Jednodílovky

#2 - Lee Dongmin (Cha Eunwoo)

Bylo půl desáté večer, když jsem dokončila práci, kterou mi nadřízený uložil. Sebrala jsem svůj kabát ze židle a oblékla si ho.
,,Eleno, prosím vás, můžete vyřídit ještě tohle?" zjevil se za mými zády se štosem papírů.
Aish. To snad nemyslí vážně. Už mám být dávno doma.
Pomyslně jsem nad tím protočila oči a papíry mu z ruky vzala. Kabát jsem si zase svlékla a hodila zpět na opěradlo židle. Zasnila jsem se nad horkou vanou, ve které bych ležela, nebýt tohohle paba. Jako sekretářka šéfa téhle společnosti musím zůstat v práci tak dlouho, jak on uváží za vhodné.
Trvalo mi další hodinu a půl, než jsem papíry vyplnila a následně dala do obálek.
Přes skleněnou zeď jsem si všimla, jak mě sleduje. Nedala jsem znát to, že to mnou bylo zaregistrováno. Ladným krokem jsem se přesunula k jeho proskleným dveřím a na ty zaklepala. Dělal, jako by se nic nedělo, ale já viděla, jak mu stoupla červeň do obličeje.
Mrskla jsem mu papíry v zalepených obálkách na stůl.
,,Je to vše?" otázala jsem se s úsměvem.
Souhlasně přikývl a já už se hodlala vypařit.
Už jsem sahala po klíče od jeho kanceláře, ale bylo mi to znemožněno.
,,Eleno?" ozvalo se za mými zády
Panebože, já se dnes prostě nedostanu domů.
Chtěla jsem se k němu otočit čelem, ale on už stál tak těsně za mnou, že to bylo nemožné. Přesto jsem to udělala. Cítila jsem jeho dech, jak se odráží od špičky mého nosu.
Jeho kdysi hnědé oči, byly teď temné, jako půlnoční obloha.
,,Ano pane Lee?" vydechla jsem
,,Co děláte dneska po práci?"
Byl tak neskutečně blízko a jeho oči směřovaly na mé rty.
Byl tam sexy. Jeho stavba těla byla dokonalá.
,,Ehm. Eh. No, pokud mě tady můj šéf nezdrží, tak mám asi volno. Proč se ptáte?" zasmála jsem se vlastnímu hloupému vtipu.
Zvedla jsem k němu oči a ty se zapřely do těch jeho. V tu chvíli mě smích přešel.
Věnoval mi dlouhý pohled. Takový, se kterým se setkáte jednou za život. A pak se jeho rty poprvé dotkly těch mých. Připadalo mi to, jako by jsme společně prolétli dalším stoletím, ale byly to pouhé vteřiny, kde se naše rty zase rozpojily.
,,Chtěl bych s tebou strávit večer." chytl mě za boky a přitiskl ke dveřím.
,,Jenom večer." usmála jsem se
,,Klidně celý život. Buď má, Eleno." a pak opět spojil naše rty.