Princezna z 16.století

Část 3.

Potom co jsme se na večeřeli jsme s Beth uklidily ze stolu.Ostatní si šly sednout do obýváku.V moji mysli zůstaly nezodpovězené otázky.Ví že je jich příbuzná schovává pod střechou princeznu?Proč se na mě ten kluk díval tak divně?Že by něco tušil?Nebo mu nejsem sympatická?Jo nikdo není dokonalí ale hned mě nemusí odsuzovat.Z mého myšlení mě vyrušila něčí ruka na rameni.Otočila jsem se za rukou na mém rameni.

,,Děje se něco,Anne?"otázala se mě Marie.Bylo vidět že se o mě bojí.Takhle se naposledy dívala moje matka.Ale to ještě žila.Tolik mi chybí.Jak já bych nejraději ten čas vrátila.

,,Nic.Jen jsem se zamyslela."usmála jsem se na ni a otočila jsem se k oknu do kterého jsem se celou tu dobu dívala než mě vyrušila.

,,Vím že je to těžké ale ty jsi silná a nevzdáš se hned.Stačí se přizpůsobit se téhle době.Emma a Eliot tě to naučí."pohladila mě po paži.

,,Dobře.Jen se bojím že je to tu jako u nás.Války,mory a chudoba.Sice jsem ještě nebyla tam venku se porozhlédnout.Ale už teď vím že je to tomu blízko."řekla jsem.Pomalu jsem cítila jak se mi do očí tlačí neposedné slzy.

,,Tady to tak není.Anglie je krásná země možná tu nejsou války a ani nemoci a chudoba taky ne.Ale je tu něco čemu se říká mafie.Zlo se u mladistvých objevuje už od raného věku.Někteří jsou jí polapení a neví jak pryč.Některý se tomu vyhnou někteří ne.Sama uvidíš a poznáš.Jen se k nim nikdy nepřidej."upozornila mě Marie a šla za ostatními. Po uklízela jsem nádobí a šla za ostatními.Seděli na sedačkách a smáli se a vesele si povídali.Jako první se mě všimla Emma  a ukázal ať jdu za ní se posadit. Opatrně jsem se posadila do křesla.Cítila jsem na sobě něčí pohled.Bylo mi to celkem nepříjemný a tak jsem se rozhodla že se projdu.Jelikož je začátek léta a světlo je docela dlouho tak tomu neuškodí.S omluvou jsem se vydala na zahradu.Došla jsem až k dveřím a posadila jsem se na lavičku kousek od nich.byl tu krásný pohled na zahradu a na dům.Od sud se dalo vidět všude ale sem ne.Tu jsem byla v bezpečí. 

,,Je tu krásně ale něco tu překáží."řekl hlas hned vedle mě.Leknutím jsem sletěla z kraje lavičky rovnou na zem.Otočila jsem svůj zrak na osobu.Eliot.

,,A co?Pokud to není tajné."zeptala jsem se  a pomalu se zvedala ze země.Oprášila jsem si svou sukni a uhladila aby nešlo vidět něco co nesmí jít vidět.

,,Ty.Nemáš tu co dělat.Nepatříš sem.To nemáš rodinu že se v kradeš k Marii do domu?"otáže se s povrchním úsměvem na rtech.Chce se mi brečet,řvát ale na druhou stranu jsem klidná.Chápu že se bijí o ni je to jeho rodina ale to se mě hned nemusí zbavit.

,,Mám ale..."nenechal mě dokončit.

,,Tak proč se tam kurva nevrátíš?"začal na mě křičet.Pomalu mi to začalo lézt na nervy.Hlavně on.

,,To tě nemusí zajímat!"vrátila jsem mu stejný tón hlasu jako on.v jeho očích byla vidět nenávist a zlobu.Začala jsem pomalu couvat.Zato on se přibližoval.

,,Nech moji rodinu na pokoji!Zmiz dokud můžeš jinak se ti stane něco co nechceš!"plivl mi do obličeje a s dvěma na každou stranu mířenými fackami odešel.S pláčem jsem sjela po dveřích na zem.Tohle mi nikdo neudělal.Jo byla jsem od malička přísně vychovaná a za každý odmlouvání nebo něco co se otci nelíbilo mě zbil nebo udeřil.Tohle prostě bylo něco jiného.Zvláštního.Po chvíli sezení a pláče jsem se postavila na roztřesené nohy.Jelikož se pomalu blížila tma nebylo skoro vidět na krok.Nechtěla jsem jít do domu na místo kde je i on.Nemyslela jsem a jen se nechala vést svými nohy.Nevěděla jsem co dělám.A tak jsem ani nepostřehla že jsem otevřela dveře a prošla jimi.To co se stalo jen když sem prošla dveřmi se mi o tom nezdálo.Nikomu.A mě taky ne.

Eliot:

Říká se že muž který uhodí ženu je srab.A to já nejsem.Ale stejně jsem ji uhodil.Nemám rád když někdo se plete do mé rodiny a hlavně když má svoji.Moje nervi to nevydrželi a ruply proto jsem ji uhodil a rovnou dvakrát.Vše se na mě hroutilo nejen že mě chtějí vyhodit z práce.Ani nevím proč.Ale i  rozchod se Sabrinou. Když jsem přišel do domu zavřel jsem se rovnou v pokoji.Byl takoví jaký si pamatuji.Vzal jsem první knížku co jsem našel a začal ji si číst.Byl jsem začtený do knížky že jsem si ani nepostřehl že někdo je v mém pokoji.

,,Nikdo mi takhle ještě neublížil.A toho jsem za svých devatenáct let zažila víc než ty."řekl ženský hlas a já věděl že ten hlas patří jí.

,,Co chceš?"otočil jsem hlavu jejím směrem.To co jsem uviděl mě překvapilo. Její sukně byla potrhaná stejně na tom bylo i triko.Na tváři měla škrábance a tekla ji i krev.Riflová bunda co měla na večeři byla potrhaná.Boty vůbec neměla.Vypadala jako by ji někdo přepadl nebo se někde skutálela. 

,,Říct že se vrátím tam kam patřím.A že nikdo se nemusí zdát jak vypadá."a s těmito slovy se skácela na zem.Rychle jsem k ní přispěchal a klekl si k ní.Byla celá bledá.Všiml jsem si že ji na nohou zasychá krev.Opatrně jsem ji vzal do náruče a položil do postele. Sundal  jsem ji všechno oblečení a nechal ji jen do spodní prádlo a věci vyhodil. Stejně je nebude potřebovat.Z koupelny jsem vzal ručníky a lékárničku.Vše jsem ji ošetřil a umyl jsem ji.Špinavé spodní prádlo jsem ji taky sundal a vyměnil za mé oblečení co tu mám.(viz obrázek)

Pořádně jsem ji přikryl peřinou a opatrně jsem šel do kuchyně.Vzal jsem hrnek s vodou a prášek proti bolesti.Vše jsem dal na tácek a odešel do pokoje.Tác jsem dal na stolek a zkontroloval jak je na tom.Opatrně jsem ji pohladil po tváři a sedl si do křesla u okna.Byl z něho krásný výhled na ni.Zhasl jsem lampičku kterou jsem si předtím rozsvítil abych na ni trochu viděl.Pomalu jsem cítil jak mi klesají víčka.Nechal jsem se unést do říše snů.