KOUZLO PUBERTY

10.

Dneska jsem celý svět viděla růžově, dokonce ani na budík jsem nenadávala. Tohle mi vůbec nebylo podobné, takhle jsem se nikdy nechovala, způsobila to radost z rande.
"Díky budíku, že jsi mě vzbudil!" řekla jsem v záplavě štěstí.
Vůbec jsem se nenasnídala a rovnou jsem šla na pole.
"Čau Moniko, těšíš se na to rande?" zeptala se mě Zuzka.
"Jasně že se těším!'' odpověděla jsem a usmála jsem se. Špičáky se mi zatřpytily.
Zuzka mrkla na hodinky.
"Moniko, dělej! Přijdem pozdě!"
vykřikla.
Rychle jsme běželi do školy.
"Ne! Už zvoní!" řekla jsem, chytla jsem Zuzku za ruku a zrychlila jsem. Bylo to jen tak tak.
"Mám pocit že v tom stresu jsme překonali rekord" pošeptala jsem Zuzce.
"Možná​," odpověděla, "ale sorry, já to nepočítala."
Zachichotala jsem se.
"Děvčata, buďte zticha a radši vypočítejte tento příklad!" řekla učitelka matematiky a dál se věnovala opisování příkladů.
Dala jsem oči v sloup a znechuceně jsem začala počítat.
O přestávce jsem jen seděla a čekala, netrpělivě jsem vyčkávala velkou přestávku.
Po hodině českého jazyka a tělocviku konečně nastala velká přestávka.
Do jedné ruky jsem popadla tašku, za druhou ruku jsem chytla Zuzku a běžela jsem na záchod.
"Moniko, počkej, to je tvoje rande, ne moje! Já tam s vámi nepůjdu!" vyhrkla Zuzka.
"Ale půjdeš" řekla jsem, zamkla jsem se do kabinky a převlékla jsem se do šatů které jsem si tehdy koupila. Vtom na záchody vběhl Martin.
"Vypadáš božsky" řekl mi. Vtom se zarazil.
"Co tady dělá Zuzka?" zeptal se.
"Zuzka je taky upír" řekla jsem.
''Super. Já jsem anděl." řekl Martin Zuzce a odhalil křídla.
Vtom na záchody vtrhla cizí holka.
"Pojďte, rychle!" řekla jsem a zatáhla jsem Zuzku a Martina do kabinky.
"To bylo o fous" řekla Zuzka.
"Já nadpřirozená bytost jsem," začal Martin.
"Vážně tam chceš jít teď? Nepočkáme až ta holka odejde?" špitla jsem.
"Pšššt!" řekla Zuzka a dodala: "Ve svém světě jsem rázem."
"Ať už jsem upír nebo jednorožec" pokračoval Martin.
"Ať už mám křídla či ovládám vločky," navázala Zuzka na zaklínadlo.
"Kód zní: fandy kako-rožec" řekla jsem.
"Páti máti, hadry cucky." zakončil Martin a všichni tři jsme se ocitli ve světě nadpřirozených bytostí.
"Mohla bych tu zůstat? Martin a Monika mají rande" řekla Zuzka víle puberty.
"Počkej... Anděl miluje upíra?!" vykřikla víla puberty.
"Ano" řekla jsem.
"Co je na tom špatného?" zeptal se Martin.
"Andělé s upíry nikdy neměli dobrou pověst. Andělé se upírů báli, upíři andělům záviděli křídla. Báli se na sebe jenom pomyslet, natož aby se setkávaly nebo přátelily. Ale aby se milovaly?! To tu ještě nebylo!" vysvětlila víla puberty.
Všichni tři jsme zalapaly po dechu.
"Ale zůstat tu můžeš" řekla víla puberty Zuzce.
Martin mě zavedl do kavárny "U andělského křídla".
Objednal vanilkový dort.
Všichni andělé a pár víl na nás zírali. Andělé se nacpali do rohu a báli se k nám přiblížit. Tedy přesněji řečeno se báli
přiblížit ke mně.
"Pojď ven, ať se nás tolik nebojí" pošeptal mi Martin.
Šli jsme před kavárnu a všichni andělé se přitiskly ke sklu, aby nás mohli sledovat. Několika andělům se zamotaly křídla.
Martinovy bylo jedno, že nás sledují udivení andělé a začal mě líbat. Všichni andělé, několik jednorožců a pár víl na nás zírali s otevřenou pusou.
Pak mě Martin chytl do náruče, roztáhl křídla a vylétl se mnou do vzduchu.
Posadil mě na barevný mrak a sedl si vedle mě. Pak z kapsy vytáhl takovou malou taštičku a podal mi ji.
Byl v ní prsten a malá růže, která krásně voněla.
"Díky" řekla jsem a políbila jsem Martina.
"Ty mraky jsou krásné, že?" řekl Martin a sedl si na jiný, žlutozelený mrak.
"Máš pravdu, jsou mnohem hezčí než ty v našem světě" řekla jsem a opatrně jsem skočila na růžovobílý mrak.
"Ve skutečnosti jsou ty mraky taky bílé, obarvují je
jednorožci" odpověděl mi Martin.
Tomu jsem se musela zasmát.
A pak mi Martin řekl: " Moniko, ikdyž moc neumíš kreslit, nemetáš kotrmelce přes celou tělocvičnu a v matematice taky nejsi zrovna borec, tak tě mám rád. Ať už jsi upír nebo ne, já tě prostě z celého srdce miluju."
Pak mě začal znovu vášnivě líbat.

P.S.: K této kapitole jsem něco nakreslila :D