Gray Fullbuster

1. Kapitola

Když jsem se probrala, na černém nebi svítil zlatavý měsíc a hvězdy. Několik souhvězdí jsem zřetelně poznávala, protože můj mistr mě je naučil najít a pojmenovat. Málem jsem z té noční krásy zapomněla, kde jsem.

Z myšlenek jsem se vrátila do reality. Na mýtinu obklíčenou hustým porostem. Chtěla jsem vyskočit, ale místo toho jsem se potichu posadila. Jako pokrývku jsem na sobě měla černý plášť s kápí, který vypadal naprosto lehce, avšak dokázal udržovat moje tělesné teplo. Natáhla jsem jeho vůni. Cítila jsem z něho spálené jehličí a smrkové dřevo.

Když jsem se rozhlédla kolem, spatřila jsem poblíž, asi na dálku necelého metru,vyhasínající ohniště. Matně jsem si začínala vzpomínat, co se dělo před tím, než jsem se tu ocitla. Můj zachránce nebo únosce ležel z druhé strany ohniště a klidně podřimoval. Promnula jsem si ruce. Stále jsem je měla ztuhlé. Přemýšlela jsem, co za kouzlo na mě použil. Jaký typ magie mohl ovládat?

Začala jsem uvažovat, zda bych měla utéct nebo čekat až se vzbudí. Jaké šance jsem mohla mít uprostřed lesa, který nás obklopoval nevědíce, kde jsem, s čarodějem v patách? Odpověď byla jasná. Žádnou.

Plášť jsem odhodila stranou.
Neměla jsem v plánu utéct, jen se trochu porozhlédnout po okolí. Zjistit, jestli bych nenašla nějaký bod, podle kterého bych zjistila, kde jsem. opřela jsem se o dlaně, ale můj pokus zastavila známá bolest v hrudníku. Úplně jsem zapomněla. Takže jsem se neuzdravila.

Moje šance se tedy zase snížily o stupeň. Mělo to ale i své výhody. Nemohla jsem být mimo moc dlouho, pokud se rána ještě neuzdravila. Bylo jasné, že se nemohla uzdravit bez ošetření, takže tu byla také možnost, že mě neléčil, aby se rána neuzdravila hned. Ale pochybovala jsem, že bude myslet do detailů jako já. rozhodla jsem se to zkontrolovat. Vytáhla jsem si ušmudlané...ne neměla jsem na sobě své ušpiněné triko. Byla jsem oblečená v černém svetru. Nezabývala jsem se zbytečnými detaily a ohrnula jsem ho nahoru. Celý hrudník jsem měla obvázaný bílým obvazem a na několika místech jím prosakovala nějaká tekutina.

Začala jsem pomalu rozvazovat obvaz. Několikrát jsem svůj pohyb musela zastavit, protože muž vedle se ve spaní přetočil na druhou stranu, takže teď byl obličejem ke mně. S údivem jsem zjistila, že to není dospělý muž, nýbrž mladík možná jen o něco starší než já. Měl ostře řezanou tvář, kterou změkčovaly jeho černé vlasy. Jeho výraz byl tak jemný - vůbec jsem si ho tak nepředstavovala.

Konečne jsem odvázala poslední kousek obvazu. Kůži jsem pod ním měla fialovou a jedno žebro mi nepřirozeně vystupovalo. Dotlka jsem se bolavého místa.

,, Ahhh," vydala jsem ze sebe.

,, Víš jak dlouho mi to trvalo než jsem to ošetřil?"

Málem jsem dostala infarkt. Mladík se protáhnul a krátce zývl. Pak na mě upřel pohled. Pohnul se směrem je mně. Začala jsem couvat.

,, Uklidni se. Nechci ti ublížit." Řekl a pomalu se přibližoval. Každý krok volil s rozvahou.

,, Poslal tě pro mě, že?"

,, Nikdo mě neposlal a jestli ti to hned neošetřím tak už ti to zůstane," poznamenal se starostí.

,, Kdo jsi a co tedy chceš?"

,, Jmenuju se Gray a jak už jsi možná poznala jsem mág. Pocházím z jednoho cechu kam bych tě chtěl vzít," prohodil stručně.

,, Přesvědč mě!" Řekla jsem s hranou lhostejností. Potřebovala jsem získat čas.

,, Jseš vážně tvrdý oříšek, co?" Ústa se mu povytáhla do úšklebku. Pak chytl lem svého trika a vytáhl jej až nahoru.

,, Co to...?" Nestačila jsem doříct. Na hrudi mu zazářil vytetovaný znak Fairy Tail. Takže nelhal. Opravdu je odtud.
Podle jeho výrazu jsem na něj nejspíš zírala s otevřenou pusou. Zavrtěla jsem hlavou, když jsem sjela pohledem na jeho obnažené tělo. Nevypadal jako by vylez z fitka nadupanej protejnama, ale jeho svaly byly přirozené. Ne moc zřetelné, ale každý za nimi viděl tvrdě odvedenou práci.