Paradise City

Víš jak utéct?

Konečně jsme se dostali do města, kam jsme celou dobu směřovali. Šli jsme dlážděnou ulicí, se sem tam prorůstající trávou a kopretinami a hledali stánky s menšími zbraněmi a jídlem. Zastavila jsem u jednoho, kde jsem koupila bochník chleba a kus sýra, ale když jsem zaplatila poněkud přehnanou cenu, všimla jsem si, že Ise zmizel. K mé velké úlevě po chvilce přiběhl s malou kudličkou. Podal mi ji. Kudličku jsem si dala do kapsy a poděkovala. Rozhlédla jsem se kolem s úmyslem příjít na to kudy z města pryč a zjistila, že přitahujeme moc pozornosti, tedy spíše já a mé jizvy. Zbystřila jsem, když si nás všimla i stráž, která po mne pátrá už téměř v každém městě v okolí. Vzala jsem Iseho za zápěstí a táhla ho dál ulicí, doufajíc v to, že vede k druhé hlavní bráně. Postupně jsme přidávali na rychlosti, až jsme se museli rozběhnout. Uslyšela jsem výstřel z kuše a tak jsem se s Isem protočila tak, aby jsem šíp dokázala sežehnout na popel. To se mi ale nepovedlo. Šíp se mi zapíchl hluboko do masa, do ramene, těsně pod klíční kost. Zatla jsem zuby aby jsem nezařvala, ale bolestné zaúpění jsem neutišila tak aby si toho Ise nevšiml. Vyděšeně na mne zamrkal a do očí se mu začaly hrnout slzy. Náhle ale letěli další šípy. Srazila jsem Iseho na zem aby nás netrefily a tím jsem narazila na zem. Šíp prošel mým ramenem a ze zad mi trčel jeho hrot. Tentokrát jsem opravdu zapištěla, ale zároveň mě to probralo natolik, aby jsem si uvědomila, že není úniku. Nakázala jsem Isemu ať teď hned uteče. On zakroutil hlavou. "Vypadni! Vypadni dokud můžeš! Prosím! Zvládnu to!" S nesouhlasným fňuknutím se drobounký klučina konečně rozhodl zmizet. A já mohla zaměstnat stráže, aby se mu to povedlo. Letĕl další šíp a já ho chytla těsně před svou hlavou. Prudce jsem se otočila na tři muže se zbraněmi a rozeběhla jsem se jak nejrychleji jsem dokázala. Při sprintu jsem vytáhla z kapsy nůž a ruku s loktem v pravém úhlu dala před sebe. Když jsem proběhla kolem prvního, podřízla jsem mu hrdlo a on se svalil k zemi s dlaněmi držícími si krvácející ránu. Druhý už čekal můj chabý útok a tak odhodil kuši a vytáhl si meč. Tím mne lehce odrazil. Sice jsem se udržela na nohou, ale než jsem stačila najít ztracenou rovnováhu, voják zaútočil znovu a silněji. Začala jsem cupitat dozadu a jakmile jsem se zapřela pravou nohou o prašnou zemi, sehla jsem se do úrovně stehen. Muž se napřáhl aby mne kopl do obličeje a na to jsem rychle zareagovala. Skočila jsem na jeho nohu i s rizikem, že by to mohlo bolet a jednou rukou obejmula jeho lýtko. Jakmile se jeho nárt dotkl mého břicha, vyjekla jsem bolestí, ale nepustila jsem ho. Nůž v druhé ruce jsem mu bodla do podkolení jamky. Párkrát jsem nožem zahýbala ze strany na stranu a vytáhla tak, že mu to přeřízlo šlachu. Muž mne instinktivně udeřil pěstí do spánku a já ho konečně pustila. Odsunula jsem se kousek od něj a vrávoravě se postavila na nohy. Dotkla jsem se bolavého spánku a zjistila, že mi teče krev. Třetí muž stojící za zraněným se konečně rozhodl svému "kamarádovi" pomoct a pomalu se přibližoval ke mě. Rozlamala jsem šíp na nejmenší kus, jaký jsem přes bolest dokátala udělat a zbytek jeho dřevěbého těla nechala v rameni. Zatočila se mi hlava. Stratila jsem už hodně krve. Stál jsem, ale dokázala bojovat. Hodila jsem po vojákovi svou kudlu a k mému neuvěřitelnému štěstí jsem se mu trefila přímo do oka. Udělal ještě pár vratkých kroků a padl mrtev k zemi. Jelikož druhý muž jen stál a nechával svou nohu krvácet, došla jsem k němu a silou která ve mě ještě zbyla jsem kopla do jeho zdravého kolene tak, že mu křupl kloub a on si klek přímo přede mě. Vzhlédl ke mě a v tu chvíli už věděl, že ho nenechám žít. Jednu ruku jsem mu položila na bradu a druhou za týl. Trhla jsem a jeho páteř zazněla, jako kdyby někdo rozšlápl vlašský ořech. Muž se skácel do strany a já ho otráveně překročila. Z další mrtvoly jsem vytáhla svůj nůž a vydala se za Isem. Přede mnou se ale objevili další ozbrojenci a já už nebyla schopná boje. Prohrála jsem, ale Ise utekl a to je hlavní. Bezmocně jsem si klekla a nechala se svázat. Bojím se, že tohle je můj konec.