Between lines....(Ziall/Narry)

third

Promnul jsem si zpocenou dlaň a nechtěně jsem začal těkat po jeho tváři. Pořád mě sledoval. Ani na okamžik neuhnul pohledem a pořád se široce a poddajně usmíval.

Byl nádherný.

Ale to on vždycky.

Věděl jsem že bych asi něco měl říct.

Teda, určitě. Ale nevěděl jsem co.

Měl bych se ho zeptat jestli se těší domů? Ne to je vážně blbá otázka když tady byl více než rok.

Nebo snad, na co se těší nejvíc?

 Nebo snad, jaké to tady bylo?

Aha, právě vymýšlím ty nejblbější otázky které by teď mohli padnout. Nemělo by to být složité ne? Když jsme přece, spolu. Chodíme spolu. A to už čtyři roky.

I když udržovat vztah přes mříže, telefonáty a plastové sklo, jde dost těžko.  Pořád se na mě díval a usmíval se. Ach.

Musím se přiznat že mám strach.

Sakra strach.

Byl tu tak dlouho a já byl tak dlouho sám. Nevím co si tady za hrůzy prožíval a nevím, jestli je stejný... Chová se stejně jako dřív? Je pořád tak vtipný, ochotný a romantický? Budeme spolu vůbec vycházet? Co když se od sebe teď oddálíme?! Při těchto myšlenkách se mi srdce rozbušilo ještě víc a opět jsem začal panikařit.

A co když mě už nemiluje?

"Nialle?" Naklonil hlavou aby mi viděl do tváře. Rychle jsem se na něho podíval a kývl jsem hlavou na náznak, že je všechno v pořádku.

Co když to už není on?

Ucítil jsem jak mi stiskl ruku ještě víc a dole pod stolem, mi dal druhou ruku na koleno a pohladil mě. Jemně jsem se na něho usmál a naklonil jsem hlavu. Vím že si myslí, že takhle vypadám roztomile. 

"Nialle?" Promluvil znova ale tentokrát jsem v jeho hlase poznal, že je pobavený.

"Ano Harry..?" Nevěděl jsem co čekat.

"Miluju tě..." Zaculil se na mě tak moc, že mu šly vidět všechny perličky a jeho dolíčky byli tak hluboké, že mi to vehnalo slzy do očí.

Byl to stále on.

Dvěma prsty mě chytil za pradu a sebevědomě si mě přitáhl až k jeho rtům.Hned potom co se mi málem kolena podlomila pod jeho horkým dechem,hlubokým,chraplavým hlasem, mě vášnivě políbil.