V srdci draka

3. kapitola

Až pomalu horká voda ztéká po fyzicky slabém těle.  Párou není na místě vidět ani na špičku nosu a možnost dýchat se zmenšuje a zmenšuje. Vypnu vodu a pošoupnu skleněnou stěnou, čímž se pára rozletí do místnosti a mnou projede studený proud. Vylezu ze sprchy a jedním tahem rukou otřu zrcadlo abych na sebe konečně viděla. Řasenka se mi smyla a pod očima zanechala jen černý flek dokazující její předchozí existenci na řasách. Otočím se abych se podívala na svá stále zajizvená záda po akné a nanesu na ně určitou mastičku, která by měla mít prý účinek na takovéto jizvy. Co je na tom pravdy netuším.. 
Všimnu si černého flíčku a pokusím se ho zbavit. Ať už s dojmem, že se jedná o řasenku nebo modřinu. Ani jedno. Nechám to raději být s ne moc dostačujícím odůvodněním...že by piha? Budu muset zajít na kožní.

Hodím na sebe svou košili a vsoukám se do těsných černých džín když vtom něco zaslechnu za dveřmi. ,,Tony?"  
Nic se neozve. Jsem možná napůl slepá, ale hluchá určitě ne. Vezmu si brýle a odcházím z dusné koupelny. Dojdu k bratrovu pokoji a zaklepu. Nic se neozve. Vše v naprostém pořádku se zdá když otevřu dveře. Pořád se mi nechce věřit tomu, že má hráč fotbalového týmu uklizeno.. 
V kuchyni a obývacím pokoji taktéž nikdo. Tak zdálo se mi to? 

Zalezu si do pokoje a otevřu notebook, zhotovím referát do školy a zaklapnu. Příští rok vysoká a stále nemám vše co potřebuji hotové. Ale tak tomu je vždy. 

* * *

Pátek večer, Tony nikde a já sedím v křesle u topení zachumlaná do hebounké deky. Kde je? Vyhledávám v mobilu jeho jméno a vytáčím s prosbou se mu dovolat, bohužel jediné co slyším je že jsem se dovolala do hlasové schránky. Půl dvanácté. Tony kde zase lítáš?

Rozhodnu si dojít pro deník ale mezitím se ozve bouchnutí dveří. Vystřelím jako šipka do chodby a uvidím svého zpoceného, zadýchaného mladšího bratra. ,,Co se stalo?"
,,Promiň," omlouvá se mezitím co si sundává bundu ,,ukradli mi mobil."  
Obejmu ho a nedá mi to ,,Máš hlad?"  musela jsem se prostě zeptat. Co se týče jídla, tak přes jakékoli situace, musím myslet hlavně na svůj žaludek. Ať už mám hlad nebo ne. Nad jahody s mlékem nic nemá ani mít nebude. 
Jen zakroutí hlavou a odejde do pokoje, kde se jako vždy zamkne. Až se mu tam něco stane, budu ty dveře muset vyrvat nebo já fakt nevím, prolezu oknem.
Už jen z důvodu že je pozdě, půjdu taktéž k sobě a lehnu si do postele. Každopádně jako vždy před spaním mám naučeno zapsat svůj den do deníku, nebo bych měla říct spíš bichle? Otevřu šuplík a zamrazí mě. Kde mám deník?!