Forever? Forever... [ Dokončeno ]

Epilog..

Z pohledu Boba..

Dnes je přesně týden po pohřbu. Scarlett už nikdy neuvidím.
Právě jdu  po louce. Je asi osm hodin večer a zapadá slunce. Vzpomínám na ní. Na to, jak západy slunce milovala a my dva jsme se vždy na tuhle louku chodili kochat.
Vždy jsme tady společně seděli. Já jí držel v objetí a šeptal jsem jí do ucha, že všechno bude dobrý, že tu spolu budeme navždycky.
Ona mi vždy odpovídala ; „Miluju tě skoro jako pizzu s ananasem“
A já jsem se vždycky začal smát.
Když jsem jí pozval k sobě domů na pizzu, vždycky to musela být pizza s ananasem a nebo s kukuřicí.

Sedím uprostřed cesty a stálé vzpomínám. Vždycky měla nehty nalakované černým lakem. Chci jí zpátky. Chci svojí Scar. Mojí Scarlett. Chci jí líbat a objímat. Držet jí v objetí a nepustit. Líbal bych jí zezadu na krku, tak jak to milovala..
Miloval jsem jí tak, jako nikoho jiného.
Scarlett byla vyjímečná.
Scarlett byla moje.
Byla tak úžasná. Proč ona? Proč mi musela odejít ona? Co si bez jejích polibků počnu?

Utrhl jsem z vysoké trávy kopretinu a chvílí jí mnul v ruce. Ach.. Všechno mi jí připomíná. I kopretiny. Ona je totiž milovala. Ze všech květin měla nejraději kopretiny. Vždy si z nich pletla věnečky, heh... Byla jako malá holka..

Slunce už zapadlo. Je tma. Chci spát, ale nemůžu. Nemůžu spát bez ní.
Chodím po louce a porozhlížím se kolem. Všude jí vidím...

Zastavím se. Roztáhnu paže a zhluboka se nadechnu.

„Jdu za tebou, zlato..“

      The end...