Gray Fullbuster

2. Kapitola

,, Musíme jít," prohlásil Gray. Nikam se mi nechtělo. Posadila jsem se s menší bolestí, než kterou jsem cítila včera. Promnula jsem s bok. Ta bolest mi nebyla vzdálená. Už jsem měla i horší zranění, ale přesto jsem jí nedokázala zatlačit dostatečně pod povrch. Gray mezitím sklízel náš skromný tábor. Ač mi to přišlo krajně nezdvořilé, nepřibíhala jsem mu na pomoc. Sám mi to navrhl a v této chvíli jsem s ním musela souhlasit.

Konečně jsem se přiměla postavit a s lehkým kulháním jsem se dobelhala na Grayem určené místo. Gray mezitím zahrabal zbytky ohniště a přidal se ke mně. Čekala jsem, kdy se tu objeví mějaký dostavník nebo něco, ale moje očekávání se nevyplnila.

Zvedl se vítr, který rozhybal stébla ostré trávy a vyhnal do vzduchu oblak pylových zrn. Na místě, kde jsme nocovali, se utvořil malý vír. Pak se najednou uvolnil a rozprchl se do okolí. Pod místem, kde před chvílí řádilo tornádo, se utvořil mě neznámý ornament. Gray ho ovšem poznával.

,, Teď se nelekni," rozkázal. Netušila jsem, co by mě v této chvíli mohlo vyděsit, ale hned jsem to pochopila. Gray šel první. Tráva pod jeho nohama zasršela a vzplála v rudých plamenech. Nic se mu ale nestalo. Šla jsem těsně za ním po vyšlapané pěšince. Jeho ledová magie zastavila plameny a my jsme se mohli v pořádku dostat až ke znaku uprostřed.

,, Temhle portál je vytvořený z moci tří kouzelníků," vysvětlil, když jsme se prohlodávali blíž ke středu. Trochu si protiřečil, protože noc před tím mluvil o jednom mágovi a tento portál stvořili tři, ale nejspíš se jen přeřekl. ,, Někdo musí otevřít bránu, další ji musí umístit ma určené místo a třetí musí zajistit, aby bránou neprošel někdo nechtěný. Proto to ohnivé kouzlo. Spojovat magii více kouzelníků není snadné," rozplýval se. Musí být opravdu silní mágové, když dokážou spojovat síly.

Dobrali jsme se až do samého srdce ohnivého kruhu.

,, Už se můžeš pustit," řekl Gray. V rozpacích jsem zjistila, že svírám jeho ruku, kterou když jsem pustila, lemovaly otisky mých prstů. Tak silně jsem ho svírala.

,, Promiň," zašeptala jsem. Nezlobil se na mě, jen se usmál když viděl jak se sebou bojuji.

,, Musíme vstoupit naráz! Na tři, ano?"

,, Ano,"

,, Jedna, dva, tři..."
Skočili jsme do portálu. Zem se mi zatočila pod nohama. Na malou chvíli jsem se ocitla na místě, kde nebylo nic. Je těžké popsat nic, ale opravdu to tak bylo. Jediný, kdo vyplňoval tu prázdnotu alespoň z části, byl Gray. Jeho vlasy vlály, i když jsem necítila žádný vítr. Nepohlédl na mě. Jen se díval směrem pod nás. Nevěděla jsem, kde je zem, a kde nebe, ale tam odkud se díval, se k nám přibližovala pomalu se zvětšující tečka. Dělalo to dojem, že padáme. Ucítila jsem známý příval adrenalinu, který pro mé tělo představoval palivo, jako benzín pro auto. Tečka nyní nabrala již gigantických rozměrů.

Viděla jsem skrze ni obraz, který mi připadal jako by byl v zrcadle. S tlukoucím srdcem jsem zjistila, že brzy do obrazu narazíme. Nebo on do nás. Mé havraní perleťové vlasy se uvolnily z jednoduchého svazku a zaplápolaly. Nebyl čas si je svázat zpět.

Narazili jsme do obrazu. K mému údivu se jevil jako hladina nějakého jezera. Pod maším nárazem se hladina zčeřela a my jsme se ponořili do mělké vody. Měla jsem pocit, že se brzy utopím. Místo toho jsem se ale vynořila na druhé straně portálu. Gray stál po mém boku. Tohle byla moje první cesta portálem. Stála jsem v úžasu a stěží vnímala lidi v okolí.

,, Konečně jsi tu!" vykřikl někdo z lidí. Pak jejich pohledy spočinuly na mě. Uslyšela jsem zvědavé mumlání. Sklopila jsem pohled na zem.
Možná mě nepřijmou do jejich cechu. A co pak? Kam půjdu?