Charlotte Weasley (HP FF)

Epilog

      V poledne po Vánočním plese seděla Charlie u jediného stolu, který zbyl ve Velké síni. Seděli u něj všichni, kteří se rozhodli strávit Vánoce v jejich milované škole. Vlastně tu zůstali jenom učitelé a sotva dvacet žáků. Všichni ostatní odjeli ráno vlakem na nástupiště 9 a ¾ , kde si je vyzvedli jejich rodiny, které se na své příbuzé těšili snad už od chvíley kdy jejich děti, vnoučata, nebo sourozenci odjeli v září studovat.

      Rudovláska seděla vedle svého prince, když tu do
přiletěla sova, s červenou obálkou, kterou spustila přímo před ni. Char ztěžka polkla   ,,Omluvte, mě prosím." špitla, když  se zvedala od stolu. Ředitelka McGonagallová chápavě přikývla a poznamenala, ať danou zprávu otevře co nejdřív, protože čím déle bude čekat, tím to bude jen horší.

     Lott rychle vyběhla na astronomickou věž, zhluboka se nadechla...a otevřela svého vůbec prvního huláka:

,,Charlotte Mio Weasleyová! Jak si jen mohla? Počítala jsem s tebou na Vánoce v Doupěti, všichni s tím počítali! Jsem pěkně rozčílená! Navíc po tom co se stalo! Jakto, že jsi nám neposlala jedinou sovu o tom, že máš problémy?! Co jsi si myslela?! Píšu profesorce McGonagallové, takže se alespoň na Silvestra dostavíš! V ten den budou v Doupěti všichni, takže ty taky. A žádné odmlouvání! Jsem příšerně zklamaná! Nikdy jsem si nemyslela, že zrovna ty, ty, mi takhle zlomíš srdce!"

     Pak se dopis sám roztrhal a nastalo ticho. Rudovláska si skryla tváře, po kterých stékaly slzy, do dlaní a usilovně přemýšlela ,,Jsem strašná osoba..." zašeptala si pro sebe.

     ,,Ne, to nejsi, princezno, jsi ten nejúžasnější a nejnesobečtější člověk, jakého jen znám." řekl někdo za ní a položil jí ruce na ramena ,,Jsem si jistý, že to tvoje babička nemyslela vážně. Má o tebe určitě jenom strach. Prožila si toho už hodně, jsi součástí její rodiny a ta je jak jsem slyšel pro ni hodně důležitá." Scorpius si přisedl vedle své rudovlásky a objal ji kolem ramen ,,Uvidíš, že až za nimi na Silvestra přijedeš, přivítají tě všichni s otevřenou náručí."

   Zrzka se mu schoulila do náruče ,,Pojedeš se mnou? Prosím?"

  Blonďák vedle ní ztuhl ,,Charlie, to není dobrý nápad. Moje rodina nepatří na seznam hostů, které by si pozvala tvoje rodina."
   
     ,,Prosím. Kvůli mně." lehce se od něj odtáhla a podívala se mu do očí ,,Vím, že to pro tebe nebude nic extra příjemnýho, ale prosím, strašně ráda bych tě tam měla." Scorpius se pořád ztuhle díval do jejích očí a neměl se k žádné odpovědi. Char tedy vklouzla svou dlaní do jeho a propletla si s ním prsty ,,Asi toho po tobě chci moc. Promiň, nechci, abys dělal něco, co se ti příčí." zhluboka se nadechla ,,Nejspíš to byl pěkně hloupej nápad, promiň." pak zakroutila hlavou, jako by se to snažla zapomenout ,,Promiň." zašeptala nakonec a opřela si hlavu o Scorpovi rameno.

      Malfoyovi jakoby došlo, že by měl něco říct, ale netušil co. Na jednu stranu chtěl, aby byla jeho Charlie štástná, ale zase z toho, že by měl strávit Silvestr s Weasleyovými, přičemž pochyboval, že kromě Charlie a snad Albuse, by ho tam někdo rád viděl.
Zvedl ruku a začal lehce hladit Lott po tváři ,,Princezno,nechci tě zklamat, Silvestr je za týden, já si to zatím promyslím, ano?" když k němu zvedla své hnědozelené oči a na rtech jí pohrával sladký úsměv, neudržel se a začal se k ní naklánět, ale tentokrát to byla ona kdo spojil jejich rty.