Charlotte Weasley (HP FF)

Příběh

Charlie vyběhla ze společenky jako namydlený blesk. Rychle probíhala chodbami, jak moc si přála být co nejdřív u Scorpa.

Už byla u prvních schodů, když do ní někdo zezadu vrazil. Tak tak se stihla zachytit o zábradlí.

Kdyby dotyčný strčil do kohokoli jiného začal by poškozený nadávat a sesílat kletby jednu za druhou. Ale to by nebyla Charlotte, ta se jakmile si přišla dost stabilně otočila ,,Ahoj, moc se omlouvám, nechtěla sem překážet."

Blonďatý chlapec se na ni smutně usmál ,,Ach Lott, kéž by si byla někdo jiný... kohokoli bych z těch schodů skopnul raději než tebe."

,,Lysandře, co to ... " lekla se Char, když ji přitlačil hůlku ke krku.

,,Nemluv! Už tak je to pro mě těžký ...teda počkej, zamyslím se."hraně si promnul bradu ,,Ne, vlastně vůbec není."

,,Prosím, proč si mě chtěl shodit ze schodů? Udělala jsem ti něco?"

,,Moje matka je sice šílená, ale učila mě, že důvod musí být vždycky."

,,Co to má společného s Lenkou?"rudovlásku takhle situace mátla, a to totálně.

,,Lehce mě mrzí, že ti to říkám, ale co? Stejně se tě potřebuju zbavit, nebo ti aspoň upravit vzpomínky, takže proč ne. Začneme hned na začátku..." zle se usmál a Charlotte začala v myšlenkách volat Albuse, Scorpa, Rose...kohokoli! I když pochybovala, že to funguje. ,,Moje matka, Lenka, si vzala mého otce, který je mudla. To je obecně známý příběh. Že je vysazená na příběhy, bájné postavy a tvory je taky všem jasný." odmlčel se, ale jen na tak dlouho aby se koukl na Charlie, jestli jej poslouchá. Pak se jeho pohled opět vrhl někam do ztracena.

,,Podle mě, to je taky jeden z důvodů, proč si vzala tátu. Umí dobře vyprávět mýty a legendy. Takže mámu fascinoval."

,,Já myslela, že to bylo z lásky. Tak to teda jednou Lenka říkala."zamyslela se nahlas rudovláska.

,,Ještě jednou mi skočíš do řeči a já končím s příběhem!" Pohrozil jí a zvětšil tlak hůlky. ,,Samozřejmě, že láska v tom hrála taky jistou roli, ale ta přichází až když se tě na dotyčném něco začne lákat. Zpět.
Mám pocit, že kdyby si dávali v posteli pozor, mohli být šťastní."

Havraspáran si všiml, že po jeho poslední větě nabrala Lottina tvář jen asi o dva odstíny světlejší červenou, než byly její vlasy ,,Copak, přivádí tě to do rozpaků?"pohrdavě se zasmál ,,Já zapomněl, že mluvím se světicí."

,,Já nejsem světice."poznamenala zcela automaticky, protože na podobné poznámky byla zvyklá.

,,Jo, to vlastně nejsi. Správná jeptiška by se nelíbala s vlastním bratrancem."

Teď už Char vůbec nevěděla která bije. Chtěla se jen skoulit do kubíčka a brečet.
Když jí Lys prudce zatahal za vlasy, vzpomněla si na maminku. Myšlenky na ni potlačovala jak nejlépe to šlo, ale tentokrát se jí jasně vybavily její lekce 'pamatuj ,když se tě někdo bude snažit zastrašit, nedovol mu vidět úspěch. Drž pěkně hlavu vzhůru' do teď si Lott pamatovala, jak vždycky maminčin pláč zněl po takových lekcích bytem. Když se jí jednou zeptala ,proč pláče, byla odpověď prostá 'tvému tatínkovi by se nelíbilo, že tě tohle učím'.

Teď,v tuhle nejvíc nejhorší dobu, Charlie došlo, jak moc maminka milovala tatínka,ale zároveň se jí stále stýskalo po jejích vlastních rodičích a jejich zvycích.

Trpce se usmála tomuhle zjištění, což bohužel neušlo Lysandrovi ,,Copak, že by přeci jenom i naše nevinná, štědrá Lott Weasleyová, byla zvrhlá a líbilo se jí to?"

