The Slytherin Princess|Draco Malfoy [Editing]

Chapter 4

Druhý den ráno mě probudily sluneční paprsky, které pronikaly skrz otevřené okno. Rozkošnicky jsem se protáhla a vylezla z postele. 

"Hej! Já chci spát!" Zabručela rozmrzele Maisie, když jsem z ní stáhla peřinu.

"Maisie, koukej vstávat! Ani nevíš, jaký mým hlad!" 

"Faaaajn," zívla Maisie a začala se hrabat z postele. 

Oblékla jsem se do své zmijozelské uniformy a prsty i pročísla své krátké vlasy. Měla jsem hlad jako vlk, což jen potvrdilo hlasité zakručení v břiše. 

"Maisie!" Vykřikla jsem pohoršeně, když jsem se ohlédla a viděla, že kamarádka se pořád válí v posteli. "Fajn, jdu bez tebe."

Maisie jen něco zabručela a zabořila obličej do polštáře. Povzdychla jsem si a vydala se do Velké síně sama. Usadila jsem se u ještě poměrně prázdného stolu a naložila si plný talíř různých dobrot. 

"To všechno se do tebe vejde?" Ozval se vedle mě ocelově chladný hlas.

Povzdychla jsem si a zavřela oči, než jsem se na Draca otočila. "To ti může být opravdu úplně jedno, a navíc pokud vím, tak Pansy tu ještě není."

"Ale, ale, že by tu někdo žárlil?" 

"Sni dál," odsekla jsem. 

V tu chvíli nám přistáli na stole naše rozvrhy. Draco ho ihned popadl a začal ho porovnávat s tím mým. Já jsem se jenom modlila, abychom měli, co nejméně společných hodin. To bylo mé jediné přání, než se vedle mě ozvalo: "Máme skoro všechny hodiny spolu!"

"U Merlinových vousů, tak to bude rok na dvě věci," povzdechla jsem si. 

"Tak to je...hustý!" Ozvala se za mnou Maisie, která mi nahlížela přes rameno. "A podívej, jako první máme lektvary," zabodla prst do papíru. 

Nacpala jsem si do pusy čokoládový muffin a nic jsem neříkala. 

"Vlastně jsem ti chtěla něco říct," špitla Maisie. "Cestou sem jsem potkala Blaise..."

"A co má být?" Nechápala jsem.

"Zeptal se mě, jestli s ním nechci do dvojice na lektvary....a já řekla ano."

Zamračila jsem se a zvažovala jsem svou odpověď, jenže v tu chvíli jsem vedle sebe uslyšela chechtání. Otočila jsem se na Draca a najednou mi to došlo, "za to můžeš ty, že jo? No, to si snad děláš..."

"Slečno Blacková!" Přerušil mě přísný hlas profesora Snapea, který zrovna Maisie podával její rozvrh.

"...srandu," dokončila jsem větu a vysloužila jsem od Snapea přikývnutí se zdviženým obočím. 

Rozhořčeně jsem se otočila na Maisie, "ty jedna zrádkyně!"

"Promiň," hájila se, "jak jsem měla vědět, že za to může Malfoy?" 

Mávla jsem nad tím rukou. "To je jedno, však se určitě najde někdo jiný, s kým budu moct do dvojice."

"Nechci ti nijak brát iluze Blacková, ale všichni už dvojice mají...teda, až na mě samozřejmě," chechtal se Draco. 

"Tak to jsem jako neslyšela."

"Jak myslíš, ale pamatuj si, že rád sedím vzadu," poznamenal Draco a odešel. 

Zavrtěla jsem hlavou a strčila si do pusy poslední kousek muffinu. Zvedla jsem svůj rozvrh, který jsem jen zběžně přelétla očima a vrazila ho do brašny. Zamávala jsem Maisie, která teprve začínala jíst a vyběhla jsem z Velké síně. 

