Between lines....(Ziall/Narry)

Second

Nečekal až se mu ohřejí ruce, nebo až si ho někdo všimne a rovnou vyběhl po schodech.  Hned v dalším patře se nacházel box s plexisklem, za kterým seděl policista. Blonďák udýcháni polkl a trochu si porovnal oblečení. Došel k plexisklu a na policistu s úsměvem kývl.

Muž mu úsměv oplatil a jelikož ho znal lépe, než kohokoliv spolupracovníka tady, bez otázek ho pustil. Věděl za kým jde, jak dlouho tam bude a někdy dokonce, o čem si povídají...

Mladík rychle proběhl dalšími dveřmi, které potichu zavřel a vydal se na cestu skrz tmavou, dlouho a docela děsivou chodbou. Jeho chůze začala zpomalovat a ozvěna klapání bot se stala nepravidelná. Blížil se k místu.

Nakonec se úplně zastavil. Další, ale mnohem větší, dveře byli otevřené dokořán a tak mohl vidět desítky velkých stolů, které se po místnosti nacházeli. Všechny byli prázdné, u žádného nikdo neseděl..až na jeden případ. U jednoho stolu úplně vzadu seděl jeden človíček. Jedna osoba v celé místnosti. ....

Mladík. Přibližně starý jako blonďáček stojíc nervózně u dveří, kousajíc si nehty jako kdyby tady byl poprvé. Vlasy , které mu padali do obličeje, měl husté, tmavé hnědé a na koncích se mu kudrnatili. Tvář měl skloněnou protože si prohlížel prsty, které si v jednom kuse mnul v dlaních. I když seděl šlo vidět že je vysoký ale postavou byl hubený. Určitě, ještě před tím než přišel, měl nejmíň metrák ale teď jeho ruce,byli jako párátka.

Možná pod oranžovým tričkem měl vypracované svaly, tvrdé břicho a svůdnou 'V' line, ale to nikdo nevěděl. Díky krátkému rukávu mu šli vidět jeho četné tetování na ramenou a zápěstí. Jako například velká loď a kotva.

Působil velmi tajemně, zakřiknutě a plaše. Dalo by se říci, že i nebezpečně. Což nebylo neobvyklé na tomhle místě. Těžko si představit, jaké to bude mít až od tuď odejde. Vyvrhel společnosti, každým ignorován a odsuzován. Ale bylo to někdy jiné? Maximálně horší.

Těžko uvěřit tomu, že tahle osoba někdy byla někým milována. Hlavně jedním jediným..

Osůbka u dveří se pohla a tím na sebe strhla pozornost vězně číslo 783. Když do něho mladík u stolu zapíchl svůj pohled, celý ztuhl a na moment se nemohl ani pohnout. Ale to by pak nemělo smysl sem chodit. Hlasitě polkl a donutil nohy, aby se dali do pohybu směrem k mladíkovy u stolu..

Bez přemýšlení rychlím krokem došel až na druhou stranu místnosti a došel k židli, která byla připravená pro něho, zastavil se. Najednou nevěděl co udělat. Měl by udělat to co vždycky, i když dnešek je úplně jiný? Prsty položil na desku stolu a párkrát bříšky zabubnoval. Když uviděl, že ho pozoruje pár zelených oček společně s pobaveným a tajemným úsměvem, rozhodl se usadit.

Přisunul se až ke stolu a oba lokty si položil na stůl. Už nervózní nebyl, za což v duchu děkoval tomu nahoře. Podíval se proti sedícímu přímo do očí a když po chvilce cukl pohledem, ten naproti se zvonivě zasmál a najednou, jako kdyby celá tahle horrová atmosféra roztála.

Blonďáček si hlasitě oddychl a konečně se uvolnil. Ucítil teplou dlaň na té své, ještě zmrzlé z venku a z nervozity, a na chvilku zavřel slastně oči. Miloval to. Zkousl si spodní ret, který si nejprve olízl a pak se usmál.

„Doma jsem uklidil a trochu jsem to tam zútulnil. Doufám že se ti to tam bude líbit..“

Promluvil potichu do toho, příjemného, ticha blonďáček a stiskl kudrnáčkovi silně ruku.

„Pff.. všude to bude lepší než tady“

Uchechtl se a palcem druhé ruky si přejel přes plné  a načervenalé rty.

„Navíc s tebou..“

Dodal a přes stůl se trošku nahl. Což okamžitě spustilo růženec na tvářích od Nialla. Ten se pohledem snažil uniknout náruživým provokujícím očím ale působil ještě víc roztomile. Mladík se dotkl jeho brady a dvěma prsty si ho jemně naklonil k sobě.

Niall ucítil jeho horký dech na tváři a vzápětí jemný a přitom naléhavý a vášnivý polibek.

Ono totiž bylo všechno, co kudrnáč dělal, vášnivé.

Hlavně věci, díky kterým se dostal do vězení.    ......