Char jen držela hlavu zpříma a oči upírala na gobelín před sebou.
,,Jak myslíš ...No když už jsem ti to začal vyprávět, tak to dopovim. Jak se asi tak měli rádi ,tak se měli rádi hodně a náhoda chtěla,aby se narodily dvojčata. No ...a těsně po narození se matka koukla na horor? Nebo jak se to správně říká těm filmům jak maj být strašidelné. Nebudu tě zatěžovat detaily, pointa děje byla že byli dva bráchové - dvojčata, jeden hodnej a jeden zlej. A co mojí drahou maminku nenapadlo?
Pomocí nějakého pošahaného lektvaru předurčila chování svým dětem!" Udělal rukou obsáhlé gesto ,,Hádej které dvojče jsem já, můžeš třikrát."

Charlotte i přes všechno svoje úsilí zachovat vážnou tvář zacukal koutek.

,,Takže ti to došlo. Naneštěstí po asi tak třech letech matce došlo, že to zvorala a snažila se to napravit. Bez úspěchu." na nějakou chvíli se odmlčel ,,Začala mě vyučovat soucitu, milosti a spoustu dalších takových věcí. Naučila mě jak vypadat jako normální, černobílý člověk. Z jejích lekcí sem si něco odnesl, pochopil jsem, co je to láska. Dokonce jsem začal doufat, že bych mohl milovat."

Charlotte se odhodlala konečně promluvit, protože pořád nechápala svojí roli v téhle frašce ,,A co to má ..."

Nestihla ale dokončit větu a už jí Lys skákal do řeči ,,...společného s tebou?? Už jsem se k tomu dostával." Znovu zvětšil tlak na hulce, kterou držel Char v šachu. ,,Bohužel jsem lásku pochopil a i našel... jenže neopětovanou. A teď, konečně, přicházíš do hry ty."

,,Ty chceš mě?"vykulila Char oči.

,,Drahá Lott, normálně si tak skromná ...ale teď "nesouhlasně zamlaskal ,,Moc si toho o sobě myslíš. Ne, nejsi to ty. Ty jsi jen překážka, kterou musím odstranit."

,,Scorp."zamumlala Charlie.

,,Přesně. Tak sama asi nejlíp víš, že se mu dá jen těžko odolat." povzdechl si. Tentokrát bez náznaku ironie m, či něčeho jiného ,, Lott, kdyby to šlo ...nějak, tak tě nechám žít- hlavně kvůli sobě, mám celkem rád svoji duši vcelku. Jenže Scorp by se kolem tebe pořád motal, a i ty kolem něj, takže bude pro všechny lepší když půjdeš za svými rodiči."

Charlotte se nedokázala pohnout ...všechny možnosti na útěk, které se jí do teď honily hlavou, jakoby odplavaly ,,Lyse..To ..to není řešení."

,,Právě naopak -je. Nebo snad dáváš přednost změně vzpomínek? Myslím totální. Budeš ráda pokud si budeš pamatovat svoje jméno."

Char už definitivně přestala doufat, že ji někdo zachrání.

,,Tak, Lott Weasleyová, připravena na smrt?"

Charlie dlouho neodpovídala,snažila se všechno pořádně vstřebat.

,,Ne, Lyse... tys...využil Alba."konečně jí to došlo. Najednou bylo totálně jedno, jestli ji chce Havraspáran zabít, nebo ne. Teď šlo o to, že zranil city jejího bratrance.

Ve filmech a knihách se to líčí jako 'popadnout nový dech' ,ta chvíle kdy hrdinovi dojde, že vlastně nechce umřít a objeví sílu jakou v životě neměl. Něco takového jakoby se najednou stalo Char. Jen to nebyla síla poháněna pudem sebezáchovy, ale vztekem.

Prudce se otočila a i když jí při tom Lys vyrval pramen vlasů, v zápalu euforie to skoro necítila. Lott byla vždycky dobrá duše, co zachraňovala i mouchy z pavučiny. Teď to ale bylo jiné - někdo ublížil Albusovi a to nehodlala přejít jen tak mlčky. Udeřila Lysandra třikrát prudce do hrudi a jednou do krku. Mělo to správný výsledek - blonďák s vyraženým dechem klesl na kolena.