I don't wan't to hurt you {yaoi}

Kapitola V.

Musel jsem něco udělat. Ale nevěděl jsem co...,,Kene!"zakřičel na mě zrzek jménem Daichi.,,Co je?!"promluvil jsem na něj znuděně, ale ve mě byl obrovský boj.,,Co s ním dneska uděláme?"zeptal se mě.,,Nic!"štěkl jsem na něj.,,Co že?"zeptal se mě s údivem v očích.,,Slyšel jsi"odpověděl jsem.,,A teď ho nechte být... Od teď NA POŘÁD!"zdůraznil jsem.,,Seš normální!!"začal po mě ječet.,,Naprosto prostě ho už necháte být!"rozkázal jsem jim. Všichni od Nika ustoupili, ale Daichi se nedal.,,No tak na to zapomeň!"zařval na mě... ,,Co prosím?!?" řekl jsem s naprostým klidem v hlase. Pak jsem si všiml, že Niko někam utekl. Asi do školy. Oddychl jsem si.

Najednou se tu objevil Ken a začal se hádat s tím zrzkem... Tuším Daichi mu říkal. Jak jim Ken rozkázal, oni hned odstoupili ode mě. Toho jsem využil a utekl do školy. Doběhl jsem do třídy a čekal jsem, kdy se mi začnou posmívat ty paka od nás ze třídy. A dlouho jsem nečekal.,,Haha... Tak co buzíku. Kdo tě natrhl, že jsi tak dlouho nepřišel do školy,"zeptal se mě s úšklebkem Hachiro na rtech a když to dořekl celá třída se začala tlemit. Já to jen ignoroval nemohl jsem nějak zakročit. Udělal bych tím Kenovi jistě potíže. A to určitě nechci ještě mě pošle do děcáku. To by mi tak chybělo.,,Přestaň mě ignorovat!!"zařval na mě Hachiro a shodil mi věci z lavice. Jen jsem je posbíral a stále ho ignoroval. V tomhle jsem byl opravdu dobrej. Alespoň v něčem.,,Okamžitě mě přestaň ignorovat!!"znovu na mě zařval a praštil mě do xichtu

Venku jsem si to s Daichim vyřídil a šel jsem do školy. Procházel jsem kolem Nikovy třídy, když jsem slyšel že tam někdo řve. Podíval jsem se dovnitř. Ten co řval byl docela nízký kluk s dlouhými hnědými vlasy a řval na Nika. Tak na to zapomeň kamaráde. Ještě chvíli jsem situaci sledoval ze dveří, když v tom Nika praštil. To si posral chlapeček. Vběhl jsem do třídy, chytil jsem ho za mikinu a přirazil ho ke stěně.,,Tak aby jsi věděl..."na chvíli jsem se odmlčel.,,Zařveš na něj, jsi mrtvej! Praštíš ho, jsi mrtvej! Budeš si z něj utahovat, hádej...jsi mrtvej!... Je ti to jasný?!?"křičel jsem na něj. On jen přikývl já ho pustil a přešel jsem k Nikovi.,, Jsi v pořádku?"zeptal jsem se ho klidným hlasem.

Všechno se to seběhlo opravdu rychle.,,Jo jsem."řekl jsem tiše a sklesle. Hodně mě bolela hlava, protože když mě praštil, spadl jsem na zem. Přímo na hlavu.,,D-děkuji za záchranu."poděkoval jsem mu, aby neřekl, že mi to bylo úplně u prdele. Už mi bylo blbé, že mě furt zachraňoval a já mu to neměl jak vrátit. Ken odešel a zazvonilo. Celou dobu byl od rána ve škole klid. Hachiro se na mě už radši ani nepodíval. Už jsem mohl jít konečně domů. Vyšel jsem před školu a mířil si to přímo ke Kenovu bytu. Dorazil jsem před dveře a odemkl jsem. 

Fakt mě ten idiot nasral.... Došel jsem do třídy a akorát zazvonilo. Výborné načasování. Věděl jsem, že budu dneska ve škole dýl než Niko, ale nějak jsem to neřešil. Konečně jsem to měl za sebou a šel jsem domů. Dorazil jsem domů.,,Ahoj jsem doma!zakřičel jsem do prázdna. Za chvilku ke mě vyběhl z kuchyně.

