Charlotte Weasley (HP FF)

Nová naděje

     Je snad jen jediná chvíle kdy jste rádi že jste nemocní -když máte zlomené srdce. Charlotte se už třetí den válela v posteli ve vlastních slzách. Odmítala vyjít z pokoje. Pouštěla k sobě jen Ala ,Rose a Melnii se kterou bydlela.
    Věděla sice že jednou se bude muset vrátit do školy ,ale říkala si že čím déle počká tím líp.
    Byla právě doba oběda ,ale ona na něj nešla ,jen se přesunula k oknu ,aby mohla sledovat jak sněží. Sněžilo bez přestání po celou dobu její nemoci a nezdálo se že by chtělo přestat.
    Otevřela okno ,chtěla si chytit na dlaň pár vloček ,jako když byla malá .
Než ale stihla vůbec vystrčit ruku ven,  něco nebo spíš někdo se vznesl na koštěti k jejímu obličeji.

   ,,Charlie ,prosím ,poslechne si mě ..."

   Rozum ji říkal ,že by měla rychle zabouchnout okenice a schovat se pod peřinu. Jenže srdce chtělo aby si vyslechla ,ať už sebe větší výmluvu ,,Dala jsem ti jedinou šanci ..."řekla nakonec hrubým hlasem. 

     ,,A myslíš že bych si ji nechal jen tak vzít? To na pozemcích sem nebyl já. Prosím ...věř mi to. Tou dobou jsem byl ještě v Malfoymannor. Nikdy bych ti nechtěl ublížit...." Scorpius zněl úplně zdrceně ...taky byl zlomený ,dívce kterou chtěl tak dlouho ,někdo ublížil a navíc to vypadalo tak ,že jí ublížil on sám. To by nikdy neudělal ,ale ona mu to nechtěla věřit ,nebo ho to vlastně ani nenechala vysvětlit.

       Char na něj jenom koukala ,tak hrozně moc mu chtěla věřit  ,,Myslíš ,že bych tě nepoznala? Byl jsi to ty ..teda vzhledem. Choval si se jinak ...proto jsem se nechtěla .."zasekla se ,uvědomila si že mu málem řekla ze za normálních podmínek =pokud by to byl on - tak by se s ním líbala ráda.

      Scorp elegantně přešel její rozpaky ,,Je mi to líto ,vážně bych ti neublížil."natáhl se k ní a zastrčil jí pramínek vlasů za ucho ,,Brzo se uzdrav."
    A odletěl pryč.

......

      Charlotte seděla u toho okna ještě dlouho. Pak se rozhodla že na večeři už normálně půjde. Nemělo cenu se dál schovávat. Po cestě  narazila na Albuse -doslova narazila. ,, Ale! Promiň!" 

      ,,Nic se neděje ,Lott. Už jsi v pohodě? Nesu ti pár koláčků."

     ,,Jdu se najíst něčeho jedlého. Nic proti ,ale jídlo  vašeho stolu je totálně hnus..." pak si všimla jak se její bratránek tváří tak změnila,, ..nedobrý. Promiň ,To ta říkanka: 'jídlo ze zmijozelského stolu je stejně prohnilé jako duše zmijozeláků." zase se na něj podívala ,, Morgano! Tak jsem to nemyslela ,Ale , Ty jsi ten nejupřímnější a nejzlatější zmiják ,jakýho znám." 

     Chlapec se zasmál ,,Nějaká dobrá nálada ,ne? Co tak najednou? Teda ne že  bych si stěžoval. Po tom co si mi nechtěla říct ani slovo ,jsou tyhle bláboly očekávaný zlepšení." 

    ,,Promiň. Už je mi prostě dobře ,nenechám si přece zkazit život jenom tím že ..." zmlkla a začala zírat do podlahy. 

     ,,To nic... buď v klidu." jemně jí objal kolem ramen ,,všechno bude v pohodě ,a teď ..jdeme na tu večeři."

      ,,Fajn. Kde máš hábit? Je zima a já nechci aby jsi nastydl." 

     ,,Upřímně ,ani nevím. Poslední dobou ho nemůžu najít."pokrčil rameny ,,už jsem napsal domů o nový. " pak se otočil ,,Hele ,tamhle jde Lysandr. Uvidíme se po večeři?"

    ,,Ne ,už mám jiný plány." usmála se  ,,Užij si to." dodala a vyrazila dál směrem k Velké Síni a koutkem oka zahlédla jak se spolu ti dva vítají. Ještě pořád se jí z toho zvedal žaludek ,ale co měla dělat? Albus pro ni byl vše a tak mu přála jen to nejlepší.

  Po večeři se vplížila do zmijozelské společenské místnosti a čekala na Scorpiuse. Jakmile si ho všimla tak ho sledovala až do jeho pokoje. Několikrát jí v hlavě sice proběhlo 'co to proboha dělám?' ale šla dál.

     ,,Ehm... Scorpe?"

     Polekaně sebou trhl ,,Char ?? Co tady děláš?"

     ,,Promiň ...Já jsem se ti jenom chtěla omluvit...  a říct ti... "zasekla se ,najednou nevěděla co tam vlastně dělá ,,já ...sem ti přišla říct ,že ti zase věřím ...dávám ti ještě jednu šanci. Tentokrát ale vážně a definitivně poslední."

   Blonďák se na ní podíval jako by čekal že řekne něco jiného ,ale i s tímhle výsledkem byl spokojen. Dlouho na ni koukal ,přemýšlel jestli se jí teď může dotknou ,nebo ne. Pomalu k ní přešel a jemně objal  ji ,,Děkuju."Když se nesnažila odtáhnout ,tak  ji dlouhou  dobu  nepouštěl ,jen ji držel v náručí a nechtěl se jí vzdát. Už nikdy. ,,Char? Včera ,když si nebyla na večeři ,tak McGonagallka řekla že se letos bude zase konat Vánoční ples. Vím že vždycky jezdíš domů za rodinou ,ale se vždycky nějak vetřeš na ples , myslel jsem si ,že by jsi se domů mohla odletaxovat po tom... teda... chtěla by jsi jít na ten ples se mnou?"  

     Zrzka se od něj odtáhla a zadívala se mu do očí ,,Jasně že ..." pak jako by ji někdo utnul ,,Já..bych ráda ,ale zatím sem byla vždycky na plese s Albusem. Nechci ho ranit tím že bych zrušila naši tradici...."

    ,,Chrlie! Albus má přítele , měla by jsi jít dál. Chápu že Albus je tvůj nejlepší kámoš ,bratranec a tak ,ale já tě mám vážně rád. Al to pochopí ,jestli chceš ,můžu mu to říct já" pak se zastavil. Věděl že to přehnal. Ani ne před pěti minutami mu odpustila -sice něco co neudělal ,ale i tak- a moc spěchal ,řekl toho moc. Albus byl pro ni bližší než by nejspíš on někdy mohl být. 

   ,,Scorpiusi ,asi bych už měla jít." od dveří se ještě otočila ,,Rozmyslím si to." 

  V tom 'rozmyslím si to ' slyšel víc naděje ,než ve kterou mohl doufat.