Gray Fullbuster

4. Kapitola

,,Zvedni se, dělej zvedni se!" Hrubý hlas, který jsem tak z celého srdce nenáviděka, ale přesto jsem mu byla vděčná za své schopnosti, za to, co ze mě vychoval. Bylo tak směšné, že si tím zakládal na sebevraždě, aniž by o tom věděl. Protože jsem každý den, když mé tělo i duše trpěly, myslela na to, jak mu podříznu hrdlo. A to jen pro něj. Vždy mi totiž říkal, že mistr může být hrdý na svého žáka jen tehdy, pokud ho porazí. Pokud mu dokáže, že jeho práce nebyla zbytečná a to určitě nebyla. Chtěla jsem, aby to byla výjimečná vražda, taková jakou jsem ještě neprovedla. Jedinečná a profesionální.

Mým plánem však nebylo ho jen zabít, chtěla jsem se pak utkat v souboji s jeho duší, abych si ho mohla přivlastnit, abych si mohla napsat jeho jméno na tělo a zneuctívat a využívat jeho schopností.

To totiž uměla ná magie. Měla jsem neuvěřitelnou sílu a mrštnost, abych mohla zabíjet a pak uzavírat smlouvy s obětmi mého ostří. Svazovat si je pomocí jmen a pak využívat jejich schopností, které by jim byly po smrti stejně k ničemu. To ale nic nemění na tom, že používám magii černou a že jsem vrah.

Teď, když se nade mnou skláněl a vezohledně sledoval mé zubožené tělo a nutil mě vstát, má touha zabít ho rostla. Ale neměla jsem sílu ani odvahu.

Teď nebyl ten správný čas.

Musela jsem se postavit. Zatnula jsem pěsti a zvedla se jako by to bylo tak snadné. Když jsem před ním konečně stála v roztrhaných šatech, usmál se při pohledu na mě.

,, Zesílila jsi," s úšklebkem si mě obcházel a já se snažila zakrýt třes svých nohou.

,, Nemyslím tady," dotkl se mě na stehni. Provokoval mě. Chtěl mě vykolejit. ,, ale tady." Přejel mi prsty na spánek.

,, Tvá vůle vzrostla. Síla nespočívá ve svalech..."
,,...ale v přesvědčení..." dodala jsem.

,, Ano," usmál se.
,, Jsi mou nejlepší žákyní. Proto si myslím, že dnešní zkouška tě nijak nerozhodí. Jsem zvědavý," dal ruce za záda k opasku. Chvíli zašmátral a pak uvolnil, co potřeboval.
Dal ruce před sebe a dlaně posunul ke mně. Leskla se mu v nich naleštěná pouta. Než jsem stačila jakkoli reagovat, připnul mi je na ruce a pevně zamkl.

Poodstoupil od mě s já spatřila že jsem připoutaná za dlouhý řetěz ke zdi.
,, Brzy se uvidíme," řekl a zmizel ve dveřích. Bylo jasné, že je mým úkolem se dostat ven, ale nevěděla jsem jak. Zkoušela jsem pouta uvolnit, vytrhnout konec řetězu ze zdi, najít byť jedinou slabinu řetězu, kde bych ho mohla přerušit. Zkoušela jsem ho roztrhnout, už jen čistě ze zoufalství, ale byla jsem slabá. Ruce mě hrozně bolely a bolest byla jediná se mnou v místnosti. Pak jsem si to udvědomila.

Probudila jsem se zpocená a bledá ve vaně. Voda byla tatam a s ní zmizelo i teplo. Zastavil se mi dech, když jsem si vzpomněla, jak sen pokračoval. Ten trik byl tak primitivni, ale přesto geniální. Musela jsem si vykloubit zápěstí, abych se z pout dostala. Mým úkolem bylo překonat bolest.

Opustila jsem koupelnu a cestou jsem se snažila nepohlédnout do zrcadla. Rukou jsem si přejela po místě s mým novým znakem. K mému údivu jsem neucítila bolest. Začala jsem si kontrolovat každou část těla. Byla jsem jako znovuzrozená. Bez zranění, bez újmy, nebýt jizev na zádech, které mi stále připomínaly mou minulost.
Byliny které mi dal Gray měly, co do sebe.

