1. část

16 2 0
                                    

Obyčejná venkovská zábava s kamarádkami stejná, jako každá jiná, pár opilých kluků a holek, několik známých tváří. Kapela hraje skvělé písničky, takže nedělá problém si to užít. Lidí je tu zatím málo, takže nepřichází v úvahu tancovat, snad se to spraví. Najednou však potkávám kamaráda svého bratrance.

,,Ahoj Maruško, jak se máš? Co bratránek, nezlobí? '' začne konverzovat.

,,Ahoj Dany, mám se skvěle. Bratránek nezlobí, je na mě hodnej. Vždyť se máme rádi.'' odpovím a všimnu si, že kamarádky zatím zmizely.

,,Nechceš si zatancovat?'' navrhne Dany.

,,Tak proč ne.'' usměji se a jdeme na parket.

Chvíli tancujeme a pak si všimnu jeho krku.

,, Máš novou kerku, že? '' ptám se Danyho.

,,To mám, zrovna dnes jsem si ji byl nechat udělat. Takže seš první, kdo to vidí, protože mámu nebudeme počítat, že..'' směje se a já mu hned odpovídám.

,,Páni, tak to je mi čest. Vypadá to moc hezky.'' věnuji mu úsměv a prohlídnu si ještě jednou tetování.

Na krku má vytetovaného orla, pod kterým je anglický nápis, ale ten v tom šeru nemůžu přečíst. Tančíme na dalších pár písniček, parket se pomalu zaplňuje lidmi a přidávají se i kamarádky.

Ačkoliv jsem nic takového na dnešní večer neplánovala, z ničeho nic se ke mně sklání a bez váhání začne líbat mé rty, rukou mě drží kolem pasu a já ho chytám za krk. To je ale chyba.

,,Au, za krk, prosím, ne.'' poukázal na nové tetování.

,, Promiň, mně to vůbec nedošlo!''

Dany kývne, že je vše v pořádku, ale stejně se cítím hloupě.

,,Nechceš jít na chvíli ven? '' podívá se na mě Dany ,,Je tu trochu dusno..''

Vím jaký je to kluk, že střídá holky na potkání, ale i přesto s ním ven půjdu.

,,Dobře, za tu chvilku venku nezmrznu..snad.''

Odcházíme z parketu, holky si ani nevšímají, že odcházím. Také ještě aby si toho všimly, vypily toho opět dost, víc se do nich ani nevydá.

Prošli jsme předsíní budovy, sešli jsme schody k chodníku a jsme venku.

,,Pojď třeba sem, ať jsme sami.'' ukáže na uličku vedle budovy. Chytí mě za ruku a aniž by vyčkal na moji odpověď, tak jdeme po uličce dozadu mezi stromy za budovu.

Hned jak přijdeme k plotu, začne mě líbat. Na rtech, na krku, ramenech, klíčních kostech. Rukou začne zajíždět pod mé tričko.

,, Ale no tak, '' odtáhnu se od něj, ,,co to děláš? ''

On mě však druhou rukou chytne za zadek a přitiskne si mě zpět k sobě. Bez odpovědi, bez rozmyšlení mě začne znovu líbat, rukou hladit ve vlasech.

Jenže pořád nemá dost, zkouší to znovu. Ruka mu zajíždí pod mé triko.

,,Nechceš jít ještě víc stranou?'' zašeptá mi do ucha.

,,Ne, pojďme zpátky dovnitř, je mi zima.'' bez rozmyšlení odpovím, protože mám svou důstojnost a nebyl by to dobrý nápad.

,,Bude to fajn, neboj.'' usměje se a rukou mi začne zajíždět do kalhot.

,, Ne, já nechci.'' ruku mu vytáhnu a podívám se na něj víc než vážně.

Kývne hlavou a vracíme se zpět dovnitř. Chvíli ještě tančíme, ale právě se po něm shání máma a on musí jet domů.

,,Tak se měj, rád jsem tě viděl.'' rozloučí se se mnou a já mu na rozloučenou zamávám. 

Napiš mi.Kde žijí příběhy. Začni objevovat