Zakázaná vášeň

Kapitola 20

Mí nejmilejší, jsem zpátky! Trvalo to, ano, déle, než jsem čekala. Zkoušky mám za sebou, i když ne zrovna úspěšně... Ale i tak si teď užívám v Itálii na horách a konečně zase píšu.
Je toho spousta, co chci ještě vyprávět. A vzhledem k tomu, že je Valentýna, tady je pro vás valentýnská kapitola. Doufám, že s ní budete spokojení, určitě mi dejte vědět, co se vám líbí/nelíbí, pište komentáře nebo zprávy ;) a třeba dejte i hvězdičku :* Díky za všechno!

edit: 20.2. konečně správně naformátováno ;)

15. února

Sára by o sobě neřekla, že je smutná. Spíše bez nálady. Bez energie. Ne zrovna šťastná. No, když o tom tak přemýšlela, tak asi byla smutná. Příliš mnoho lidí se před ní bavilo o tom, jak strávili Valentýna. Příliš mnoho lidí kolem ní bylo zadaných, zamilovaných, šťastných. Mrzelo ji to. Záviděla. I když by to nahlas nikomu nepřiznala.

Když konečně skončila škola, s hlavou skloněnou vyšla do mrazivého odpoledne a přivřela oči nad jasným sluníčkem. Zářilo silně už druhý den a Sára měla pocit, že se jí vysmívá.

"Ahoj," ozvalo se kousek od ní. Otočila se po hlase, zničehonic s úsměvem na tváři.

"Ahoj."

Jay stála přímo zády ke sluníčku, takže Sára chvíli neviděla nic jiného, než tmavý flek. Když si oči konečně zvykly, málem hlasitě lapla po dechu. Jane držela v ruce nádhernou rudou růži.

* * *

O den dříve (14. února)...

Joff se otočil na bok a nechal si mezi prsty proklouzávat její jemné ohnivé vlasy. Nádherně voněla a on se nemohl nabažit její přítomnosti. Zavřel oči a užíval si slunečních paprsků, které dovnitř pronikaly oknem. Všechno bylo perfektní. Tedy skoro všechno.

Opět se mu do mysli vkradl nepříjemný hlásek, o to více nepříjemný, že mluvil pravdu. Protože ačkoli si užíval každé vteřiny, kterou s ní mohl strávit, věděl, že stále není jeho. Nepatrně se zamračil, ale i tak si toho Chrissy okamžitě všimla. Všímala si všeho a občas ho tím rozčilovala. Už dříve, když si myslel, že jeho city jsou pouze platonické a neopětované.

"Děje se něco?" nakrčila obočí jako vždycky, když se jí něco nelíbilo.

"Ale nic." Nechtěl se v tom hrabat. Ne dnes. "Krásného Valentýna."

Její obočí se vrátilo do původního stavu, koutky úst se zvedly do roztomilého úsměvu. Neodolal a políbil ji.

Dnes to bylo potřetí, co ležela nahá a nádherná v jeho posteli. Stále nechápal, jak se to seběhlo.

Když ji viděl tehdy v galerii, když ji pozval na společnou večeři s Jane, něco se v něm zlomilo. Už déle nedokázal žít tímhle způsobem. Rozhodl se, že Chrissy musí říct, že už dlouho myslí jen na ni, když se mu myšlenky nekontrolovatelně rozběhnou.

Trvalo to dlouho, než se odhodlal pozvat ji do města. Vzal ji do kina a na pizzu a někde mezi třetím a čtvrtým kouskem se přiznal, že je do ní zamilovaný. Očekával rozpačitost, sladká slůvka a ještě sladší odmítnutí, které mělo bolet jako cejch vypálený do kůže. Nedočkal se ani jednoho. Chrissy ho vzala za ruku a o dvě vteřiny později ho políbila na rty. Věděl, že na ten moment nikdy v životě nezapomene. Představoval si ho dlouho a vytrvale, realita však byla sladší a růžovější.

To všechno se Joffovi vybavilo před očima, když se Chrissy odtáhla, vstala z postele a přešla k oknu. Byla nádherná. A nebyla jeho.

Nenásledoval ji, zůstal ležet a jeden sluneční paprsek ho šimral na tváři. Snažil se nepřemýšlet, jenže už dávno zjistil, že nad svými myšlenkami má jen minimální kontrolu. Povzdechl si a protáhl se. Chrissy z něj vycítila něco negativního.