I don't wan't to hurt you {yaoi}

Kapitola IV.

Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem právě slyšel. Opravdu si mě chce vzít do péče?? Ale co on... Chci to já? Přece jen.... On je ten co mi tak dlouho ubližoval. Z přemýšlení mě vyrušil až hlas soudce: ,,Má zde přítomný Niko Ariga nějaké námitky??"zeptal se a probodával mě pohledem... Ani nevím proč.,,Nemám žádné námitky."odpověděl jsem. Čekal jsem, než proces skončí a když skončil, rozběhl jsem se a vrhl se Kenovi kolem krku ,,Děkuju"zašeptal jsem a ještě víc ho zmáčknul.

Takže to opravdu vyšlo?!? Yo!! Radoval jsem se v hlavě. Když proces skončil, Niko se mi vrhl kolem krku,,Nemáš zač."zašeptal jsem mu také u ucha a pohladil ho po vlasech.,, Tak a  teď pojď dolů... Půjdeme ti pro věci."pobídnul jsem ho a on poslušně slezl. Uffff... Byl celkem těžký.. Říkal jsem si v hlavě, když jsme byli na cestě k jeho starému bytu. Sbalili jsme mu oblečení a nějaké osobní věci co si chtěl vzít s sebou a naložili jsme to do taxi, které jsem předem zavolal? ať to máme snadnější. 

Nasedli jsme do taxíku a jeli směr můj nový domov. Dorazili jsme před dům. Pomohl Kenovi odnést mé věci ke dveřím a on odemkl.

,,Vítej doma."pronesl jsem a usmál se na něj. Odnesli jsme jeho věci ke mě do ložnice.,,Tak!... Vytáhnu ti matraci pro hosty a zítra ti půjdeme koupit novou postel jo?" zeptal jsem se ho s úsměvem na tváři.

,,Dobře."pronesl jsem zaujatě a prohlížel si jeho ložnici. Měl ji celkem velkou. To bylo celkem fajn. Já jsem sebou praštil do matrace, co mi připravil a ještě, než jsem dopadl na polštář, už jsem spal. Taky mi to celkem vyhovovalo. Alespoň jsem si věci nemusel vybalovat už dnes.

Potichu jsem se uchechtl. Usnul opravdu rychle. Tak jsem se rozhodl, že alespoň udělám něco užitečného. Přišel jsem ke skříni, která byla i tak poloprázdná. Moc oblečení jsem neměl nebo měl, ale v druhé skříni v mé pracovně nebo herně. Říkejte si tomu jak chcete. Uvolnil jsem pár řad ve skříni a začal jsem tam skládat jeho oblečení. Za chvíli jsem byl hotov. Chtěl jsem pokračovat, ve vybalování jeho věcí, ale kufr s jeho osobními věcmi jsem raději nechal na něm a šel se osprchovat.

Spal jsem asi hodinu a půl, než jsem se probudil. Vyšel jsem z místnosti, protože jsem Kena nikde neviděl, ale slyšel jsem, jak z jedné místnosti, předpokládám že z koupelny tekla voda.,, Asi je ve sprše."řekl jsem si tiše pro sebe a šel si celý byt projít. Prošel jsem obývákem a objevil se v místnosti, co byla asi pracovna měl tady gauč, počítač, televizi, skříň a ještě nějaký nábytek, ale to do podrobna nemusíme zaobírat. Odešel jsem z pracovny, protože jsem přestal slušet tekoucí vodu. Zavřel jsem za sebou dveře a šel zpět do ložnice, kde už seděl Ken. ,,Em...Ahoj."pozdravil jsem ho a usmál se na něj.

Osprchoval jsem se a šel do ložnice. Převlékl jsem se do čistého oblečení, vzhledem k tomu že byl večer tak rovnou do pyžama. Za chvíli se zde objevil Niko ,,Ahoj.... Em... Kde jsi byl?"zeptal jsem se ho. Bylo mi to vcelku jedno. Ptal jsem se jen tak pro informaci. 

