Between lines....(Ziall/Narry)

fourth

*prosí o komenář a doufá že se díl líbí*

Oba jsme uslyšeli odkašlání, které se ozývalo od dveří. Stál tam policajt který nad hlavou pokynul, že je čas.

Jenže tentokrát, to neznamenalo že Harry musí odejít do cely a já s roztrženým srdcem domů.

Podíval jsem se na Harryho a široce jsme se usmál. Odsunul jsem se od stolu a vstal jsem.

„Jdeme?“

Šťastně jsme se na něho usmál a když jsem viděl, jak se jeho smaragdové oči na mě nejistě dívají, natáhl jsem k němu ruku. Dotkl se mé dlaně, postavil a nervózně polkl. Ten, již byl vždycky dominantní, tvrdohlavý a neústupný teď vypadal jako malé roztomilé koťátko. Miloval jsem. Pevně jsem ho stiskl a druhou rukou jsem ho pohladil po jemné tváři.

„Všechno bude v pořádku Hazz..už jdeme domů“ Zašeptal jsem. Jeho oči se rozzářili a já ucítil jak mě jemně palcem hladí po hřbetu dlaně.

Tak dlouho čekal než tohle uslyší a já tak dlouho, než to řeknu.

Potáhl jsem ho a dali jsme se do pohybu. Pomalu jsem prošel kolem strážníka s Harrym za zády, které ho jsem táhl, a on Harry poklepal s úsměvem po rameni. Třeba byl taky rád že už ho tady neuvidí. Dostali jsme se až k muži za plexisklem, který si nás oba dva přeměřil pohledem.

„Takže...“ Odkašlal si a otevřel nějakou složku. „Pan Stiles.. že ano?“ Podíval se přes brýle na Harryho který němě přikývl a ještě víc mě stiskl. Muž vstal, vytáhl papírovou krabici která byla na zemi a začal z ní vytahovat Harryho věci, které mu zabavili, když tady šel.

Přesně před třinácti měsíci.

„Jedny klíče od auta, zapalovač, kožená peněženka a v ní tři libry“ Začal vyjmenovávat a Harry občas kýbl hlavou. Podle mě na ty věci už dávno zapomněl. „ A jedna fotka na které jste vy a...a ..“

„Můj přítel“ Promluvil Harry když viděl, že mě policista nějak nedokáže pojmenovat.

Ahh. Jak moc tohle zahřálo u srdce. Dlouho jsem tohle neslyšel a ani necítil. Někomu patřit. Na fotce jsem byl já a Harry. Nevzpomínám si přesně kde to bylo. Možná na nějakém večírku. Myslím že to bylo pár týdnů po maturitě...Sakra, to musí být stará fotka. Ale už jen to, že jí měl Harry u sebe, bylo něco úžasného....

Harry dostal dvou krabicí, společně s fotkou a s oblečením, do rukou a šel se rychle vedle převléct.

Stoupl jsem si ke dveřím a potichu jsem na něho čekal.

"Velký den co?" Uslyšel jsem policistu který mě a Harryho tady přivedl.

"Hmm jo to jo " Přikývl jsem hlavou.

"Jen si dejte pozor, ať váš přítel nedělá něco, co ho přivede zpátky"

"Nebojte...my se sem už nevrátíme. Ani jeden" Přesvědčivě jsem kývl hlavou když v tom jsem uviděl Harryho jak stojí s krabicí v ruce, na sobě normální oblečení ani s jedním kouskem oranžové. V černým džínách, v bílém tričku a v džínové bundě. Všechno na něm vyselo a bylo vytahané, jak hodně zhubl.

Od toho jsem tady já, abych ho vykrmil.

Harry prohlížel sám sebe a očividně nemohl uvěřit tomu, že brzy už bude doma. Očima těkal po svým botách, které si pořídil asi předa dvěma roky ale moc v nich nepobyl, a taky po hodinkách které dostal ode mě k Vánocům. Vyrazilo mi to dech. Tak dlouho jsem byl bez něho, tolik jsme si toho prožili a teď konečně budeme spolu. Vehnalo mi to do oči slzy a tak jsme se rychle vzpamatoval aby si toho nikdo nevšiml.

Zvedl hlavu a konečně se na mě podíval. Byl nádherný. Bylo to, jako kdybych ho viděl poprvé.

„Lásko...“ Vydechl jsem měkce a už jsem to dál nevydržel. Rozběhl jsem se k němu a když měl u hrudníku tu krabici, aspoň jsem mu ruce ověsil kolem krku a začal jsem jeho rty zasypávat polibky.

„Tak snad vypadneme ne?“ Uchechtl se po chvíli a svojí dlaní mi vklouzl do té mé.

„Ať už jsme pryč“ Zašeptal a krabici jsem si vzal.

„Sbohem“ Kývl jsem na muže v uniformě a oba jsme šli k východu.

„Řekl bych to samé...“ Řekl Harry. „Ale tak moc tohle místo rád nemám“ Uslyšel jsem v uších jeho osvěžující smích a i já jsem se musel pousmát.

Vyšli jsme ven a přímo jsme mířili k stříbrnému autu, které na mě čekalo na parkovišti....