Probudil jsem se s menší bolestí hlavy. Potichu jsem zakňučel a otevřel oči. Neviděl jsem nic jiného než tmu. Chtěl jsem si protřít oči, ale neuměl jsem pohnout rukama. Znova jsem s nima škubl, ale zase nic. Co se to sakra děje? Ou. Už mi to začíná docházet.
Procházka, park, chlap v kukle, smradlavý hadr, spánek. Shit! Vždyť oni mě unesli!
Z toho že sedím, usuzuji že sedím na židli se zavazanýma rukama za zády. Chtěl jsem začít křičet o pomoc, strach mi to však ale nedovolil. Zajímalo by mě kde to jsem. A jak dlouho tady vůbec jsem?
Už jsem z toho všeho začínal být unavený a pomalu se mi zavíraly oči, když v tom jsem uslyšel klíče v zámku a následné otevření dveří. Přes otevřené dveře sem procházelo trochu světla a tak jsem mohl vidět jak do místnosti kde se já nacházím vchází dvě mohutné postavy.
Rožlo se světlo, a já musel nad tím náhlým světlem přivřít oči a začal sebou škubat.
,,A hele kdo se nám to probral" uslyšel jsem něčí hluboký vysmátý hlas, pootočil jsem hlavu k onu člověku a uviděl obrovského mohutného a plešatého chlapa. Vypadal jak gorila. Když si všiml jak si ho vyděšeně prohlížím, tak se začal smát. Nevím jak mu, ale mě do smíchu zrovna dvakrát není.
,,Rozvaž ho" ozval se druhý chlap s vzhledem stejným jako ten první, akorát s rozdílem, že on má vlasy. Sice kratší, ale má. Ona oslovena plešatá gorila se za mnou vydala a začala mě rozvazovat. I hned jak jsem měl ruce volné a už je nesvazovaly provazy, tak jsem si je začal mnout. ,,Super budu tam mít modřiny" pomyslel jsem si.
,,Vstávej pán čeká" oslovil mě ten druhý, popadl mě za ruku a začal mě táhnout ze dveří. Když jsme vyšli z těch dveří, tak jsem si až teď všiml, že jsem byl ve sklepě. Fajn.
Celý vyklepaný jsme šel s nima po schodech nahoru a poté dlouhou chodbou až jsme zastavili u jedných dveří.
,,Bez dovnitř" pobídl mě jeden z goril a popostrčil mě dopředu. S velkým nádechem a s třepajicíma se rukama jsme dveře otevřel a vešel dovnitř.
I hned se mi vyskytl pohled nakrásměě upravenou jídelnu. Bílý stůl s krásně bílýma židlema a obrovský křišťálový lustr.
Z mého pozorování oné místnosti mě vyrušilo odkašlaní. Až teď jsem si všiml, že u stolu sedí nějaký muž. Celkem trapas.
,,Sedni si" rozkázal hlubokým chraplavým hlasem a ukázal na místo naproti sobě. Na chvíli jsem zaváhal, ale nakonec jsem si vedle něho sedl.
Celého jsem si ho prohlédl, a i když nechtěně, tak jsem musím uznat že je zatraceně sexy. Hnědé delší kudrnaté vlasy, pronikavé smaragdové oči které musí svítit ve tmě a chladný, ale zároveň sexy výraz ve tváři.
,,Takže" přerušil chvilkové ticho mezi námi, a tím mě vyrušil z mého přemýšlení. Přesunul jsem svůj zrak z rukou na mém klíně na něho.
,,Lousi, já jsem Harry Styles, ale ty mi můžeš říkat Pane" ušklíbl se a vstal.
,,P-proč jsem tady?" optal jsem se vyklepaně a on na mě upřel svůj zrak, přešel blíž ke mě a sklonil se.
,,T-to se dozvíš později...možná" zašeptal mi do ucha a skousl mi ušní lalůček, načež jsem se nepříjemně ošil.
,,Tady máš jídlo Lou" postavil přede mě tac všelijakým jídlem. ,,Vem si ho k sobě do pokoje, já mám ještě něco na práci" nepatrně jsem přikývl.
,,Slova Louisi!" okřikl mě až jsem nadskočil.
,,Ano pane" opravil jsem se a on se vítězně usmál.
,,Michaele, odveď prosím tady Louise do svého pokoje" nepoprosil ale spíše rozkázal gorile, která celou dobu stála u dveří. Teď aspoň vím jak se jmenuje, ale gorila je stejně lepší.
Pokynul mi rukou až jdu k němu, a tak jsem i udělal.
