Na místech, kde si děti hrály kdysi,
má krajina dnes chladné rysy.
Zmizelo štěstí, dokonce i smích,
teď už jen strach zůstal v nich.
Krátery posetá jsou města,
tam, kde kdysi vedla cesta,
jenom hromada mrtvých leží,
nikomu na nich nezáleží.
Jaká mysl se tomu mohla podvolit,
že tohle všechno mohla dovolit.
I dětem jejich radost vzít,
životy jejich dříve ukončit.
Zlověstný vítr se zde prohání,
jenž mocní zmaru konání,
jenž zaselo lidské plémě,
zmaru a smrti je to sémě.
ČTEŠ
Vlkovy básničky
PoésieBásně které klišé nesou Ovšem s grácií a noblesou Také básně vtipné Sem tam i někdo chcípne To je poezie mnou psaná Odvážíte se vkročit do neznáma?
