V srdci draka

2. kapitola

,,Postavte se." řekne učitel a třída se neochotně postaví.  Sebere si své sešity a odejde z místnosti, ve které nastane hlukot jako o každé přestávce. Pro mě ale dnešní školní den končí.
,,Zase do práce?" špitla Mariana. Bohatá blondýna s růžovými nehty, jako z filmu. Typické.  ,,Kdyby jsi chtěla, mohla bych ti finančně pomoct."
,,Ne, děkuji." sundala jsem si brýle a uložila do pouzdra. Učebnice které nepotřebuji vzala do ruky a chystala se opustit třídu, když v tom mě někdo chytí za paži.
,,Zvu tě na mou narozeninovou oslavu!"  rozkošné děvčátko s culíčky mě pozvalo na oslavu?!
,,Dorazím, pokud budu mít čas." usměju se čímž vykouzlím úsměv i na její tváři.

Podél asfaltové silnice se vydávám do kavárny, kde dělám tři roky servírku, není nad to se polít kávou a svrhnout na sebe kvůli pádu veškerou pozornost. 
,,Safiro, jdeš pozdě!" křičí na mě nadřízený.
,,Robe, kolikrát vám mám říkat že končím v půl druhé a to i tak chodím ze školy dříve než bych měla."  propaluji ho pohledem. 
Odfrkl si ,,Do práce."
Zatímco jsem se převlékala, stihla být kavárna narvaná jako každé odpoledne. 
,,Dobrý den, co to bude?"  nuceně se usmívám na dvě dospělé ženy.
,,Prosím zelený čaj a tady pro přítelkyni černou kávu."   ani se na mě nepodívá a už diktuje objednávku. Otočím se a jdu zpátky k pultu, kde na mě čeká kamarád. Předám list a on mi vyhoví. Mezitím stihnu se optat u dalšího stolu a vrátit se. Když vtom omylem zakopnu a vyliju čaj na hosta.  ,,Moc se omlouvám!"  omlouvám se ale dotyčný moc nadšeně nevypadá. Žena se svým přítelem odejde naštvaně z kavárny a práskne dveřmi.   Povzdechnu si a vracím se k pultu kde beru zákusek a kávu pro toho muže v rohu.  Už se ani neusmívám, proč také. Kdybych věnovala veškeré úsilí do usmívání se na hosty, je to tu jedna katastrofa za druhou.
,,Prosím." pro dobrou auru se znovu nuceně usměji. 
,,Vykašli se na to."  promluví pod vousy.
,,Prosím?" narovnám se.
,,Neusmívej se když nechceš."   
,,Ale já chci."  odporuji ale místo toho je znát že mě prokoukl úplně.
,,Vážně? Je to vidět."   srkne si kávy. 
,,Tak co mi radíte?"  zeptám se.
,,Být sám se sebou spokojen." jeho pronikavý pohled ve mně čte jako z knížky, z otevřené knížky a ač se člověk snaží jí zavřít, nejde to.
,,Dělá to dvacet pět. " nevím co říct, nevím.
Zaplatí a já se vrátím do kuchyně, kde si sednu na židli a čekám kdy mě duch svatý osvobodí z tohoto světa.  Slyším kroky, dupot, prásknutí dveří a následný křik osoby jež z duše nesnáším. 
,,Sbohem."  vstanu, odhodím zástěru a vezmu si svůj batoh. Nečekané gesto od podřízeného vůči nadřízenému, ví v jaké finanční situaci jsem a i přesto odcházím z práce, která mě poslední tři roky živila. 

Bloudím temnými uličkami než se konečně dostanu přes hory lidí závislých na látkách všeho druhu, domů. Odhodím ve svém pokoji tašku na zem a posadím se na postel.  Podívám se na levou stranu a uvidím věc, která mi pomůže se se vším vyrovnat. Deník.  
Veškeré dění z tohoto dne do něj zapíšu a zaklapnu, když si uvědomím jednu věc a znovu ho otevřu.  Tahy, které táhnu po papíře a připadá mi to jako věčnost. Pokaždé veškeré obavy co by se tímto slovem mohly uskutečnit v případě že by je někdo četl. Slovo které prozradí, kdo je majitelem tohoto deníku.  Safira
Uvědomím si že jsem doma sama, podivné, jsem tu přes patnáct minut a ničeho si nevšimnu. Rozsvítím kuchyň a vzpomenu si na včerejší den, kdy bratr zničil naši večeři při svém experimentu.   Koupená kuřecí prsa okořením a hodím na pánev, přírodní řízek neuškodí.   K tomu naloupu brambory a zapnu plotnu.  Po asi půl hodině vaření prostřu stůl a podívám se na hodiny.  Půl osmé a Tony pořád nikde.  V kolik dnes končil?  Otevřu dveře do jeho pokoje a zrak zamíří na nástěnku, kde má pověšený rozvrh.  V půl páté.  Kde se toulá? 
Rozhlédnu se po pokoji a nestačím se divit, když ho rozsvítím. 

* * *

,,Kdo je ta dívka?"  nevěřícně na svého bratra koukám.
,,Nina." 
,,Tvá tajná láska?"  rýpnu si, jenže od něho se reakce nedočkám.
,,Zmizela."  stoupne si přede mě abych lépe viděla Nininu podobu. Zrzavá zelenoočka hubenější postavy, ale můj zrak zamíří dál než na ní  ,,A ten kluk za ní zmizel taky, nebo alespoň se nehodlal ukázat po Ninině zmizení ve škole ani v týmu."   položil fotku na stůl. ,,Jmenuje se Matt....."  zarazí se ,,...Gorgon, alespoň myslím."   
Kdyby to on být měl, proč by se choval tak jak se chová? Mám bratrovi říct že ho znám?   ,,Určitě se to vyřeší, a pojď, na stole je jídlo a opovaž se ho znovu zdevastovat." 
Poslechne a odebere se napřed do kuchyně, zatímco já si ještě jednou prohlédnu tu věc ležící na stole. Matt Gorgon.

,,Neusmívej se když nechceš.."
,,Co mi radíte?"
,,Být sám se sebou spokojen.." 
Je možné aby ten člověk chodil teprve na střední školu?