Takový příběh do jedné soutěže...
Mám v plánu ho po skončení soutěže smazat, ale pokud budeme mít v soutěži úspěch, nechám ho tu, protože by se vám mohl líbit 😏
Jinak to je kniha o dvanáctileté dívce jménem Monika, kterou puberta úplně změní...
St...
"Počkej, ještě nejsem nachystaná"odpověděla jsem mamce poté co mi řekla, že můžu vyrazit. "V tom případě si pospěš, nebo to na ten bazén nestihneš. Zuzka a její máma už vycházejí z domu." řekla máma a já si pospíšila. Stihla jsem to jen tak tak. Zuzka už odjížděla ale já jsem jí naštěstí zastavila. Jeli jsme na bazén, ve kterém jsem ještě nikdy nebyla. Ale líbilo se mi tam, vypadalo to tam nějak takhle:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Se Zuzkou jsme si dali závod a užívali si to. Ale najednou přišlo něco nečekaného. Najednou jsem se ponořila. Poslední co jsem slyšela bylo Zuzčino volání: "Moniko, ty se topíš! Vždyť ty umíš plavat, ne? Moniko?!" a pak jsem se ocitla v nějakém kouzelném světě. Stála tam nějaká víla:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"C-co se to stalo?" koktala jsem. "Já jsem víla puberty a ty jsi v kouzelném světě nadpřirozených bytostí." odpověděla mi ta víla a usmála se. "A proč jsem se tu ocitla? Co se se mnou bude dít?" zeptala jsem se víly puberty. "Ocitla ses tu, protože už jsi v pubertě a jsi dostatečně velká na to, aby jsi podstoupila malou změnu." odpověděla mi. "A touto změnou projde každý puberťák?" zeptala jsem se ještě. "Ne, touto změnou projde jenom ten, kdo je zvláštní a kouzelný. Jenom vzácní jedinci." odpověděla mi víla puberty. Pak mě chytla za ruku a odvedla mě do nějaké místnosti. Přišly jsme k nějakému stroji. "Víš, Moniko, tou změnou je to, se také staneš nadpřirozenou bytostí" řekla víla puberty a dodala: " na tomhle stroji si to vylosuješ. Staneš se buď vílou, mořskou pannou, jednorožcem, elfem, duchem, upírem, ledovou královnou nebo andělem. Pak víla puberty stiskla nějaké tlačítko. Losovalo se. "Řekni stop" řekla víla puberty. Ještě jsem chvíli počkala a pak jsem řekla: " Stop! Wtf, čím asi budu?" Zpomalovalo to. Anděl - elf - jednorožec - ... A zastavilo se to na mořské panně. "Být mořskou pannou není zas tak hrozný" pomyslela jsem si. Pak se to ale strašně pomaličku přesunulo o jedno políčko - na upíra. "OMG, takže já budu upír?" vykřikla jsem. Pak přístroj zablikal a vypustil se z něho kouzelný prach. Vzlétla jsem, narostly mi špičáky a zfialověly mi oči. Když jsem byla zpátky na zemi, podala mi víla puberty kontaktní čočky a řekla: "Tady máš kontaktní čočky aby jsi mohla zakrýt ty oči, ale špičáky musíš úkryt sama. Nikdo se nesmí dozvědět že jsi upír. Extra rychle se ti zahojí zranění a budeš mít chuť na krev, tu ale můžeš nahradit ovocem - toto jsou tvoje upírské schopnosti. A teď se rozhodni, jestli chceš zůstat tady nebo jestli chceš jít zpátky do svého světa." Přemýšlela jsem. Bylo by super každý den se shledávat s anděli, vílami a jednorožci - ale nemohla bych být se svými blízkými a přáteli. "Chci jít do svého světa" rozhodla jsem se. Pak jsem se vynořila z bazénu - byla jsem zpátky. "Aha, já jsem nevěděla že umíš tak dlouho vydržet pod vodou, myslela jsem si, že se topíš! Měla jsem o tebe strach!" řekla Zuzka, když mě uviděla. Usmála jsem se. Pak jsem si ale uvědomila, že mám špičáky, tak jsem se rychle smát přestala. "OMG, Moniko, ty máš špičáky?!" vykřikla Zuzka. "Ále, to se ti jenom zdálo, upíři přece neexistují" řekla jsem a v skrytu duše jsem doufala, že mi Zuzka uvěří.
