More than just friends? [Yaoi]

Kapitola 17 - Nové seznámení x Boj x Domů

Hide:

Šli jsme k Danovi, do toho jeho skrytého domu. No spíš budovy.
Cestou jsme se s Kanekim drželi za ruce a já byl šťastný.
Tak moc šťastný...
"Kaneki?" zeptal jsem se.
"Eh?"
"Tohle ale už víckrát nedělej. Nevím, co bych dělal, když bych tě ztratil." odpověděl jsem.
"Pffft. Prosím tě. Ty, ztratit někoho jako já?" zasmál se Kaneki. "Oba víme, že se to nestane."
Ucítil jsem znovu ten pocit, když mě předtím zpátky napadl ten někdo.
Pustil jsem Kanekiho a vytáhl jsem si meč.
Přede mnou vyskočilo z keře malé koťátko.
Kaneki se začal smát: "Hide. Je to jen koťátko."
"J-jo..." pošeptal jsem, ale přes to jsem to stále cítil.
Ticho.
"Něco se mi nelíbí." pošeptal jsem znovu.
Kaneki po chvíli přikývl.
Nic.
Ticho.
Před námi to koťátko.
Rozhlédl jsem se a v tu chvíli skočil Kaneki před to koťátko.
Chytil ho a uhnul s ním rychle na stranu.
Přede mnou v mžiku stál ten někdo.
"H-Hide!" vykřikl Kaneki.
"Teď chcípneš." odpověděl ten někdo.
"To si nemyslím." odpověděl jsem.
On rychle sekl mečem a já uhnul.
Při tom, jak jsem uhnul, tak jsem ho řízl mečem do nohy.
"Ty hajzle! Zabiju tě!" vykřikl ten chlápek a já se usmál.
Ten chlápek zmizel.
Pochybuji, že bude zkoušet to samé, co předtím.
Ví, že to čekám, takže...
Podíval jsem se nad sebe a vykryl jsem jeho útok mečem.
"Jsi chytřejší než jsem doufal, že budeš." odpověděl ten někdo.
Chtěl mě kopnout.
Kopnutí jsem zastavil nohou a shodil ho na zem.
On dopadl na záda a já mu svůj meč zabodl do hrudi.
...
...
Vyjel jsem z něj mečem a oddychl jsem si.
Ta atmosféra...
Pryč...
Kaneki ke mně přišel s tím koťátkem a podíval se na mě.
Podíval jsem se na to koťátko a po chvilce ho pohladil po hlavě.
Ono zavrnělo a já se podíval na Kanekiho: "Oi, Kaneki."
"Eh?" zeptal se Kaneki.
"Víš, koho mi připomíná, že?" zeptal jsem se ho.
Kaneki se začervenal: "Kušuj, Hide..."
Usmál jsem se a cvrnkl ho do nosu.
Kaneki mě praštil do ruky.
Pak se ke mně přitáhl a dal mi pusu na rty.
"No nic... jdeme domů, Kaneki." odpověděl jsem a vydal se směr náš dům.

Kaneki:

Stál jsem tam, díval se na Hida a v ruce jsem držel koťátko.
Polkl jsem a vzpomněl si na tu noc.
Hide...
Koťátko slabě mňouklo.
"J-jo..." pošeptal jsem.
Rozešel jsem se za Hidem.