Unesl mě?!

7.kapitola

Dosnídali jsem, odnesla jsem talíř a šla do pokoje.
Chvíli jsem koukala do mobilu a asi po půl hodině přišel Lukáš.
,,Nechceš se mnou kouknout na film?" řekl a usmál se.
,,Tak jo" odpověděla jsem a šla za nim do obýváku.
V obýváku jsme si sedli na gauč a on pustil film.
Koukali jsme na Deadpool...
Miluju ten film!
Když jsme ho dokoukali, bylo asi 11:45 a ja jsem zase odešla do pokoje.
Chvíli jsem seděla na posteli a koukala do zdi, a stále přemýšlela o tom co se mnou bude dál, než mě vyrušil Lukášův hlas co na mě křičel z obýváku.
,,Týno, brácha mi psal že přijde ve dvě, odpadla mu nějaká schůzka."
No, to mi moc radost neudělalo...
Co když uz mi dneska ublíží? Tohle mě deptá... Mam z nej neustále strach. Nemám šanci se odsud dostat, ale přesto to musím zkusit.
Nudila jsem se tak jsem si začala číst nějakou knížku co tam byla..
~•~•~
Je uz 13:51, a me asi jebne.
Jsem strašně nervózní, a vyděšená.
Doprdele! Slyším klíč v zámku.
Lukáš uz asi před půl hodinou odešel, takže me uz nemá kdo chránit...aspoň trochu...
Přišel ke me do pokoje.
,,Ale nazdár..." řekl a sednul si ke me na postel.
Přitáhnul si me k sobě blíž a začal mi osahávat zadek.
Nelíbilo se mi to, ale nedovolila jsem si odporovat, jen jsem tiše vzlykala.
,,Neplakej..." zachraptěl, a svém rty přitiskl na můj krk.
Snažila jsem se od něj odstrčit, ale mě moc velkou sílu.
Nanovo jsem se rozbrečela, když mi začal svlékat tričko.
Sundal mi i kalhoty a povalil mě na postel.
Cela jsem se strašně klepala a snažila jsem se utéct. Marně.
Byla jsem už jen ve spodním prádle.
Najednou mu zazvonil telefon, odtáhl se ode mě a hovor přijmul.
,,No, co chceš?.." zavrčel do telefonu na volajícího, který mu vzápětí odpověděl, něco čemu jsem nerozuměla.
,,Fajn, budu tam zítra v osm."
S těmito slovy hovor ukončil, mobil odložil a podíval se na mě.
Zase jsem se začala klepat, a posunula se blíž ke zdi.
,,Tak, kde jsme to skončili?..." Ušklíbnul se na mě nadrženě a přiblížil se.
Nohy jsem si přitáhla k tělu, a bradu opřela o kolena.
On mě ale chytil za zápěstí a hodil se mnou na postel tak, že jsem ležela na zádech.
Pořad pevně držel moje ruce, které mi dal nad hlavu abych se nemohla bránit.
Došlo mi, že už není úniku.
Svléknul si tričko a kalhoty, a přes boxerky na mě vykoukla obrovská boule.
Vyděšeně jsem polkla, a on se mé reakci jen zasmál.
Mě do smíchu teda zrovna není.
Lehl si nade mě, a mé tělo začal obsypavat polibky.
Po těle mi přeběhla husí kůže, a on se usmál, přestože měl své rty stále přilepené na mém břiše.
Vážně se mi to děje? Vážně jsem ve svých 14ti letech unesena? Vážně se mě člověk který me unesl snaží znásilnit? Proč se mi to děje? Nikomu jsem nic neudělala, tak proč pravě já?
Pořad jsem se mu snažila vykroutit, ale on mě za zápěstí držel tak pevně že jsem si skoro jistá že zítra tam budu mít modřiny.
Začal mi pomalu stahovat kalhotky, ale ja jsem překonala jeho velmi silný stisk a moje ruka vystrelila k mému rozkroku, a kalhotky jsem zase vytáhla.
Tím jsem si vysloužila facku.
Najednou se zvednul, chytil mě za pas, hodil si mě přes rameno a vyšel z pokoje.
Kopala jsem, mlátila jsem mu pěstmi do zad ale jemu to bylo úplně jedno.
Když jsme prošli obývákem a kuchyni, ocitli jsem se v malé chodbičce, a on otevřel dveře jedny dveře.
Ne. Prosim ne. Jen to ne.
Ocitli jsme se v té místnosti, ve které jsem se probudila první den.
Tak, a jsem v hajzlu.
Sundal mě ze svého ramene, a hrubě mě posadil na židli.
Chtěla jsem utéct, ale on za sebou rychle zavřel dvere a zamknul je.
Jen co místnost zabezpečil proti mému úniku, otočil se a začal mě přivazovat k židli.
Zavzlykala jsem a on se na mě jen podíval.
Když jsem se kvůli provazům nemohla ze židle ani hnout, odstoupil ode mě, posadil se na zem.
Odněkud vytáhl krabičku cigaret, a zapálil si.
Seděl, kouřil, a sledoval mě.
Fascinovaně sledoval jak se zoufale snažím dostat ze spárů silně utazenych provazu.
Po chvíli jsem to vzdala, a podívala jsem se na nej.
Naše pohledy se střetly a upřeně se koukali do očí toho druhého.
,,Neubližuj mi..prosím.." zaprosila jsem a on se na mě podíval.
,,Proč bych to dělal?"
Jen jsem se na něj nechápavě podívala.
On se mému pohledu zasmál, a svůj pohled opět upřel na mě. Přesněji řečeno na mé tělo, které bylo už jenom ve spodním prádle.

ČTĚTE!
Po velmi dlouhé době, vás zdravím.
Chtěla bych se vám strašně moc omluvit za to jak dlouho jsem vás nechala čekat..stydím se za sebe...
Budu se snažit kapitoly vydávat co nejcasteji to půjde ❤️
Zatim Páčko! ✌️

Ještě otázka...poslouchá tady nekdo Black Veil Brides? Ozvěte se mi prosim v komentářích 😇