Ucítila jsem potřebu uspokojit svůj naříkající žaludek a tak mé další kroky mířily rovnou do kuchyně. Byla sice skromně zařízená, ale vonělo to v ní po čerstvých bylinách, které rostly na parapetu okna. Na stole jsem spatřila vzkaz:

Vítej doma! Doufám, že ti bude chutnat. Gray

Záhy jsem se už přehrabovala v papírové tašce. Nacházela jsem v ní pečivo, které bylo ještě křupavé, sýr a sklenici mléka.
Vrhla jsem se na to a v mžiku vše zmizelo. Takhle už jsem se tak dlouho nenajedla. Ta chuť mi z hloubi mysli vytáhla vzpomínku na domov. Byla jsem plná k prasknutí.

Když už jsem byla konečně najezená přišla řada na uvažování. Jak mohl Gray zařídit to jídlo? Celou dobu byl se mnou. Nejspíš poslal zprávu den předem.

Najednou jsem uslyšela lehké klepání na dveře. Málem jsem spadla leknutím ze židle. Chtěla jsem jít otevřít, když jsem si uvědomila, že jsem úplně nahá.
,, Vteřinku!" Začala jsem panikařit a v tom zmatku jsem na sobe naházela věci, které jsem předešlou noc shodila na chodbě. Pak jsem se doštrachala ke dveřím a otevřela jsem.

,, Ahoj, neruším?" Gray stál opřený o futra a zkoumavě si mě prohlížel. Nejspíš jsem vypadala hodně neupraveně.

,, Ne, vůbec ne," zalikala jsem se.

,, Vidím, že jsis ho oblíbila, asi ti ho nechám," zasmál se. V tom zmatku jsem na sebe hodila Grayův svetr. Zastyděla jsem se. On nicméně dělal, že můj ruměnec nevidí a pokračoval.

,, Mám pro tebe skvělou novinku. Možná je moc brzo, ale říkal jsem si, že bychom se tak mohli...lépe poznat," zamumlal. Nechtěla jsem se chovat odtažitě, i když mi to dalo celkem práci. Podívala jsem se tedy, co to drží v rukou. Byl to zmuchlaný papír nažloutlé barvy, jak ho Gray mačkal v rukou.

,, Přijal jsem jednu práci a tak jsem jsi říkal, jestli bys...se mnou nechtěla jít. Tedy se mnou a mým týmem,"

,, Ráda, kdo další je v tvém týmu?"

,, No jsme čtyři, ale teď momentálně je tu jen Lucy. Proto jsme si říkali, že bys nám mohla pomoci,"

,, Ano, souhlasím. Vlastně nechceš jít dál?"

,, Musím si ješte něco zařídit, snad někdy příště, ale měla bys začít balit. Vyrážíme zítra," řekl nadšeně. Rozproudila se mi v žilách. Jedna má polovina se těšila, že bude moct opět bojovat. Ta druhá se ale bránila, protože věděla, co se může stát, když mě černá magie pohltí a přestanu jí mít pod kontrolou.

,, Dobrá, budu se těšit. Jen tak mě napadlo. Vůbec nevím, co mám mít s sebou a co bude mým úkolem a mám spousty dalších otázek," vyhrnula jsem na něj.

Podíval se na mě svýma vlčíma očima a usmál se.
,, Tak ale v rychlosti potřebuju už jít,"

,, Kde si můžu pořídit nějaké oblečení? Jak mám platit nájem? Kde mohu sehnat potřebnou výbavu?" Snažila jsem se využít své příležitosti.

,, Prozatím ti dám nějaké peníze. Až si vyděláš můžeš mi to splatit. Jinak vše potřebné si můzmeš koupit ve městě kousek od cechu. S nájmem se teď netrap. Zatím jsem ho zaplatil na měsíc,"

,, Děkuju..." můj dluh tím opět narostl.

,, Poslední otázka?" Zeptal se.

,, Co, že je naším úkolem?"

,, Máme získat toto," Ukázal mi obrázek na papíru. Byla to obyčejná brož ve tvaru křídla. Odměna byla překvapivě vysoká. V Mortii jsme pracovali pro svého pána zadarmo. Byli jsme jeho služebníci.

,, To bude snadné," řekla jsem až moc vážně.

,, V to doufám," usmál se.