Dráždilo mě, že jsem nevěděla, co má Draco za lubem. Nejdřív se s Narcissou objeví u nás doma, a pak mě otravuje i ve škole? Za poslední dva dny vedle mě strávil víc času, než za všechny čtyři roky dohromady. S hlavou plnou takových myšlenek jsem dorazila do učebny lektvarů, která se nacházela ve sklepení. 

"Slečno Blacková, posaďte se k panu Malfoyovi," přivítal mě chladný hlas profesora Snapea. 

"Ale pane profesore..."

"Pokud chcete chodit na mé hodiny lektvarů, což bych vám, vzhledem k tomu, že se chcete stát bystrozorkou, velmi doporučoval, tak se prosím posaďte k panu Malfoyovi, slečno Blacková."

Nasupeně jsem odešla ke stolu, kde už se na mě zubil Draco. Snažila jsem se ho ignorovat, vytáhla jsem z brašny učebnici a zabořila do ní nos. Draco si mě taky nevšímal, až do začátku hodiny se zdržoval u stolu, kde seděla Pansy s Millicent Bulstrodeovou. Po chvíli vešla do učebny i Maisie společně s Blaisem Zabinim. Tmavovláska na mě povzbudivě mrkla a zamávala mi. Zamávala jsem jí zpátky, ale moje dobrá nálada z rána byla dávno pryč. 

Dnes jsme měli namíchat pohodový lektvar. Celý lektvar v podstatě namíchal Draco a naše komunikace se skládala hlavně s jeho proseb, abych mu něco podala, anebo přečetla instrukce z učebnice. V jednu chvíli se u našeho stolu objevila Pansy, aby si půjčila trochu drceného měsíčního kamene, jenže se samozřejmě musel zdržet, aby si trochu s Dracem zaflirtovala. 

"Zaro můžeš mi podat šťávu z kýchavice?" Obrátil se na mě Draco, když Pansy konečně odešla.

"Podej si ji sám," zabručela jsem. 

Draco protočil panenky. "Co tě zase popadlo?"

"Pane Malfoyi, pokud jste hotov, zvedněte ruku a přestaňte se slečnou Blackovou vyrušovat," přerušil nás Snape, který stál přímo nad námi.

"Velmi dobře!" Pochválil náš lektvar. "Až si uklidíte, můžete jít."

Pomohla jsem Dracovi sklidit přísady, vzala do ruky učebnice a rychlým krokem vyšla ze třídy. Podle rozvrhu jsem měla mít jako další hodinu obranu proti černé magii. Do zvonění zbývalo ještě trochu času, který jsem strávila bezcílným bloumáním po chodbách, po chvíli jsem narazila na Weasleyovic dvojčata, která zrovna nabízela nějakému prvňákovi balíček krvácivých kokosek.

"Zaro!" zavolal Fred, když si mě všimnul. Zamávala jsem mu na pozdrav a vydala se směrem k němu a jeho dvojčeti. "Chtěla by jsi vyzkoušet naše exkluzivní krvácivé kokosky, nebo třeba dávivé dortíčky?" Nabízel mi George. 

Znechuceně jsem zavrtěla hlavou. 

"Ty nemáš hodinu?" Zeptal se Fred.

"Měla jsem lektvary," pokrčila jsem rameny.

"Tak to musíš být s někým fakt chytrým, když jsi skončila tak brzy," rýpnul si Fred.

"Hahaha, pan Weasley je dnes samý vtip, koukám!"

Dvojčata, ale v tu chvíli zmerčila dalšího osamoceného prvňáčka. George do Freda šťouchnul a hlavou pokynul k zrzavé dívence, která vypadal ztraceně. 

"Hodně štětí," popřála jsem ji se zdviženými palci. Chvíli jsem se dívala, jak dvojčata dívku obkličují a nadšeně jí nabízejí své výtvory, pak jsem se obrátila a spěchala zpět do hradu na hodinu obrany proti černé magii.