The Slytherin Princess|Draco Malfoy [Editing]

Chapter 3

Draco se mě pořád držel. Neuspěla jsem dokonce ani když jsem se mu chtěl ztratit v záplavě studentů, kteří proudili bránou do Velké síně. Nějak totiž zpozoroval, co jsem měla v plánu, chytil mě za zápěstí a stáhl si mě k sobě. 

"Děláš si ze mě srandu?" Vyjekla jsem, jenže on mě ignoroval a pozoroval něco před sebou. Zamračila jsem se a podívala se do míst, kam směřoval jeho pohled. Všechno vypadalo normálně, než jsem očima došla k profesorskému stolu v přední části síně. Jedna židle byla prázdná, ale můj pohled upoutalo cosi růžového, až když jsem se dostala trochu blíž, poznala jsem, že se jedná o postarší čarodějku v růžovém kostýmku. Zaraženě jsem se nechala Dracem odtáhnout ke stolu a sedla si vedle něj. 

"Ahoj," ozvalo se vedle mě. 

Okamžitě jsem ten hlas poznala a nadšeně jsem se otočila, abych mohla obejmout svou kamarádku Maissie Edwardsovou. 

"Proč sedíš s Malfoyem?" Zašeptala.  

"Ani se neptej," mávla jsem rukou. 

"A co je tamta růžová, chlupatá koule?" Uchechtla se a ukázala na čarodějku v růžovém.

Vyprskli jsme smíchy. Maisie jsem poznala hned první den školy ještě v bradavickém expresu. Její otec byl mudla a matka čarodějka. Když ji, stejně jako mě, vybraly do Zmijozelu, slíbili jsme si, že si budeme navzájem krýt záda.

"Nazdar Edwardsová," ušklíbl se Draco, který si konečně malé tmavovlásky všiml. Potom se ale otočil na mě, "nikdy tě nepřestane bavit přátelit se se špínou?" 

"Hele, moje matka je čarodějka!" Ohradila se Maisie. 

Draco jen protočil panenky a věnoval se zařazování nových studentů. 

"Nic si z toho nedělej, je to pablb," konejšila jsem rozzlobenou Maisie. 

Po chvíli se na stolech konečně objevilo jídlo a jelikož mi už pořádně kručelo v břiše, nandala jsem si plný talíř a s chutí se do toho pustila. 

"Dobrý večer děti," ozval se hluboký hlas. Všichni se naráz přestali bavit a otočili se k řediteli Brumbálovi. "V profesorském sboru máme letos dvě změny," pokračoval Brumbál, "vítáme zpět profesorku Červotočkovou, která bude učit péči o kouzelné tvory, dokud je profesor Hagrid na dočasné dovolené."

"Cože? Odkdy jezdí Hagrid na dovolenou?" Uchechtla se Maisie. 

"Rovněž přivítejte novou profesorku obrany proti černé magii, profesorku Dolores Umbridgeovou." Brumbál mávnul rukou k čarodějce v růžovém, která se přidušeně zasmála. "Jistě se připojíte a popřejete paní profesorce štěstí. A nyní, školník, pan Filch, mě jako obvykle požádal, abych vám připomněl..." Co nám měl ředitel připomenout jsme se nedozvěděli, protože se ozvalo zakašlání, načež se profesorka Umbridgeová zvedla a popošla dopředu.

"Děkuji vám pane řediteli za vlídná slova na uvítanou," začala a postavila se před Brumbálův stupínek. "Je vskutku báječné vidět vaše chytré a šťastné tvářičky plné úsměvů. Jsem přesvědčená, že se z nás stanou velmi dobří přátelé." 

"To určitě," odfrkla jsem si, čímž jsem si od Draca vysloužila dloubanec do paže. 

"Ministerstvo kouzel odjakživa považuje vzdělávání mladých kouzelníků za životně důležitou věc," pokračovala profesorka, "přestože každý ředitel vnesl do této historické školy něco nového, jedná-li se jen o samoúčelný pokrok je třeba ho potlačovat."

Ohlédla jsem se na Maisie, která jen svraštěla obočí. 

"Uchovejme to, co musí být uchováno, zdokonalme, co je možné zdokonalit a odstraňme praktiky, které by měly být zakázány."

Profesorka ukončila svůj projev s falešným uchechtnutím a vydala se zpět na své místo. Brumbál začal tleskat a stejně tak celá Velká síň, až na pár jedinců, kteří po sobě zaraženě koukali. 

"Co to bylo za kecy?" Zamumlala jsem si pro sebe.

"Pracuje na ministerstvu," obrátil se na mě Draco. 

"A proč je tady? To se teď bude ministerstvo plést úplně do všeho?" Odfrkla jsem si.

Draco pokrčil rameny. 

"Půjdeme?" Ozvala se Maisie.

"Jasně," usmála jsem se a začala se zvedat. Jenže jsem si všimla, že Draco se zvedá taky. 

"Hele, já vím, že se u tebe teď rozvinul nějaký ochranářský komplex nebo co, ale myslím, že do společenské místnosti zvládneme dojít sami." 

"Jen si tolik nefandi Blacková," ušklíbl se Draco, poplácal mě po rameni a vydal se k Pansy Parkinsonové, které nejdřív něco zašeptal do ucha, ale potom si vedle ní sedl a začali se o něčem zaujatě bavit. 

Jakoby ve mně zatrnulo, když jsem sledovala, jak důvěrně si Draco s Pansy špitali a jak moc se k sobě měli. 

"Ummm...co se právě stalo?" Zamávala mi rukou před nosem Maisie.

Oklepala jsem se a přehodila ruku přes kamarádčiny ramena. "Pojďme pryč," usmála jsem se.

Než jsem vyšli z Velké síně, ohlédla jsem se ještě k Nebelvírskému stolu, kde seděli Hermiona, Ron a Harry, který vypadal hodně rozrušeně. Chvíli jsem přemýšlela, jestli bych tam neměla jít a zjistit, co se děje, ale nakonec jsem se rozhodla, že se zeptám zítra. 

"Tak už mi řekneš, co se děje mezi tebou a Dracem? Myslela jsem, že ho nemáme rády," ozvala se po chvíli Maisie. 

"To taky nemáme," přitakala jsem. 

"Takže?"

"Byl u nás doma," zamumlala jsem.

"Draco? A proč?"

"Já nevím, byl tam i se svou matkou a o něčem se bavili s tou mojí, ale o čem to nevím," povzdechla jsem si, "dneska mě Draco prakticky donutil, abych ve vlaku seděla s ním."

"No, to by vysvětlovalo, proč jsem tě nemohla najít," poznamenala Maisie. 

"Nebavme se už o Malfoyovi," prosila jsem ji, "nevím, o co mu jde, ale nic dobrého to nebude."

Maisie mi obtočila ruku kolem pasu. "Tak jo kámoško," usmála se, "ale jestli to, co dělá ti nějak ublíží, tak mu zakroutím krkem." 

Vděčně jsem se na Maisie usmála. 

Sešli jsem schody do sklepení a ocitli se ve společenské místnosti, která byla plná studentů, kteří si u večeře zřejmě ještě nestačili sdělit své dojmy z letních prázdnin. Chvíli jsme ještě seděli mezi nimi a povídali si o prázdninách, o Dracovi už nepadlo ani slovo.