Dnes byl pátek. Tak jsem se rozhodl, že uvařím oběd na zítra. Prohlédl jsem zásoby, co to Ken má a nakonec jsem se rozhodl, že udělám sekanou. Před tím jsem vařil skoro pořád, protože mí 'rodiče'nikdy nevařili. Zrovna jsem dal sekanou do trouby, když jsem slyšel, že Ken přišel domů. Přišel jsem na chodbu.,,Ahoj."pousmál jsem se a zase vběhl do kuchyně, abych zkontroloval sekanou, která se teď pekla v troubě.

Nechápal jsem, proč tak rychle zaběhl do kuchyně, ale pak jsem ucítil přímo úžasnou vůni. On vaří?! Podivil jsem se v duchu.,,Voní to krásně."pochválil jsem mu to. Jsem zase úplně vyměněný, když je poblíž. Pak jsem dostal nápad.,,Niko?"oslovil jsem ho.

,,Em....Ano?"odpověděl jsem když mě oslovil.

,,Nechtěl by jsi... Až to dopečeš.... Do čajovny?"zeptal jsem se ho. Do čajovny chodím rád a jsem tam schopen sedět klidně dvě nebo tři hodiny. Vždy jsem se tam dokázal uklidnit, tak jsem doufal, že by tam mohl jít se mnou. Teď bych se popravdě docela uklidnit potřeboval.

Rozzářily se mi oči. Do čajovny jsem chtěl vždycky jít, jen jsem nikdy neměl s kým a neměl jsem na to ani peníze. No jo peníze.,,Já šel bych rád, ale nemám jak bych to zaplatil."pronesl jsem smutně. Opravdu jsem tam chtěl jít.

,,Kdo říkal, že by jsi něco platil"zeptal jsem se ho a hezky jsem se na něj usmál.

,,No...já.... Ale mě je blbé, že by jsi to za mě zaplatil."smutně jsem se pousmál.

,,Prostě to dopečeš a půjdeš se mnou do čajovny!"rozkázal jsem mu. Nechtěl jsem mu rozkazovat, ale jinak bych ho tam nedostal.

Hrklo ve mě, když zvýšil hlas. Ano, pořád jsem se ho trochu bál.,, Tak dobře."pousmál jsem se. Já půjdu opravdu do čajovny. Rozsvítily se mi oči. Opravdu jsem se těšil.

O přibližně hodinu a půl později:

Sekanou jsem dopekl a oblékl se.,,Tak... Můžeme vyrazit?"zeptal jsem se.

,,Jo můžem." odpověděl jsem a společně jsme se vydali směr čajovna. Dorazili jsme do čajovny a posadili se na místa. Brzy nám přinesli lístky a my si objednali. Nemohl jsem si nevšimnout, jak se tu Niko stále rozhlíží.,,Líbí se ti tu?"zeptal jsem se ho po chvíli pozorování. Myslím, že jsem k němu začal cítit něco víc, než jen přátelství, ale nevím, jestli by mě neodmítl. Při tom jak jsem mu ubližoval asi jo.

,,Hodně se mi tu líbí. Je to tu úžasně příjemné."odpověděl jsem mu s úžasem v hlase. Podíval jsem se mu do očí. Bylo v nich vidět zvláštní pocit, který jsem ještě u nikoho známého neviděl. Byl něžný, ale zároveň vášnivý. Pak mi to došlo, ale bál jsem se, jestli když udělám co chci udělat, jestli mě nevyhodí. Ale zkusit to musím. Vstal jsem došel jsem k němu a políbil ho. Na rty. Už jsem jen čekal, kdy dostanu pěstí.

On mě políbil?! Takže to není jednostranné? Jupíí! Zapojil jsem se do polibku a prohloubil ho. Cítil jsem se úžasně. Když se odtáhl natáhl jsem se po něm a objal ho opravdu pevně, ale zároveň láskyplně. Chvíli jsme se objímali a pak nám donesli čaj. Ten jsme vypili, já zaplatil a šli jsme domů.

###########################################################################

Tak to bude vše pro dnešní kapitolu doufám, že se líbila :) ;) :D

Hvězdičky a komentáře s vašimi názory mě potěší. ;)

Zatím ahoj ;)