Paradise City

Jsi to ty?

Zdravíčko vážení čtenáři! Omlouvám se, že přidání této části trvalo tak strašně dlouho. Ale bohužel nebyl čas. No tak už přestanu tlachat ať to nezdržuju a užijte si poračování!

Pobídla jsem koně k pohybu a ten tryskem vyběhl z brány malého městečka. Kamenná, široká cesta se začala po pár metrech zužovat a proměňovat se v prašnou. Slunce pražilo už několik dní a tak bylo strašné sucho. Kůň ale začal spomalovat a po té uplně zastavil.
To jsem se moc daleko nedostala.

Pov. Ise
Nervózně jsem přešlápl na místě, když se ke mě naklonila a tím mne také přitiskla ke zdi. Byla nepatrně vyšší než já a to mne donutilo k ní vzhlédnout a tím jí odkrýt mé zrůžovělé tváře a oči lesknoucí se chtíčem. Svými dlouhými prsty, přesněji palcem a ukazováčkem, svírala mojí bradu, přitáhla si má ústa k těm svým a naše rty se konečně setkaly. Nepatrně jsem sebou trhl, když se začala dobývat jazykem dovnitř, ale nijak jsem se nebránil. Nedokázal jsem se bránit, miluji ji. To je ten důvod. Nohy se mi podlamovaly a před očima se mi dělalo černo.
Prudce jsem se posadil, a pot mi stékal podél spánků.
Co to bylo za sen, sakra?!
Smutně jsem se rozhlédl kolem sebe a hledal ji. Tu, co nechci nechat nikomu. Cukl jsem sebou, když jsem uslyše klapot koňských kopyt kousek ode mě. Zalezl jsem za strom, u které jsem se před chvílí probudil a poslouchal, o čem se ti dva strážní baví. Po tom, co koňím zaveleli pr, jeden z překrásných vraníků divoce zařehtal a podkovou zahrabal do suché prašné cesty.
"Ta popálená děvka nám zabije polovinu mužů a pak ještě poraněná zvládne utéct z vězení?!"
Zaječel dost naštvaně jeden z nich. Druhý se hrdelně zasmál a podíval se na svého společníka.
"Chtěl bych vědět jak tohle dělá. Přecejen už utekla tolikrát i jiným městům a přežila takových zranění, že si říkám jestli ona není náhodou nesmrtelná."
Odkašlal si, odplivl a pokračoval.
"O pár kilometrů dál je měnší vesnice zemědělců, co nám dodávají maso a obilí, tam dojít mohla i se zraněním, které měla."
S otevřenoz pusou dokořán jsem zůstal stále schovaný za stromem.
Utekla? A zabila jich polovinu? Zraněná?!
Zamračil jsem se a vyplížil se z úkrytu. Stoupl jsem si za koně a roztáhl nohy do širokého podřepu. Zhluboka jsem se nadechl a dlouhým, ale velmi rychlým pohybem zápěstí, škupl dlaněmi od sebe. Pevnina co byla pod nepozornou stráží poraskala a s velkým rachotem se otevřela. Oni i s koni spadly do hluboké jámy. Ihned jsem se rozeběhl k té vesnici a nezastavoval. Několikrát jsem zakopl, spadl a sedřel si kůži, ale zvedl jsem se a pokračoval dál.
Už jdu! Jen vydrž!

***
V dáli jsem zahlédla někoho běžet a když jsem zaostřila, uviděla jsem drobnou mužskou postavu. Zvíře jsem nechala stát na cestě a sama se schovala do vysoké suché trávy. Muž se po té zastavil u koně a prudce se rozhlížel po majiteli. Stál ke mě zády a když se otočila...