Princezna z 16.století

Část 10.

Bolelo mě celé tělo.Cítila jsem že jsem někde připojena na přístroje.Opatrně jsem zahýbala prsty na ruce a i na nahou.Byla jsem ráda když jsem s nimi pohnula.Pomalu jsem se pokoušela otevřít oči ale nešlo to.Zkusila jsem to znova a tentokrát to šlo.Kvůli silnému světlu jsem je zase zavřela.

,,Moc se nenamáhej."ozval se hlas hned vele mě.Otočila jsem hlavu tím směrem a otevřela oči.Seděla tam Lisa se svým kamením postojem.

,,Jak-jak dlouho jsem byla mimo?"zeptala jsem se.

,,Pět dní.Bylo to otřesný.Měla jsi dost poškozené obě nohy.Měla jsi štěstí že nic s míchou nemáš a chodit budeš normálně."řekla a konečně na mě hodila lítostní pohled.

,,Stalo se něco co jsem byla mimo?"zeptala jsem se a zkusila se pohodlně opřít.

,,Museli jsme říct tvé rodině všechno.Usnadnilo nám to spoustu věcí.Ale taky přidělilo."postavila se ze židle co byla u postele.

,,Kde to jsem?"zeptala jsem se když byla skoro u dveří.

,,V nemocnici pro agenty a zvláštní složky pod které padáme.Jdu to říct doktorovy že ji se probrala."řekla a už ji nebylo.No to je fajn.Teď budu za tu divnou.Princezna z 16.století a hybrid.No super.Co víc si přát.Ani jsem se nenadála a už mi někdo klepal na dveře.

,,Dále."myslela jsem že je to doktor ale když jsem uviděla ve dveřích známou šedivou hlavu Marie.

,,Ahoj."pozdravila jsem je nesměle.A počkala si až vstoupí ostatní do místnosti.

,,Dala jsi nám zabrat,drahoušku."řekla Marie a pohladila mě po ruce a já ji jemně stiskla.

,,Omlouvám se,všem.Nechtěla jsem vás takhle vystrašit."sklopila jsem hlavu.

,,Prosím tě.Víš kolikrát nás ještě potrápíš,když teď víme co jsi zač a co děláš?Hodně.Určitě budeš horší než tady Eliot."řekla a usmála se na mě Beth a chytila mě za druhou ruku.

,,Nechci aby jste mě brali jako něco jiného než jsem.Nechci aby jste mě brali jako člověka z minulosti a nějakého vylepšeného.Berte mě jako normální devatenáctiletou holku a hlavně se mě nebojte."řekla jsem a koukla na Emu.

,,Dobře."přikývla a ostatní taky.

,,Jak ti pokračují přípravy  na svatbu,Eliote?"otočila jsem se na něho.Zvedl hlavu vzhůru a já se mohla konečně kouknout do těch jeho očí a celkově kouknout jak vypadá.Pod očima se mu rýsovaly kruhy,vypadal jako vy tři dny nic nejedl.Byl celkem víc pohublí než byl předtím.

,,Nijak.My se rozešly.Zjistil jsem že to dítě není moje,proto."řekl a koukl se mi do očí.Byly plné smutku a bolesti.

,,To je mi líto."řekla jsem a hned na to se otevřeli dveře a v nich stála Lisa s doktorem.

,,ÁÁÁ jak vidím tak jste se nám probudila agentko Downova."pozdravil mě doktor.

,,Taky jsem ráda."řekla jsem a mírně se usmála.Doktor mě seznámil s mým stavem.Týden si tu ještě po ležím a pak budu tři týdny chodit každé pondělí a pátek na rehabilitace.Měsíc nesmím chodit do práce.Vidím to na pěknou nudu.Budu muset chodit ze začátku o berlích a budu muset si dávat na sebe pozor.Když doktor odešel zůstala tu i Lisa a i ostatní.Lisa si dobře porozuměla s Beth a Marii.Eliot byl celou dobu potichu.Seděl v křesle daleko od postele.

,,Měli bychom už jít.Je dost pozdě tak ať si odpočineš."řekla Beth a začala se oblékat do kabátu.

,,Dobře."usmála jsem se na ni.Všichni se oblékli a chystaly se jít.

,,Eliote?Můžeš na chvíli?"zeptala jsem  se ho když byl na od chodu.

,,Jo.Co potřebuješ?"zavřel dveře a posadil se na židli vedle postele.

,,Co se děje?"měla jsem o něho starost.

,,Nic.Jen...měl jsem to teď těžký.Ty a pak Daniela s dítětem.Které není moje ale ona si mě chtěla vzít.Měla mi říct aspoň hned na začátku že není to moje.Prostě mi lhala."sklopil hlavu a zaujatě se díval na svoje ruce co měl v klíně.Opatrně jsem přehodila svoje nohy tak abych seděla.Měla jsem je celé zavázané v odvazech.Byla jsem ráda že mě od pojily z přístrojů a já byla trochu volná.

,,Věřím ti.Pro mě teď to taky nebude nejlehčí ale zvládnu to.Víš možná jsme se odcizily ale já tě tady potřebuji,Eliote.Prosím buď ten starý Eliot do které ho jsem se zamilovala a nechala ho odejít je že jsem ho nechtěla brát někomu jinému.Prosím.Já tě tady potřebuji a myslím že ty potřebuješ mě."řekla jsem a opatrně jsem ho chytila za ruku a zmáčkla.Zvedl svoji hlavu a za díval se mi do očí.

,,Budu tu pro tebe.Vždy a budu se snažit být zase ten starý Eliot kterého jsi milovala a on tebe.Pomůžu ti.Ne jen že mě potřebuješ ale že tě miluji a budu.Navždy."usmál se a já sním taky.

,,Pocem."řekla jsem a roztáhla ruce do objetí.Na nic neváhal a taky mě objel.Bylo to jako kdysi v době kdy jsme měli toho druhého a nikdo nám to nemohl vzít.Myslím že ho pořád miluji a asi i víc než předtím.

,,Měl bych už jít než mě budou hledat.A ty by sis měla odpočinout."a pomalu mě pustil z objetí.

,,Dobře ale až zase přijdeš dones mi prosím notebook nebo knížku abych se tu nenudila."usmála jsem se a pomalu si zpátky lehla do postele.

,,Slibuji."a dal mi letmí polibek na čelo a  odešel.