,,Lucy, já jsem tak šťastná.'' povzdechnu si a otočím se na kamarádku, která leží vedle mě.
,,Ani nevíš, jak ti to závidím! Jste spolu tak rozkošní. Strašně vám to přeju.'' šťastně se Lucy začne rozplývat.
,,Ale však my spolu nechodíme.. Je pořád s ní, nezapomínej na to.'' Uzemním její nadšení a odkloním se.
,,Já vím. A to je ta chyba! Měli byste být spolu, vždyť je to úplně jasný. Popovídejte si o tom. Dožeň ho konečně k tomu, ať se to někam posune. Za tři dny už je tu zase škola a on začne v práci, vážně s tím něco udělej.'' hodí na mě Lucy vážný, ale vážně přísný pohled.
Měla bych s tím něco udělat, jenže co. Připadám si bezmocná. Zítra asi půjdu na zábavu, ale Kája tam nebude, takže se tam stejně budu nudit. Vlastně nevím, proč tam vůbec půjdu. Nejspíš tak nějak doufám, že se odreaguji a nebudu na něj aspoň chvíli myslet a je to tu znovu. Opět naivní.
Už je celkem dost pozdě, tak se rychle se Sárou chystáme na zábavu. Už má zase něco málo v sobě, nebyla by to ona, kdyby nezačala už před zábavou. Ale to mám na ní ráda, užívá si věci před tím, než začnou.
,,Ach jo, neumyla jsem si vlasy. Co s nimi? S culíkem jít nechci. Hned mi spadne.''
,,Tak si to jen nějak spleť, stejně tam bude tma, nikdo nic neuvidí, přece je to venku.'' uklidní mě Sara, ale já jsem celkem stresař, co potřebuje mít vše perfektní. Za chvíli vyjdeme, cesta trvá zhruba půl hodiny, tak aspoň máme čas o všem si popovídat.
Na zábavě je to super, skvělá kapela, spousta mých kamarádek, ale stejně pořád musím myslet na to jedno. Na toho jednoho a náš problém. Ta hudba a typická nálada pro zábavu to vše ještě zhoršuje. Protože to na zábavě jsme se seznámili, dali si první pusu, poprvé se objali a poprvé si zatancovali. Chci si zatancovat, chci obejmout a políbit, jenže od něho, ne od někoho jiného.
Co tu vlastně dělám? Vždyť vím, že sama tu šťastná nebudu. Předstírat, jak se tu bavím? To mě vážně nebaví, přímo mě to užírá. Slyším, jak mi pomalu odbíjí vteřinová rafička, tak stejně rychle mi ubíhá každá šance na štěstí. S každým odbitím jsem prošvihla jednu možnost. Jenže když ho vidím, nejsem schopná slova. Bože, já se za to tak nesnáším.
Dnešní ráno je obzvlášť těžké, člověk si navykne na dlouhý spánek, ale od zítra je škola, takže s tím spojené brzké vstávání. Kdyby ty prázdniny mohly zůstat navždy, pořád bych vídala Káje, měli bychom všechen čas jen pro sebe a vše by bylo skvělé. Bohužel je tu poslední den, ale přijede Sára a poprosila mě, abych ji ostříhala. Naši už jsou v práci, takže budeme mít dům jen pro sebe. Připravím koupelnu na stříhání a Sára už je tu a přijela na kole.
Už ve dveřích mě čeká obrovská zábava.
,,Maru, ne!!!'' zakřičí Sára a já div nedostanu infarkt.
,,Co se děje?'' volám a otevírám vrata.
,,Sluchátka od mobilu se mi zamotala do kola a jak jsem popojela s kolem, tak se mi přeřízlo!!'' téměř se rozbrečí. ,,Ony stály 400 a mám je teprve pár dní.'' dodá Sára.
,,Děláš si srandu? 400 za sluchátka?'' nemůžu si pomoct, ale musím se jí smát, jenom jí se dějí takovéto ''super'' věci.
,,Pojď radši domů, než tu ublížíš i sobě.'' ještě se jí jednou zasměji.
Chvíli si Sára popláče nad svými sluchátky, ale spíše se směje. Byla to doopravdy vtipná situace.
,,Ostříhej mi jenom trochu konečky, už tak mám krátké vlasy.'' smutně podá pokyny Sára, tak přikývnu a stříhám.
Stříhám ráda, i když se trochu bojím. Co když něco zkazím? Bude tam zub? Ustřihnu to moc? Nebude se to líbit? Ale zatím si nikdo nestěžoval, tak zřejmě všechno v pořádku. Nejdřív Sáře ustřihnu opravdu jen konečky.
,,To jsi mi něco ustřihla?'' ,,Střihej dál.'' Zasměje se a vypadá, že jí to je ve skutečnosti celkem fuk.
,, Tak kolik? Nechci ti to pokazit.'' bojím se stříhat dál, nejsem žádný profík.
,, Tak ještě 2 cm.'' mávne rukou.
,,A co Kája? '' zeptá se Sara, ale jde z ní cítit jistá nejistota otázky.
,,Víš, já ani nevím. Je to super, ale pořád je tu ten hlavní problém a to, že nejsme na ten vztah jen dva, ale tři. Dnes mi zatím nenapsal a já nechci být nějak vtíravá.'' přiznám se Sáře.
,,Hele, můj názor je, že jsi kvůli němu pořád jenom smutná. Kdyby s tebou chtěl vážně být, tak ji už dávno pošle někam, ne?'' odpoví mi Sára.
A to je další věc, kterou mám na ní ráda, její upřímnost. Řekne vám svůj názor, jenže občas to bohužel bolí. Pravda je u mě bohužel poslední dobou jenom bolestivá, žádná radost, žádné nadšení, jen smutek a stres.
,,Tak takhle dobrý?'' zeptám se Sáry.
,,Jako co?'' nechápe. ,,Myslím ty vlasy.'' poukážu na ně.
,,Ajo. Jo, super, tak to stačí.'' usměje se.
Uklízíme koupelnu od všech vlasů, naštěstí je toho málo. Se Sárou se můžu bavit o všem, někdy mi spíš připadá, že ji s tím otravuji. Neustálé problémy, mé stížnosti, pořád něco. Je to moje kamarádka už od základky a doufám, že napořád.
Sára už odjela a já už mám celkem plné zuby svého vzhledu. Chci nějakou změnu, ale jen malou a tak i přesto, že jsem člověk, co musí mít vše naplánované, se rozhodnu, že se ostříhám.
A ostříhala, vážně jsem to udělala, vlasy jsem měla dlouhé pod prsa, teď jsou nad. Ani nevím, co mě to popadlo, nejspíš potřebuji změnu do nového školního roku. Vím, že toho budu litovat, tak nějak podvědomě už toho teď lituji, ale co nadělám, vážně jsem to udělala. A takovýto přístup potřebuji i v našem vztahu. Jednat.
