The Slytherin Princess|Draco Malfoy [Editing]

Chapter 2

Na nástupišti se to jen hemžilo lidmi. Povytáhla jsem si černé džíny a rozhlédla se kolem. Všude se rodiče loučili se svými dětmi a někde dokonce i ukáplo pár slz. 

"Máš všechno?" vytrhla mě matka z mých myšlenek. 

Jenom jsem pokrčila rameny a pokračovala v chůzi. Většina kouzelníků nám zdvořile uhýbala z cesty, anebo pokývli mé matce na pozdrav. Rodina Blacků byla stále velice vážená.

 Po chvíli jsme došli ke středu nástupiště, zde se nacházel vagón Zmijozelu, mé koleje. Otočila jsem se na svou matku, která vzala mé ruce do svých.

"Dávej na sebe pozor a nezapomeň, co jsi mi slíbila."

Nechápavě jsem se na ni podívala, "A co jsem ti slíbila?"

"Žádná nečistá krev, anebo krvezrádci, když už jsme u toho," stiskla mi ruce silněji, "nesmíš mě zklamat Zaro!"

"Ale mami..."

"Žádné ale mami! Dělej, co ti říkám a všechno bude v pořádku," urgovala mě. 

Ani při nejmenším jsem netušila, proč mi tohle říká, ale kývla jsem hlavou na znamení souhlasu. Poté mě objala, div mě neumačkala. "Mám tě moc ráda Zaro," zašeptala. "Vím, že to tak občas nevypadá, ale jsi má dcera a znamenáš pro mě všechno!"

Vykulila jsem oči. Asterin Blacková nebyla zrovna typ na nějaké objímání a sladká slovíčka. Nemusela jsem se ptát, abych věděla, že se bojí, něco jí dělalo starosti. 

"Taky tě mám ráda mami," vysoukala jsem ze sebe. 

Matka se ode mě odtáhla a pečlivě si urovnala hábit. Naposledy mě na rozloučenou pohladila po vlasech, a pak se otočila a odešla. Sledovala jsem ji odcházet a přemýšlela jsem, čeho se tak bojí. 

Po chvíli jsem se vydala k vlaku, když jsem najednou viděla brýlatého chlapce hledícího do prázdna.

"Harry!" zamávala jsem mu rukou před obličejem "Probuď se!"

Chlapec sebou trhnul "Jé, promiň Zaro...neviděl jsem tě."

"Očividně," utrousila jsem pobaveně. "Jaké bylo léto?"

"Nic moc," pokrčil rameny Harry. "Málem mě vyloučili z Bradavic."

"Cože?!" 

Harry se rychle rozhlédl kolem sebe, jestli nikdo neposlouchá. "Ve Kvikálkově se objevili mozkomorové, zaútočili na mě a mého bratránka. Musel jsem použít Patronovo zaklínadlo," vysvětloval rychle. 

Při slově mozkomor jsem se zamračila. Co by mozkomorové dělali v mudlovském světě? Harry mi dále vyprávěl o svém řízení. A já jen kroutila hlavou nad chováním Korneliuse Popletala, ministra kouzel.

Společně jsme nastoupili do vlaku a našli kupé, ve kterém už seděli Ron a Hermiona. Sedla jsem si naproti Harrymu, který v podstatě celou dobu civěl do prázdna. Vlak se konečně dal do pohybu, a tak jsem se pohodlně zabořila do sedadla se svou černou kočkou Hecate a koukala z okna, zatímco jsem poslouchala, jak se Ron s Hermionou o něčem dohadují a Harry se všechno snažil dát do pořádku.

Chvíli na to se otevřeli dveře a v nich stál vysoký blonďák, za jehož zády stál chlapec, o kterém jsem věděla, že se jmenuje Blaise Zabini.

"Tušil jsem, že tě najdu tady," pohrdavě si měřil trojici kamarádů.

"Co tady děláš Draco?!"

