V srdci draka

6. kapitola

,,Dobrý den!"  pozdravím postarší dámu s dítětem v náručí. ,,já jsem vám volala ohledně toho místa..." 
,..Á ano!"  skočí mi do řeči a dítě odloží na stůl. ,,Sára Marihuanová, že?" usměje se. 
,,No,  Safira Florianová."  marihuana? Wat?!  

,,Vždyť to je skoro to samé!"  zachechtá se a podá mi ruku ,,Já jsem Pandora Brick.  Těší mě! Pojďte dál, vezmu vás nahoru. Můžete, prosím, obrátit cedulku na zavřeno a zamknout? Nepotřebuji aby mi to tu vykradli, leguáni." poslechnu a jdu za ní do druhého patra.

Moment.... ,,Leguáni?" řeknu a sednu si na židli. 
,,Prosím?" nepochopí. 
,,Když jste mluvila o tom vykradení, řekla jste leguáni." vysvětlím. 
,,Ne, já řekla chuligáni."   popře ,,Káva nebo čaj?" zeptá se. 
,,Čaj, prosím."  slušně odpovím. 
,,Černý, brusinkový, vanilkový, meduňkový, mátový, zelený, broskvový, jahodový..."  zdá se že tu má všechny druhy, takže jí skočím do řeči. 
,,Černý mi bude stačit." široce se usměju a v momentě kdy se nadechne, že by řekla něco dalšího jí ke slovu nepostím ,,Bude mi stačit ten střední šálek a dvě lžičky cukru." 
Přikývne a zalije šálky horkou vodou. Po chvilce, kdy se to stačilo vylohovat, přinese mi nápoj a a dá se znovu do řeči. 
,,Takže Vy máte zájem o místo v našem skromném obchůdku, že?" srkne si. 
,,Ano." 
,,Kolik vám je let, Sofie?" zeptá se, nicméně znovu mi změní jméno.
,,Jmenuji se Safira, a je mi devatenáct." odpovím a pokusím se jí opravit, bohužel to nevypadá, že by jí mé jméno nějak zajímalo. 
,,Máte svůj životopis?" 
,,Ano."  zaštrachám v tašce. 
,,To byl vtip. Beru vás. Nemám personál a nějaký životopis nemohu po devatenáctileté dívce, která hledá brigádu, chtít. Máte děti?"
,,Bratra." 
,,Rodiče odešli, že?" uhádne. Nic jí na to ale odpovědět nechci.  ,,Dobře. Zítra máte noční. V průběhu zítřejšího dne Vám odešlu rozpis."
,,Děkuji!"  vykřiknu, bombardér emocí. 
,,Není potřeba děkovat, zlatíčko."  uculí se a srkne si čaje. 

Udělám to samé ,,Moc dobrý."  zrak mi zaměří na dítě. ,,Vnuk?"  zeptám se.
,,Syn. Je mu pět. Není rozkošný?" otočí se na něj.
SYN?! Vykulím na ní oči, čehož si všimne a pokračuje ,,Chápu tvé udivení, drahoušku. Dvaasedmdesátiletá babička má pětiletého syna. Nějak se povedlo, že jsem stále plodná. Tedy, teď už ne."  nahlas se zasměje.