Příběh mezi 21. a 16.stoletím.Dívka co utíká před budoucím manželem přes portál,který se schovává poblíž zámku.Staletí ne staletí,láska ne láska.Ona jde dál.
#81 v Historicky roman(23.3.2017)
Každý by si přál být lady.Hlavně v téhle kruté době.Na každým kroku mor a špína.Vždy jsem se jim snažila pomoct i když jsem věděla že mohu zemřít nebo mi se může něco stát.Ale já na to nedbala.V poslední době na ně nemám čas.Jelikož moji rodiče mě zaprodali jednomu lordovi a já se za něho mám provdat.Nikdy jsem si nemyslela že se ve svých osmnácti vdám za nějakého starce.Zjistila jsem že mu je okolo čtyřicítky.Bože jak já bych nejraději byla tam venku a mrzla nebo byla v nějaké té chaloupce.Nemít žádné starosti a užívat si jako každá osmnáctiletá dívka.Rozhodovat sama za sebe a ne aby to rozhodl někdo za vás.Dívala jsem se na tu krásnou přírodu v naší zahradě.Do které si mohu zalézt a nemusím se strachovat že mě někdo najde.Je dost zarostlá různými květinami a keři.Úplně vzadu v rohu altánek se stolečkem.To místo prostě miluji a nemohu se ho nabažit.Celou zahradu znám líp než náš zahradník,který se stejně o ni nestará jak má.Z mého přemýšlení mě vytrhlo klepání na dveře od pokoje.
,,Dále."zavolala jsem a otočila.
,,Lady,váš otec vás volá do knihovny.Máte za ním přijít."řekla Alžběta a uklonila se.
,,Dobře a Alžbět?Tykej mi už jsem tito hodně krát říkala.Když ne před rodiči tak aspoň když jsme jen my.Prosím."ladným krokem jsem k ní došla a pravou ruku jsem ji položila na její rameno.Zvedla hlavu a pokývala na souhlas.
,,Tak a teď pojď."řekla jsem ji a pomalu jsem vyšla ze dveří.Mířila jsem si to směr knihovna která je až na druhé straně hradu.Po dlouhé době jsem tam s Alžbětou dorazily.
,,Otče."uklonila jsem se ale ihned jsem byla vytáhlá cizími ruky na horu.Když jsem svůj pohled dala do normální výšky.Před mnou stál urostlý muž.Mohlo mu být tak kolem dvaceti pěti možná víc i méně.Jeho hnědé kudrnaté vlasy mu trčely do všech stran.Hnědé oříškové oči se dívaly do mích.Na bradě se mu rýsovalo strniště.Byl docela vysoký až byl vyšší něž můj otec.
,,Darcy tohle je Lord Simon tvůj nastávající manžel."řekl otec.Hleděla jsem na něho a na otce.Tam a zpět.Vypadal arogantně a povýšeně.Prostě řečeno nelíbil se mi.Vytrhla jsem se mu a bez rozloučení utekla.Moje nohy mě vedli neznámo kam,bylo mi to vlastně jedno kam hlavně pryč od těch dvou.Za sebou jsem slyšela jak někdo za mnou běží.Neotáčela jsem se.Mým největším přáním bylo se od sud dostat.A bylo mi jedno kam a jak daleko ale hlavně rychle.Ani jsem se nenadála a stála jsem před východem ze zahrady.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nikdo nikdy nebyl za těmi dveřmi a netuší co tam je.Rychle jsem chytla za kliku a vběhla za ně.Rychle jsem zamkla když jsem si všimla klíče.Zády jsem se opřela o dveře a sjela na zem.Začala jsem brečet.Kdyby mě takhle někdo vyděl byla bych jen k posměchu.Všichni mě znají jako usměvavou a starostlivou lady.Proč zrovna on?Tak arogantní a neuctiví člověk má být můj manžel?Co jsem komu pro boha udělala?Můj otec se hodně proměnil.Svoji jedinou dceru a zároveň potomka prodá za majetek? To už je lepší se vzdát všeho a nechat život co mi nadělí sám. Z mých myšlenek mě vyruší zvuk příchozí osoby.Pomalu jsem se postavila a utřela slzy koulející se po tvářích.Když jsem se koukla na osobu co mě vyrušila byla jsem ráda že je to nějaká stařenka o holi.
,,Vítám tě tu Anne Darcy Down."usmála se na mě stařenka.Nehybně jsem tam stála a divila se jak to že zná mé jméno.
,,Jak víte jak se jmenuji?"nechápala jsem ji.
,,Čekala jsem kdy se objevíš.Tyhle dveře jsou kouzelné.Ten kdo vejde a je dobrý a potřebuje pomoc.Přenese ho na bezpečné místo a to je tu.Vítej u mě."řekla a pomalu se začala přibližovat.
,,kdo jste?A kde to tedy jsem?"chrlila jsem jednu otázku za druhou na ni.
,,Jsem strážkyně těch dveří.Jsi 21.století u mě na zahradě.Kousek za Londýnem."řekla a podala mi nějakou tašku.
,,To si obleč ať si tě někdo nevšimne.No sice tu nikdo není ale za chvíli by sem měl dorazit moje dcera s dětmi.Uvidíš přijmou tě tu."usmála se na mě a já si převzala tu tašku.Vytáhla jsem s ní bílé na ramínkách šaty které končí snad u kolen možná i výše,boty bez podpatku a svetr s dlouhým rukávem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pomalu jsem si rozepínala svoje šaty.Pomalu mi spadly na zem a já jen zůstala v spodničce.
,,Jo ještě tady."a podala mi nějakou menší tašku.To co jsem uviděla mi připadalo divné.Bylo to krajkové a na dva díly.Asi spodní prádlo.Na to jsem se otočila a převlékla jsem se do toho.Chvíli to bylo nepohodlné ale dalo seto.Dooblékla jsem se a obula boty jak jsem zjistila byly to tenisky.Na krk si přidělala řetízek a naušnice ve stejné barvě jako svetr.
,,Hotovo."otočila jsem se na stařenku.Ale k mému překvapení tam nikdo nebyl.Všude jsem se rozhlédla ale nikde nebyla.Šaty jsem si vzala do ruky a spodničku dala do tašky a tu dala na rameno.Moje kroky mě vedly neznámo kam až jsem našla cestičku a po ní jsem se vydala dál po ní.Uvidím co mi život tady přidělí.Třeba to tu nebudou mít stejné jako u nás.Teda u nich.Od teď tam už nepatřím.Vlastně ani tady ale já nepatřím nikde.
