More than just friends? [Yaoi]

Kapitola 5 - Kaneki... kde jsi?

Kaneki:

Utekl jsem do svého pokoje.
On... mě... slyšel...
Díval jsem se okolo sebe.
Sedl jsem si na postel. Zakryl jsem si obličej rukama. Ruce jsem si opřel o nohy.
Hide pak ke mně přišel a sedl si vedle mě.
"Kaneki..." odpověděl Hide.
"Tak to není..." polkl jsem.
Hide mě objal a mně začalo znovu hodně bušit srdce.
Hide se zasmál a pak mi pošeptal: "Stále si ten polibek pamatuji."
Polkl jsem a díval jsem se mu do očí: "... a-ale...-"
"Je to v poho, Kaneki." řekl Hide.
Pak uslyšel tlukot mého srdce a tak se zasmál: "Awwww."
"D-drž h-hubu." zapištěl jsem.
On se mi díval do očí a usmíval se.
"H-Hide, t-toto není prdel..." vzdychl jsem.
"Kdo říká, že si z toho dělám prdel?" řekl Hide a položil si ruku na mojí.
Já se klepal a on se zasmál. Nakonec si ruku dal zas k sobě. V očích se mi objevily slzy.
Hide se přestal smát: "Kaneki... sor-"
"Dej mi pokoj!" vykřikl jsem a vyběhl z domu.

Hide:

On... To myslel... Vážně...
Sakra, Kaneki...
Agh! Já se z něj fakt... Poseru...
/Sám si řekl, že mu nedovolíš být s někým ve vztahu. Tak s ním buď ve vztahu teď ty./ řeklo mi mé svědomí.
To nemohu! Bylo by to divné!
/Sám ses s ním tenkrát líbal./
To jo! Ale... Bylo to jiný! Byla to blbost!
/Jasně./
Jo!
/Říkej si co chceš, ale ty stejně víš, že ho půjdeš hledat./
...
Chvíli jsem se díval na Kanekiho postel a nakonec jsem se zabořil obličejem do jeho polštáře.
Ucítil jsem z toho polštáře Kanekiho nádhernou vůni.
...
Fajn. Půjdu.
/Já ti to říkal./
No jo furt.
Vstal jsem a u dveří jsem se oblékl.
Vyšel jsem z domu a hledal Kanekiho. Bylo 12 hodin a já ho stále nemohl najít. Došel jsem si do jedné restaurace a objednal jsen si jídlo a pití.
/Když už jsme u toho. Měl by sis vyjasnit, co k němu cítíš./
Je to jen kámoš.
/Jasně. Jen kámoš./
Jo! Jen kámoš! Co chceš ještě ode mě slyšet?
/Stačí, když si přiznáš, že ho miluješ./
Nemiluji ho!
/Zkus si vzpomenout, co se stalo při tom polibku. Líbali jste se tam~/
. . .
~ oba dva...
Polkl jsem a vzdychl jsem.
/Kaneki tě potřebuje, Hide. Více než kdy jindy, kohokoliv v životě./
Ale fakt bych s ním mohl být? Není to div-
/Když ho miluješ, divné to není./
Po chvíli mi číšník donesl jídlo.
Najedl jsem se a pokračoval v hledání.
Byl večer a já ho konečně našel v jedné uličce.
"K-Kaneki..." polkl jsem.
On se na mě podíval. Přišel jsem k němu a on řekl: "J-jdi pryč."
Budu toho možná litovat. Možná ani ne...
Pomalu jsem ho políbil.
"H-Hide?!"