Královna dostihové dráhy

Part 6 - Všechno má svůj čas

💙💙💙

Od posledního závodu, jsme dostaly pár nabídek od sponzorů, že by nás finančně podporovali za cenu jejichpropagace. Samozřejmě by se muselo odvádět pár procent z výher a to by nebyla Gina, která si vlastní výdělky ze soutěží chtěla nechat pouze pro nás a naši stáj. Dny plynuly, každodenní trénink mě pomalu, ale jistě unavoval. Od prvního závodu jsem se už znovu nepotkala s Jerrym. To byl další důvod mé pochmurné nálady. Taktéž každý týden o víkendu závody, protože si Gina umanula se semnou dostat do kvalifikace na přestižní závody v Paříži. Proč ne, že?A to jsem si myslela, že já mám veliké cíle s parkurem.

Mé "druhé já" mi říkalo, že bych měla říct stop, dost! Je toho na mě moc. Měla bych se vzepřít. Copak jsem snila být koníček, který je někomu podřízený? Pamatuji si, jak jsme si s Jerrym jako malí hrávali na louce ve výběhu na divoké. Že nás nikdy nikdo nezkrotí a budeme žít divoký a šťastný život. To byly časy. Ale zpět do reality. Ani jsem si nevšimla, že přišla Gina a začla mě hřebelcovat.

"Holka ty jsi dneska nějaká mimo. Nebo jsi snad ospalá?":zeptala se s úsměvem. Mě tedy do smíchu moc nebylo, ale i přes to jsem jí na oplátku zaržála nazpět, ať ví, že ji vnímám.

"Ale myslím, že dneska to je dobře.". Co je dobře? Že jsem jak hadrová panenka?

"Otec řekl, že bych tě mě měla více šetřit." To se mi líbí, ale co to znamená?

"Budeme jezdit na závody jednou měsíčně." Hmm..

"Ale také řekl, že bych si na tebe pomalu měla začít vydělávat sama." A to znamená zase co?

Gina mě dohřebelcovala a podívala se mi do očí.

"Budu tě muset začít pronajmat a vozit na tobě malé děti..". Ani jsem jí tu větu nenechala doříct a už jsem začla vyvádět.

"Proč pronajímat? Máte tu snad málo koní? Ani poníky pro děcka tu nemáte? A co tvůj sen o kvalifikaci do Paříže na Snowflakes?!": začala jsem nadávat a poskakovat po stáji. Kéž by mi rozumněla. Ale jako by mi to vyčetla z očí.

"Achjo..můj sen asi nevyjde, ale to neznamená, že se vzdám toho, co teď mám.  Od zítřka začínáme. Přijde sem moje kamarádka a budeme na tobě vozit děti. Upleteme ti krásné copánky a..a budeš k sežrání.": řekla, zaklapla dveře od boxu a odešla.

Děti. Tolik odporu v jednom nevinném slově a hlavně stvoření. Proč? Proč je nesnáším? Hah.. Další kapitola v mém životě. Kvůli nim jsem přišla o matku. Něco takového na sobě nepovezu. V žádném případě.

**O den později **

Ráno jako každé jiné. Hned v 5:30  nám přinášejí jádro na snídani. Většinou jsem si povídala se svým otcem. Dnes tu ale nebyl. Hm, zvláštní.
Možná je na více denních závodech. Těžko říct. Byl opravdu dobrý skokan.

"Ahoj Lady!". Uslyšela jsem Ginnin hlas. Nebyla tu sama. Vedla si sem nějakou svoji kamarádku. Proč? Ajo, já zapoměla. Dneska je den D.

Ta její kamarádka, ani nevím jak se jmenovala.  Anna? To je fuk. Přišla ke mě a začla mi rozčesávat hřívu, aby ji mohla zaplést. Gina mezitím donášel dečku s madly. Kde je moje sedlo?
Přehodila ji přes má záda a začla zapínat podbřišník. Na tom utahování si dala fakt záležet. Mezitím mi Anna dopletla hřívu i ocas. Povedlo se jí to celkem rychle.

Anna dětem vysvětlovala základy jízdy, co můžou a nemůžou u koní dělat a jak se udržet, aniž by spadly. V jejich oddíle bylo celkem 5 dětí. Většina okolo 5-6-ti let až na nějaké výjimky. První holčička Jade. Jade Hansnová. Drobounká blondýnka s tmavě modrýma očima. Potom Lucy, Thomas, Josh a to nejhorší na konec. Nejstarší z nich, Emma, 7 let. Gině i Anně tvrdila jak umí jezdit. Spoléhala jsem na Ginu, že ji nenechá samotnou na mně jet. Spletla jsem se. Doteď ti to dávám za vinu Gino. Holčička si myslela, že jsem jeden z těch mnoha koní v jezdeckých klubech, kde do nich lidé kopou a jim je to ukradené. Jsou něco jako roboti. Ale já nejsem oni.
Emma do mě kopla. To bylo to nejhorší, co mohla udělat.