Příběh mezi 21. a 16.stoletím.Dívka co utíká před budoucím manželem přes portál,který se schovává poblíž zámku.Staletí ne staletí,láska ne láska.Ona jde dál.
#81 v Historicky roman(23.3.2017)
Už před týdnem jsem měla rodit.Zkoušela jsem všechno no a zatím nic.Celý den tvrdnu u televize a nebo skáču na balonu.Už mě to nebaví.Už jsem mu chtěla i vyhrožovat jestli nevyleze udělám to já za něho.Jsem zvědavá co budu dělat až se to narodí.Asi se z něho zblázním.Naštěstí jsem jen rok doma místo dvou nebo tří.Babička a prababička se budou o škvrně ,jak ho nazvala Emma,starat do doby než přijdeme domů.Jako každé ráno jsem vstala a nějakým způsobem jsem se dostal do koupelny.Eliot byl v práci a já sama doma.Musím mít u sebe pořád mobil kdyby něco tak ať mu zavolám nebo rovnou záchranku.Věci nachystané u dveří a i s doklady.Dokonce mám i jednu v autě u Eliota kdyby nás to chytlo na cestě k Marii u které jsme byly před třemi dny na návštěvě.Dala jsem si rychlou sprchu,usušila jsem se a oblékla do věcí(viz obrázek).
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pomalu jsem se vydala do kuchyně.Nachystala jsem si snídani a i sní jsem si sedla do jídelny.Hned jak jsem se na snídala šla jsem trochu poklidit po bytě.Největší radost mi udělalo to že teď na konci nemusím jít něco zařizovat pro miminko.I pokojíček je zařízený.Na ten jsem asi nejvíce pyšná.Na to že to tu nevypadá že tu je malé je to tu velké.Vypadá to že si ještě budeme pořídit dvě děti aby to tu bylo plné.I jména jsme dokonce vybraly.Holka Sofie nebo Bella.Kluk Zack nebo Emet.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsem do uklízela,musela jsem se jít posadit jelikož mě začalo šíleně bolet břicho.To se mi nikdy nestalo.Pomalu jsem se postavila když už bylo po bolesti.Nestačila jsem udělat ani krok a cítila jsem jako bych si cvrnkla do kalhot.
,,Sakra."zaklela jsem si sama pro sebe.Z kapsy jsem si vyndala mobil a vytočila jsem číslo na Eliota.Jen doufat že to vezme.Ani jsem se nenadála a už se v mobilu ozvala jeho hlas.
,,Ano?"
,,Myslím že je to tu.Dostala jsem křeč a asi mi praskla i voda." řekla jsem okamžitě a cítila že mi přišla první kontrakce.
,,Do pěti minut jsem tam.Vydrž."křikl a hovor ukončil.Pomalu jsem se došourala do chodbičky a sedla si na židličku v ní.Neuběhlo ani pšt minut a ve dveřích stál celý udýchaný Eliot.
,,Po kolika?"zeptal se a obul mi tenisky.Vzal tašku a vzal mě do náruče.
,,Nevím naposledy když jsem ti volala.Od té doby ne."a chytla jsem se za břicho jelikož jsem se spletla.Teď přišla další a bolestivější.Ani si nepamatuji jak jsem se dostali do auta.
,,Po sedmi.Dobře hlavně nepřestávej dýchat."pohladil mě po ruce a co nejrychleji vyjel směr nemocnice.Bolest byla tak silná že jsem měla chuť se ji poddat.Cesta byla dlouhá dvacet minut a kontrakce se zrychlovaly.Ihned mě vezly na sál ale nejprve převléct.Všechno šlo tak rychle že jsem stihla zareagovat jen na to že mám dýchat a že se jde na věc.Celou tu dobu jsem Eliotovi drtila ruku a posílala ho do určitých míst.Když mi říkaly že porod potomka/dítěte bolí tak se nezmínily o tom že až tak.Pořád jsem si v duchu opakovala že to brzo skončí a bude dobře.To jsem ale nevěděla že jakmile něco skončí tak to druhé začne.Ano správně.Doktorka mám řekla že tam jsou dvě.Tak to bude něco.Když to všechno skončilo,zašily mě a já se konečně mohla zhluboka nadechnout.
,,Zvládla jsi to,zlato."pohladil mě po tváři a daroval mi jednu z jeho sladkých pus na čelo.
,,Tak vám nesu ty vaše miminka."řekla sestra a Eliotovi podala miminko v modré zavinovačce.Zato mě v růžové.
,,Starší je tady chlapeček.Váží 3,20 Kg a 52 cm.Holčička je o půl hodinky později.Váží o dost méně než chlapeček.2,89 a 46 cm."usmála se na nás sestra.
,,Je tak malinká až se bojím že ji něco udělám.Bude taková pořád nebo ne?"zeptala jsem se setry.
,,Ne to se vážně nemusíte bát.Všechno půjde postupně nahoru během toho co bude dostávat stravu a mléko."řekla a odešla někam pryč.
,,Jsou tak nádherní až to je neobyčejné.Jsou naši.Teď je budeme my muset ochraňovat."a pomalu si ke mně na postel sedl.
,,To máš pravdu.Přemýšlela jsem o tom jestli se mám po tom roce vrátit do práce.Jelikož teď máme dva je to komplikované.Ale asi s nimi zůstanu až nepůjdou do školky a během toho vám občas když budete potřebovat píchnout nebo Dalie výpomoc tak tam budu a Bell s Emetem dám babičce s dědečkem."usmála jsem se na Eliota.
,,Dobře stejně bych tě nepustil. Aspoň někdo musí s nimi zůstat kdyby se něco pokazilo.A hlavně bych si neodpustil kdybych tě ztratil.Znamenáš pro mě hodně a teď i oni.Zamiloval jsem se do nich i přesto že tu s námi měl být jen jeden.Miluji tě zato jaká jsi.Dáváš mi sílu na to být dobrý přítel,kamarád,syn,vnuk,bratr a teď i otec.Nikdy tě nepřestanu milovat.Miluji tě Anne Darcy Down,princezno z 16.století."a jemně mě políbil na rty.Tak kouzelný a přesto opravdové.
,,Miluji tě Eliote Wolfe.A nikdy nepřestanu."zašeptala jsem mu do rtů.
Týden jsem si s Bellou a Emtem poležela v nemocnici a pak jsem mohla domů.V bytě na nás čekalo překvapení v podobě všech z práce a rodiny.Do dětského pokoje museli dokoupit všechno ještě jednou.Nikdy jsem si nepřála lepší život.Mám skvělou rodinu.Přátelé co mě vždy podrží.Milující ho člověka co je se mnou v každé situaci a umí podržet.Dvě naprosto malinkaté osůbky ,co my každým dnem v mým bláznivým a pominutém životě dali to největší štěstí co mohly.Možná jsem v historii,možná mi v mém předešlém životě ublížily a udělali spoustu nehezkých věcí.Ale teď jsem za to ráda.Nikdy bych nepoznala Marii a ostatní jen díky mému otci a sňatku.
