Bolí to?

17 6 4
                                    

Položila jsem starostlivě dlaň na mámino rameno. Ona se na mě klidně usmála.

"Mlha mě odnese do ráje." Zašeptala vesele, i když už jí hlas skoro vypověděl službu. Nepatrně jsem cukla koutkem úst.

*Tak to je její sbohem?*

Matka vzala vesla a odplula na malé loďce přímo do zelené mlhy. Do Paradise City.

*Ráj? Co je to vlastně ráj? Vysněný svět?*

Slza smutku mi stekla po tváři. Lehce jsem si ji otřela kouskem látky rukávu. Maminku zahalila hustá zelená mlha, ale náhle jsem uslušela zoufalý křik. Skočila jsem do vody a plavala rychlými tempy směrem, kam maminka plula. Jakmile jsem se ale dostala před mlhu, řev ustál. Odhodlala jsem se doplavat pár dalšími tempy do "nebeské brány" a jakmile jsem se ocitla uprostřed, zastihlo mě peklo. Má kůže se začala škvařit pod dopadem mlhy na mé tělo. Potopila jsem se pod vodu a se zadrženým dechem se dostala zpět ke břehu. Hystericky jsem se vyškrábala do bahna a začala řvát. Pálilo to a já už v tu chvíli věděla, že tahle cesta do ráje zabijí.

***

Žiji ve světě zmatku a smrti. Ve světě boje a ovládání. Ve světě vzdoru a dávného učení osvojení si živlů.

Mlha, o které si lidé mysleli, že je to dar a cesta do ráje je požírající zabiják. Spálí vše, co se do ní dostane, včetně mé drahé maminky.

***

NEBOJUJ ČESTNĚ! Při střetnutí s těmi po kterých pátrám, naprosto nejde o pouhou domluvu, obzvláště tehdy, jedná-li se o uprchlíky a nevěřící, jako jsem já. Mám-li po ruce cokoli, co je možné použít jako zbraň, nebojuji holýma rukama. Pouliční boj a špinavé podvody jsou moje už odjakživa. Vždy jsem byla lepší než kdokoli jiný a s mou schopností dvojnásob. Údery pod pás, do obličeje, do kolem a holení, zaručeně každému odebere trochu sil. Oči, hrdlo, rozkrok nebo jakékoli slabé místo, které může protivník mít jako své nekryté. Téměř nikdy nestačí ke zdolání jediný úder. Po počátečním útoku musí následovat série ran s řízenou agresivitou a nenávistí dokud není schopen pohybu nebo mrtvý. Je to jednoduché. Zabij nebo budeš zabit.

***

Pozornost zaměřuji na cíl. Přímím záda, krčím kolena a dávám obě rozevřené dlaně před sebe. S křikem začnou žhnout mé ruce a já pálím ohněm po figuríně, co mi stála v cestě. Připravila jsem si ji k tréninku.

Paradise CityKde žijí příběhy. Začni objevovat