More than just friends? [Yaoi]

Kapitola 4 - Špatné načasování

Kaneki:

Ležel jsem na posteli a spal, když v tom mi vlezl pod deku Hide a tím mě probudil.
Podíval jsem se na něj a zeptal se ho: "H-Hide? Co je...?"
"Měl jsem špatný sen... nevadilo by kdybych spal tady?" odpověděl potichu Hide.
"Nevadí..." odpověděl jsem mu.
Po chvilce jsem zase usnul. Zdál se mi sen:

Byl večer. Procházel jsem se po městě společně s Hidem. Najednou jsme se v jedné uličce zastavili a Hide se usmíval.
Pak se ke mně přisunul blíže a pomalu mě políbil.
Začal jsem se červenat: "H-Hide?!"
Hide se mi díval do očí a usmíval se.
Polkl jsem a jen tak tam nechápavě stál.
"Nemusíš ukrývat to, co ke mně cítíš." uculil se Hide.
"Já...?"
Hide se zasmál a znovu mě políbil.
Chvíli jsme se tam líbali a Hide mi pak pošeptal: "Miluji tě..."
"T-taky tě miluji... Hide..." odpověděl jsem pomalu.
Pak jsme šli ke mně domů a tam mě Hide shodil na postel.
Pak si sedl na mé nohy, naklonil se ke mně a rukou se opíral o mojí hruď.
Políbil mě a pomalu mi jezdil rukou po těle.

Hide:

Kaneki po chvíli usnul. Po chvíli bylo v pokoji z jeho úst slyšet: "H-Hide?!"
Podíval jsem se na něj a čekal co bude dál.
"Já...?" odpověděl Kaneki.
Co se mu to zase zdá?
Po chvíli odpověděl pomalu: "T-taky tě miluji... Hide..."
Polkl jsem, začervenal jsem se a nakonec se usmál.
Hloupoučký... Kaneki...
Po chvíli bylo zase ticho a tak jsem se snažil usnout. Už jsen pomalu usínal, když v tom momentu byl slyšet z Kanekiho úst stén.
. . .
Já se z něj poseru. . .
T

o sténání bylo slyšet čím dál tím víc.

. . . Kaneki. . . -.-
O

dešel jsem do obýváku.
Lehl jsem si a díval se do stropu.
Takže mě miluje, jo?
Kaneki, Kaneki... Ty idiote...
Nakonec jsem usnul.

Bylo ráno a já se probudil. Uviděl jsem Kanekiho a ten se díval na mě.
"Co tu děláš? Nespal si snad u mě?" zeptal se Kaneki.
Mám mu to říct? ;D
Měl bych? :D :D
"No spal, ale tvoje lednice mě sem odnesla." usmál jsem se.
"Ha, ha... ale teď fakt... co tu děláš?"
"Welp... někdo měl divoký sen. Sténání bylo slyšet po celém pokoji. Nemohl jsem usnout."
Kaneki zrudl a přikryl si pusu: "T-to tak nebylo..."
"Ne, vůbec." zasmál jsem se. "Hele nevadí mi to. Ale fakt... já?"
Kaneki utekl do pokoje.
... ... To snad není možný...