práce. V ruce drželi kafé, které považovali za každodenní záchranu před stresem a únavou, které ovšem vždycky skončili v odpadkovém koši. Jedna z mnoha stejných a nepříjemných rán ve všedním dnu....
Otevřel oči. Nejdříve jedno,několikrát zamrkal a pak ho zase naštvaně zavřel. Bohužel ale věděl že dneska stanout prostě musí, a tak otevřel obě očka, posadil se a potřel si prsty obě ospalé pomněnky, které ho ještě po včerejší dlouhé noci bolely. Zařizoval velmi důležité věci. Zívl a rukou si začal pomalu upravovat to blonďaté ptačí hnízdo na hlavě.
Protáhl se, otočil hlavu a zadíval se z velkého okna, z kterého byl výhled do velké dálky, a konečně vstal. Po studené podlaze se dostal do ,ještě víc studenější,koupelny a zamířil přímo ke sprše. Natáhl ruku a pustil příjemně studenou vodu. Zmuchlané oblečení které měl na sobě hodila na zem, rychle vešel do sprchy a pod kapkami vody se pokoušel probudit. J
ako obvykle tam zůstal deset minut a pak se otřel do sucha a oblékl si čisté boxerky. Zbytek probíhal jako každý den už 13 měsíců... Ale brzy se to všechno mělo změnit. Došel k velkému letišti, chytl za přikrývku a postel ustlal. Na chvilku se na ní zadíval. Tak jako každý den byl polštář zmuchlaný a matrace proleželá. Ale jen na jedné straně,
Na to si ale už zvykl. Musel. Povzdechl si a šel si radši pro oblečení. S čelnými, úzkými džíny a s dlouhým bílým trikem došel do kuchyně, která byla spojená s obývacím pokojem, kde už měl od včerejška nachystané věci.
Oblékl si šedou mikinu a přes krk si dal šál a černou tašku si hodil přes rameno. V kuchyni si do ruky vzal ještě jablko a už mířil ke dveřím. Pomalu si oblékl boty a do ruky popadl klíče které měl v misce u zrcadla. Když už byl u toho tak si zkontroloval účes, kdy měl vlásky vyčesané nahoru. Povzdechl si a vyšel, sice malého ale útulného a pěkného, bytu. Zamkl a rozutekl se po schodech k východu.
Vyšel do chladného počasí a jeho nálada ještě víc poklesla. Rychle došel ke svému černému range roveru, který je po minulé splátce oficiálně jeho, a vklouzl zpět do tepla. Tašku si položil na místo spolujezdce a na hodinkách zkontroloval čas. Zapnul si pás, nastartoval auto a už byl na cestě.
Přesně tak, jak už to dělal několik měsíců.
Projížděl dlouhou dálnicí táhnoucí se kolem pole, které bylo zahaleno v zimní mlze a ranní páře. Obloha byla šedá a celá tahle ospalá atmosféra venku, mu moc na úsměvu nepřidala. Zívl, protáhl se v sedačce a párkrát zamrkal aby zůstal čilí a dupl na plyn. Při pomyšlení, že za chvilku bude muset zatočit a bude na místě, se mu sevřel žaludek. Ale proč přeci? Byl tu už tolikrát a navíc dneska se má všechno změnit. A on si je jistý že k lepšímu. Tedy, doufal.
Vzápětí očekávaně otočil volantem a vjel do zatáčky. Betonová cesta končila u velkých vrat, u které byla ještě brána a hlídači. S autem se dostal na malé parkoviště, sáhl po řadící páce a zaparkoval. Rozepnul si pás a rukou si protřel bolavé a ještě ospalé očka. Povdychl si.
Nechtěl jako vždycky sedět deset minut v autě, přemýšlet, litovat se a nebo dokonce plakat a tak vystoupil do chladného počasí a auto s bouchnutím zavřel. Byla tu větší zima než doma. Klíče si strčil do kapsy a do plic vtáhl čerství vzduch. Vydal se k bráně za kterou byli ještě dveře od velkého stavení. Kývl na stráž, která ho už dobře znala, přišel ke dveřím a vklouzl dovnitř.
YOU ARE READING
Between lines....(Ziall/Narry)
RomanceJak hodně se člověk změní, když vyjde z vězení? Odpověď je hodně. Ale i po tak velké změně, jak někdo může oblížit svému milovanému? A hlavně milovanému, kterého zná už ze střední? A proč se hlavně někdo pak diví, že odejde za někým jiným? Otázka j...