Královna dostihové dráhy

Part 2 - Paris

Omlouvám se, ale škola mi nedovolila tuhle část vydat dříve >.<

"Slečno Gino?": rozezněl se sluhův hlas v sedlovně.

"Ano?":odvětila Gina, když doleštila sedlo.

"Právě jsme vám ji dovezli! Pojďte si pro ni."

"Počkat, co jste dovezli? Koho jste dovezli? A jste si jistý, že mně?"

"Ah, hříbě. Ano vám"

"Jaké hříbě proboha?!"

"Váš otec vám to něřekl? Po smrti Warriowa vám nechtěl kupovat dalšího dospělého koně, ale hříbě."

"Ale já momentálně jiného koně nechci."

"Promiňte, ale to už není moje věc. Vyřiďte si tohle prosím se svým otcem. Alespoň se o ni momentálně postarejte":řekl sluha a zmizel.

Já se mezitím pokoušela dostat z vodítka. Abych řekla pravdu, bylo to těžší než jsem tušila. Vždycky se mi podařilo nějak vyklouznout a nebo pomocí zubů rozvázat uzel. Už to vypadalo nadějně, že budu volná, když v tom jsem uslyšela kroky. Pravidelné ťukání vysokých jezdeckých bot o zem. Zvědavě jsem vykoukla zpoza přepravníku a uviděla jsem na první pohled velice sympatickou dívku. Jakmile se ke mě přiblížila, pohladila mě a odvedla do jejich stáje. Připravila mi věci, hřbílkem a kartáčem mi vyčistila srst a nakonec mi kopytním háčkem vyčistila kopyta. Cítila jsem se jako nová. Poté se semnou chvíli mazlila a já jí spokojeně lásku opětovala. Konečně jsem se necítila tak sama. Ovšem potom musela někam z ničeho nic odejít. Zase jsem slyšela klapání bot. Tentokrát se oddalovalo až nakonec ustalo. Bylo ticho. Upřímě, na mě až moc velké ticho.

Ani těch přiblblých 15 minut jsem nevydržela v boxe v klidu. Stále jsem musela něco dělat. Cokoliv. Víte, když celou cestu přepravníkem spíte, tak máte energie až moc. Kdyby mě dala aspoň do ohrady. V tom momentě mě napadlo proč vlastně neprozkoumat, co mám ve stáji za sousedy? Vystrčila jsem hlavu z boxu a rozhlédla se.

"Hmm..":protáhla jsem pysk, když jsem si četla jména.

"Arkarian, El Cid.." a spousta dalších nóbl jmén.

"Cože..?!":vyjekla jsem. Trochu víc jsem se zaměřila na jednu cedulku.

"Ne, ne, ne.":musela jsem se ujistit, že to tak opravdu není. Tohle jméno tam prostě nestojí.

"Tam není Paris Royal, tam nestojí Paris..":snažila jsem si vrýt do hlavy, že to jméno tam prostě není. Vlastně tam být nemohlo. Zdálo se to nemožné. Ovšem přemýšlela jsem trochu moc nahlas.

"Mhm?":nahnul se ke mě mohutný hřebec, který byl pomalu 3x větší než já. Opravdu se zdál strašně obrovský.

Jo, byl to on.

"Tati..":upřela jsem dojatý výraz. To ho trochu zaskočilo a vypadal, že musí hodně přemýšlet, aby došel k závěru, kdo vůbec jsem. Nakonec mu to ale došlo.

"Jsi to ty, Lady?"