,,J-já jen b-byl js-em se..."nezvládl jsem to doříct, protože jsem začal nekontrolovaně brečet. Začal jsem se hodně bát. Co když mi zase ublíží. Co když to na mě celou dobu jen hrál a teď se na mě vykašle. Začal jsem brečet ještě víc. Byl jsem z toho úplně nešťastný.

Začal přímo přede mnou brečet.,,Ježiš Niko co je?"zeptal jsem se starostlivě. Nějak jsem mu ublížil?? Nebo ho urazil . Přitáhl jsem si ho k sobě a majetnicky ho objal.,,Neboj se... Nic se nestalo... Jsem tady..."konejšil jsem ho a hladil ve vlasech. Asi se bál, že mu chci něco udělat za to, že mi šmejdil po bytu.,,Už ti nechci ublížit neboj."pořád jsem ho konejšil.

,,Vážně?"zeptal jsem se ho nedůvěřivě.

,,Ano opravdu ti nechci ublížit." řekl jsem mu a pustil ho.

,,Ď-děkuji"lehce jsem se pousmál, a také jsem se odtáhl.,,Mohl bych si vybalit své věci?"zeptal jsem se, když jsem se konečně uklidnil.

,,No vlastněéé... Už se stalo."pousmál jsem se na něj.,,Promiň jestli sis to chtěl vybalit sám."řekl jsem mu. S ním jsem jako vyměněný. Někdo na něj jen křivě pohlédne a zlámu mu ruky a nohy!! ,,Pojď už spát. Zítra musíme do školy." řekl jsem mu a lehl si do postele.

,,Ne nevadí mi to... Vlastně jsem se tomu chtěl vyhnout."pousmál jsem se na něj. Lehli jsme si na naše místa.,, Dobrou noc."popřáli jsme si. Ani jsem neslyšel odpověď a už jsem spal. Spal jsem asi dost tvrdě.

,,Dobrou" řekl jsem a už jsem spal taky. Vzbudil mě až otravný zvuk toho zasranýho budíku,,Ahhhhh..."povzdechl jsem si a hodil budíkem o zeď. Opravdu se mi nechtělo vstával.

Vzbudila mě rána přímo za mnou. Strašně jsem se lekl a zase mi do očí vystřelily slzy. Vlastně jen protože jsem se strašně moc lekl. Tohle jsem prostě nesnášel.

,,Niko promiň!" řekl jsem omluvně a objal ho. Jsem to ale debil. S takovou se na mě hnedka vysere a radši půjde do toho děcáku.

,,To je dobrý. Jen jsem se docela lekl. Uklidnil jsem se. Oblékli jsme se a vyrazili jsme do školy.

Došli jsme celkem blízko ke škole a pak jsem Nika zastavil. ,,Niko tady se od tebe budu muset oddělit. Mohlo by to pak pro tebe být ještě horší. Uvidíme se po škole." pak jsem si na něco vzpomněl. ,, Jo a abych nezapomněl. Tady máš klíč." podal jsem mu ho a usmál jsem.,,Tak běž jako první. Já pak dojdu."mrknul jsem na něj. Počkal jsem až dorazí před školu a pak jsem vyrazil také. Před školou už čekala moje parta, která obklopila Nika.

,,Tak dobře a děkuji." usmál jsem se a šel jsem ke škole. Před vchodem se kolem mě shromáždila Kenova parta a já se začal opravdu hodně hodně hodně hodně. Fakt hodně bát. Nevěděl jsem co dělat a tak jsem jen doufal, že mě Ken nějak zachrání.,, Tak co ty buzíku odpornej. Před kým jsi včera roztáhl nohy co?!? začal na mě mluvit vysoký a hezky zrzavý kluk. Byl jsem úplně v prdeli.

###############################################################################

Tak tohle bude vše pro tuto kapitolu. Doufám, že se líbila. Budu rád za každý komentář, čí vote.

Tak zatím ahoj :) :) ;) :D