Takový příběh do jedné soutěže...
Mám v plánu ho po skončení soutěže smazat, ale pokud budeme mít v soutěži úspěch, nechám ho tu, protože by se vám mohl líbit 😏
Jinak to je kniha o dvanáctileté dívce jménem Monika, kterou puberta úplně změní...
St...
"Můj milý deníčku, jmenuji se Monika a je mi dvanáct let. Možná vypadám na někoho staršího, ale opravdu je mi dvanáct. Mám oříškově hnědé vlasy a modré oči. Jsem jedináček, a jsem ráda, protože sourozenci jsou prý peklo."
Psaní deníčku mě docela lákalo. Pak mě něco napadlo. Ze šuplíku jsem vyhrabala svojí fotku. "A sakra," pomyslela jsem si, "kam jsem jen založila to lepidlo." Něco se skutálelo na zem. Jejda, tady to lepidlo je. Do deníčku jsem ještě dopsala: "Tak tohle by byly stručné informace o mě. A tady je moje fotka:" Vzala jsem svojí fotku a nalepila jsem ji do deníčku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ano, tohle jsem já. Někdo zazvonil. "To bude Zuzka, říkala že přijde!" zaradovala jsem se. "Jejda, na něco jsem zapomněla" problesklo mi hlavou.
"Toto je moje nejlepší kamarádka Zuzka. Vypadá podobně jako já, ale má tmavší vlasy." dopsala jsem rychle do deníčku a nalepila tam i Zuzčinu fotku:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zvonek zazvonil ještě jednou. Rychle jsem Zuzce otevřela. "Ahoj" řekla Zuzka a pohodila svými hustými vlasy.
