Gray Fullbuster

3. Kapitola

Pozor! Tahle kapitola má malý spoiler. I když Gray, Nastu a Erza vytvoří tým až v seriálu, budu ho mít už tady. Potřebuju to do příběhu tak se snad nebudete zlobit. Užijte si :D

Když jsem vystoupila na vrcholu schodiště naskytl se mi brilatní výhled na shromáždění dole. Opět jsem byla středem pozornosti a to mi přestávalo být příjemné. Tam odkud jsem pocházela, jsem se vždy jen mihla v davu nezpozorovaná a neviditelná.
Nevěděla jsem, jak se mám zachovat. Naštěstí mě zachránila Mira.

,, Tak přijal tě?" zakřičela a já, abych nemusela křičet také, jsem sestoupila dolů.

,, Ano," řekla jsem se sklopenou hlavou. Na tváři se mi rozlil úsměv, který byl zcela donucený. Chtěla jsem být osamotě. Nikdy jsem neměla ráda lidi, protože jsem s nimi měla špatné zkušenosti. A tohle. V jásajícím davu jsem vyhledala známou tvář. Grayovy vlčí oči mi říkaly, že si se mnou chce promluvit.

,, Pojď! Musím ti vytetovat znak!" zajásala Mira. Přitáhla si mě k sobě a zamířila na mě jakousi věcí.

,, Kam ho chceš?"

Nejspíš jsem měla hodně zmatený výraz, protože mi záhy začala všechno vysvětlovat: ,, Každý cech má svůj symbol. Když seš jeho členem, nosíš ho jako titul. Já ho mám tady," ukázala mi svůj znak. Zapřemýšlela jsem, kam bych si mohla nechat dát ten svůj, aniž bych musela odhalit své ruce. Svá tejemství jsem si chtěla nechat pro sebe. I když jsem tu chtěla zůstat.

Nemůžu jim věřit.

Vyhrnula jsem si výstřih a ukázala jsem na klíční kost. Mira zvedla ruku a přiložila ji i s věcí, které jsem začala přezdívat razítko, na mou kůži. Razítko slabě zazářilo a já jsem ucítila zprvu svědivé pálení. Pak to začalo pálit víc a tak jsem znak rychle zakryla. Stále jsem na sobě měla svetr od Graye, jehož rukávy mi byly trochu delší.

Mira si ničeho nevšimla. Potřásla mi rukou, ale to už se davem prodral Gray a táhl mě z budovy ven.

,, Dneska to oslavíme!" zajásal někdo.
,, Hned, co ji ubytuješ, se vraťte. Oslavíme to!" slyšela jsem. Gray je ujistil, že se budeme snažit chvátat a vytáhl mě ven. Bylo pozdní odpoledne. Čas mi utíkal nějak rychle, ale pak jsem si vzpoměla, že v portálech běží čas jinak než na zemi. Přesto že mi připadalo, že jsme portálem procházeli maximálně pár sekund, ve skutečnosti to mohly být hodiny. Pozoruhodné.

Právě čerstvý znak mi hořel. Věděla jsem, co se děje. Když jsem dostala svůj první znak, nebolelo to jako tohle. Ano, Fairy Tail není první cech. Vůbec jsem nemyslela na to, že každý čaroděj může patřit jen do jednoho cechu. Můžu jen doufat, že to přejde. Nemůžu nikomu říct, kam jsem patřila.

Gray uháněl a mě jen táhl za sebou.

,, Co ti je?" zeptala jsem se.

,, Máš mi co vysvětlovat. Jseš plná tajemství, Misty. Tohle," odkryl můj znak ,, není tvoje první tetování, že?"

,, Viděl jsi je?" Zeptala jsem se.

,, Máš potetované celé ruce, proč?" Proč tě chtěl stařík vidět? Co používáš za magii? Kdo jsi?" Vyhrnul na mě.

,, Neměla jsem příležitost ti to ještě říct," vytkla jsem.

,, Promiň, ale to jak působíš. Znervózňuje mě to,"

Usilovně jsem přemýšlela, jak se vyhnout pravdě. Nemohla jsem mu říct, že jsem patřila do temného cechu. Ani jakou magii tam ve mě vzbudili. Nemohla jsem na něj jen tak vyklopit, čeho jsem schopna, a co jsem udělala. Nemohla jsem.