Jeho pohled se stočil zpět ke mně a se zvednutým obočím se na mě zašklebil. "Do jaké koleje patříš drahá Zaro?"

Když jsem mu neodpověděla, otočil se na Blaise. "Blaise, nevíš náhodou, do jaké koleje patří Zara Blacková?" 

"Do Zmijozelu," odpověděl pohotově Blaise.

"Do Zmijozelu," pronesl Draco s úšklebkem na tváři. "Spletla sis barvy Zaro? Tohle je přece nebelvírský vagón." 

"Aha, tak o tohle ti jde," pochopila jsem. "Jsi ublížený, že nesedím s tebou? Opravdu potřebuješ moji přítomnost tak nutně?"

Draco se zamračil, "nepatříš sem Zaro, patříš k nám, do Zmijozelu! Přestaň si hrát na něco, co nejsi a pojď se mnou!"

"No, já nikam nejdu," odsekla jsem. Draco obrátil oči v sloup, popadnul mě za zápěstí.

"Hej, co to děláš ty magore!" vykřikla jsem a snažila se mu vykroutit, ale jeho sevření bylo pevné. "Počkej...Hecate!" Trhla jsem rukou zpátky.

"Blaise ji má," odsekl Draco a sevřel mě pevněji. V podstatě násilím mě dotáhl do zmijozelského vagonu a usadil mě vedle Pansy Parkinsonové, sám si sednul naproti.

"Jsi debil!" zasyčela jsem a mnula si zápěstí.

"Teď jsi mě zranila!" pronesl hlasem, ze kterého čišel sarkasmus a pro efekt si pravou rukou zamnul hruď v místě, kde je srdce. Obrátila jsem oči v sloup.

"Mohla by ses trochu posunout?" Vyjela jsem na Pansy, která zabírala tolik místa, že půlka mého zadku visela ve vzduchu. 

"Mohla bys sklapnout?" Vrátila mi Pansy.

"Mohla bys vypadnout?" 

V tu chvíli mi na klín vyskočila Hecate a Pansy se zrychleným dechem začal sbírat své věci a vyřítila se z kupé. 

"Co se jí stalo?" Zarazila jsem se.

"Pansy nesnáší kočky," povzdechl si Draco. "Takže Zaro..."

"Zadrž, zadrž!" Zvedla jsem ruku do vzduchu, abych svým slovům dala větší důraz. "Buď budeš zticha a já tu zůstanu, anebo budeš mluvit, ale v tom případě odcházím, rozumíme si?"

"Nemůžeš přece..."

"Pšššt!" přiložila jsem ukazováček ke rtům a zářivě se na Draca usmála.  

***

'Tohle byla ta nejdelší jízda na světě' pomyslela jsem si při vylézání z vlaku. Uhladila jsem si vlasy a rozhlédla se po nástupišti. Téměř okamžitě jsem si všimla Harryho, Rona a Hermiony a chtěla jsem jim jít naproti, když jsem náhle zpozorovala, jak se k nim zezadu rychlými kroky blíží postava ve tmavém. 

"Překvapuje mě, že tě ministerstvo stále nechává volně běhat." Křikl na Harryho Draco. "Užij si to, dokud můžeš, v Azkabanu už na tebe čeká cela s tvým jménem!" 

"Nech mě už na pokoji!" křiknul na něj Harry.

Zakroutila jsem hlavou a vydala se na cestu ke kočárům, které nás měly odvézt na školní pozemky. Do jednoho z nich jsem nasedla a čekala, až se rozjede.

"Ne!" zvýšila jsem hlas, když jsem viděla Draca, který se chystal nastoupit do kočáru, ve kterém jsem seděla.

"To si piš, že ano, Blacková!" ušklíbl se a nastoupil. Po chvíli se k nám připojil i Blaise s trochu ostražitou Pansy, která se sedla, co nejdál ode mě. "Aspoň něco se dneska povedlo," pomyslela jsem si škodolibě.