Never give up [TVD CZ FF]

III. kapitola

Ahoj, ano jsem to zase já. Po dlouhé době vydávám další kapitolu. Přestože to není můj styl dnešní kapitola je ze dvou pohledů. Doufám že se Vám bude líbit. Na obrázku dole je Emma s Marcusem. Přeji příjemné čtení.

Probudila jsem se na zemi ve tmavém pokoji, které osvětlovalo jen světlo z jedné malé lampičky. Stále mě bolela hlava po ráně, kterou mi uštědřil člověk jenž se ještě neobjevil. Rozhlížela jsem se po místnosti kromě lampičky a děsivého obrázku tam nic nebylo. Spíš to připomínalo nějaký sklep než pokoj. Najednou se otevřely dveře a v nich se rýsovala postava, když se přiblížila poznala jsem Marcuse. Přišel ke mě "Promiň za tu ránu a ta pouta, ale bylo to nezbytné".

Z Lorenzova pohledu

V Mystic Falls vládlo pochmurné počasí, bylo zamračeno, déšť narážel do oken domů a ozývaly se rány z bouřky. Na ulicích bylo prázdno, většina lidí byla schovaná v městském baru Mystic Grill.
Procházel jsem celé městečko nemohl jsem ji najít, musel jsem ovlivnit jejího domácího aby se podíval do jejího bytu, ale nebyla nikde k nalezení. Poté mi to došlo včera ve městě se objevil někdo z její minulosti a den poté je nezvěstná, zvláštní shoda okolností.
Byl jsem si naprosto jistý, že s jejím zmizením má ten muž něco společného, jen jsem nevěděl kde ji hledat. Musel jsem se vrátit do jejího bytu což znamenalo znovu použít ovlivnění, potřeboval jsem něco co jí patří.

Podívala jsem se na něj "Vážně mě tu chceš krmit kecama o tom, že to bylo nezbytné?" a ukázala jsem na svá pouta.
Marcus stál nade mnou a byl naprosto klidný. " Víš pro koho pracuji viď?" zeptal se mě. Změřila jsem si ho pohledem "Ovšem, že vím nejsem idiot. Co kdyby jsi přestal s těma blbostma okolo a rovnou mi řekni co po mě chceš."
Usmál se na mě ďábelským úsměvem "Dobře řeknu ti to takhle, poté co jsem zachránil tvé rodiče uzavřeli jsme spolu dohodu já si přijdu pro svůj dluh kdykoliv se mi zamane. Takže první krok ke splacení dluhu, chci aby jsi mi přivedla Elenu Gilbert."
Protáhla se mi brada, musela jsem vypadat jako idiot. "Elenu Gilbert? A to je k sakru kdo? Abych ti někoho přivedla na smrt tak mě budeš muset mučit." zakončila jsem svou řeč. Zasmál se a v očích mu zajiskřilo "To není špatný nápad."

Z pohledu Enza

Když jsem sehnal čarodějku mohli jsme konečně provést kouzlo. I přes můj mírný nátlak díky nervozitě kvůli Emmině zmizení to čarodějce trvalo. "Bonnie nechci ti ublížit, vážně nechci ale jestli se nedáš do práce zlomím ti obě ruce." Čarodějka se na mě podívala "Je to docela složité kouzlo a tím, že mi budeš vyhrožovat to neurychlychlíš."
Chodil jsem po místnosti zatímco Bonnie začala provádět kouzlo k vyhledávání, jedna z ingrediencí bylo plyšové prasátko se čtyřlístkem u pusy. "Našla jsem ji" oznámila mi čarodějka. Rychle jsem k ní přiběhl "A kde je?"
"Je v McKinley v opuštěném sídle rodiny Whitmore." Na nic jsem nečekal a už jsem jel na místo.

Spalovala mě obrovská bolest z popálenin a bodných ran, které mi Marcus uštědřil. Najednou jsem se ocitla na náměstí stála jsem tam sama a kolem mě spoustu nehybných těl.
Naproti mě se objevil Marcus "Vidíš co jsi provedla? Tohle dokážeš se svou mocí ale já tě od toho mohu ochránit, stačí když mi přivedeš Elenu Gilbert."
Mlčela jsem a zavřela oči, poté jsem byla opět v pokoji a Marcus seděl u mě. Chytil mě za paži a cítila jsem jak mi jeho ruka propalovala kůži. Omdlela jsem.

Z pohledu Enza

Dorazil jsem do sídla, a vydal se po chodbě. Najednou jsem zaslechl tlukot srdce a hlas muže, rychle jsem se přemístil do místnosti. Uviděl jsem na zemi ležet Emmu a u ní stát toho muže z baru, zlomil jsem mu vaz. Sundal jsem Emmě pouta, vzal ji do náruče a odvedl z tohohle zatracenýho domu.