Prolog

133 13 2
                                    


Chicago ve tmě, se zvuky jazzu v pozadí, bylo jedno z nejkrásnějších měst, které si dokáže člověk představit.
Měla jsem ráda tyto noční procházky, kdy nebyl takový nával na ulicích a já mohla v klidu chodit po městě, aniž bych se musela tlačit v davu.
Jedné noci jsem opět podnikla svou oblíbenou noční procházku, a v jedné z těch temných uliček, které každý zná z béčkových filmů, jsem narazila na pohledného muže. Vždy jsem měla slabost pro krásné muže, ale nikdy mi to s žádným nevydrželo déle než půl roku. Nejspíš za to může má nedůvěra v lidi. Nerada si někoho pouštím k tělu.
Držel jiného muže za krk a praštil s ním o zeď v uličce. Promluvila jsem na něj a s mužem hodil o zem. Ležel nehybně na zemi.
Neskutečnou rychlostí přešel ke mně a já viděla jak pohledný muž to je. Měl tmavě hnědé vlasy, hnědé oči, byl střední postavy.
Představil se mi jako Lorenzo St. John. Od té doby co jsem Lorenza St. Johna poznala se mi život změnil.

Prolog jsem nedělala moc dlouhý úmyslně nechtěla jsem prozrazovat moc děje. :-)
Tak snad se Vám příběh bude líbit.
Cover mi dělala úžasná SarahMikaelson_

Never give up [TVD CZ FF]Kde žijí příběhy. Začni objevovat