Pousmál jsem se, když jsem ta slova slyšel, ale na víc jsem se nezmohl, protože jsem usnul. Ze spánku jsem instinktivně objal to příjemné teplo, ležící vedle mě.
Všimnul jsem si, že usnul, tak jsem to dál neodkládal a pokusil jsem se také usnout. Už se mi to i celkem dařilo, když mě Niko objal. ,,Em.. Niko?"promluvil jsem tichým hlasem, ale bez odezvy. Bylo mi tedy jasné, že spí. Také jsem ho objal a s ním v náručí hned usnul.
Probudil jsem se brzy ráno, ještě dříve než se vzbudil Ken. Přes noc jsem se pořád ke Kenovi tulil. Hmmm... příjemné... Ken měl úsměv na tváři. Bylo to úplně úžasné. Ještě chvíli jsem takhle ležel, když se Ken začal probouzet. ,,Dobré ráno."šeptl jsem mu do tváře.
Zamžoural jsem... ,,Dobré ráno."také jsem šeptl a políbil ho.,, Jak si se vyspal?"zeptal jsem se, aby nebylo ticho. Cítil jsem se úplně úžasně. I když mě stále zžíralo svědomí, protože jsem mu před ještě pár týdny pořád jen ubližoval. Když jsem nad tím tak přemýšlel, začal jsem brečet. To u mě není normální. Brečím jen, když je to opravdu špatné a to taky bylo.... Snad mi to jednou odpustí.
,,S tebou úplně úžasně"řekl jsem po pravdě. Když se rozbrečel zděsil jsem se. Provedl jsem něco? Ptal jsem se sám sebe.,,Co se stalo?"zeptal jsem se ho starostlivě a víc ho zmáčknul.
,,No em... nic to je dobrý."pronesl jsem, utřel jsem si slzy a políbil ho. Doufal jsem, že to nebude nějak řešit. Nechtěl jsem to rozebírat.
TIME SKIP
Tak pondělí a zase do školy. Víkend uběhl celkem rychle, až mi to za bylo tak trochu líto. S Kenem jsme trávili celý víkend. Bylo to super.,,Tak můžeme?"zeptal jsem se, když jsem už stál obutý u dveří.
,,Jo můžem."přikývl jsem a šli jsme směr škola. Dorazili jsme před školu a neviděl jsem Daichiho... To bylo celkem divný. Zamyslel jsem se, ale dál to nějak neřešil. Dneska Niko končil o dvě hodiny dříve než já. Šest hodin uplynulo jako voda a Niko už by měl být na cestě domů.
Konečně jsem skončil ve škole a vydal se rovnou domů. Asi padesát metrů od školy mě někdo ze zadu chytil a přiložil mi kapesník k nosu. Dál už jsem viděl jen tmu. Probudil jsem se... Ani nevím, kdy to bylo. Byl jsem v něčím pokoji. ,,Už jsi vzhůru buzíku?"zeptal se mě poněkud známy hlas. Uviděl jsem.... asi Daichi se jmenoval?,,Co chceš?"křikl jsem na něj. ,,Hmmm..."odmlčel se.,,Nejspíš si tak trochu užít."škodolibě a nadrženě se ušklíbl... ,,A taky chci nasrat Kena."v momentě, kdy to dořekl zděsil jsem se. Přiskočil ke mě a doslova ze mě strhal všechno oblečení a začal mě osahávat. ,,Oh...Málem bych zapomněl!"hlesl a na chvíli odskočil. Zděsil jsem se, když přišel a v jedné ruce držel dildo přímo obřích rozměrů a v druhé roubík. Roubík mi nasadil a dildo do mě tvrdě zarazil, až mi vytryskly slzy. V ten moment se zase odtáhl vyfotil mě a pak zase pokračoval.
Konečně jsem skončil, ale když jsem se vrátil domů, Niko tam nebyl?!
Zděsil jsem se, ale pak mi došlo, že by třba mohl být někde venku. Odfrkl jsem si sedl jsem si na gauč a začal jsem sledovat televizi... Seděl jsem tam takhle asi hodinu, než mi na mobil přišla zpráva... Odemkl jsem mobil a pak ,,Ten parchant!!"zařval jsem na celej barák a běžel přímo k němu domů, protože jsem na fotce jeho pokoj poznal.
Přes slzy jsem skoro neviděl a o to horší to pro mě bylo. Odtáhl se a tvrdě ho do mě vrazil... vytryskly mi další slzy. Začal tvrdě přirážet a já jen bolestně vzdychal. Jen jsem čekal, kdy to skončí, ale když se do mě udělal po čtvrté, začínal jsem se obávat, že to neskončí. Když jsem slyšel, jak někdo doslova vykopnul dveře.
Běžel jsem... ani bych nevěřil, že umím běžet tak rychle. Doběhl jsem k Dachimu domu... vlétl dovnitř, vykopl dveře jeho pokoje a spatřil jsem ho jak si tvrdě bere Nika... Tak to ne! Niko je můj... pomyslel jsem si, když už jsem dal Daichimu třetí ránu a on padal k zemi. Přistoupil jsem k Nikovi a objal ho. ,,Už je to dobré... jsem tady..."konejšil jsem ho šeptáním do ouška
################################
Tak to by bylo vše pro tuto kapitolu...
Onlouvám se, že je tak krátká a že nevyšla dříve, ale neměl jsem nějak chuť na psaní... Ale už jsem zpátky.
Takžé... hvězdičky a komentáře potěší... zatím ahoj :)
ČTEŠ
I don't wan't to hurt you {yaoi}
Разное!!Upozornění!! Jedná se o yaoi, takže kdo to těžko snáší by to asi neměl číst... To je vše... Užijte si příběh
