~Proč mě nemiluješ?~ (HP,FF) 🔇 II.

~kapitola.15-~Úleva...~

Čauky Mňauky!

Jsem tu s novou kapčou! Snad se líbí! <3 :)

Au revoir!

Z pohledu Lily...

"Né, nic mi nemusíš vysvětlovat. Já to chápu." usmála jsem se.

"Fakt?" usmál se taky.

"Ano, už to tak dál nejde. Oficiálně se s tebou rozcházím." mrkla jsem na něj a s velkou pýchou jsem odcházela ze dveří a pořádně za sebou zabouchla.

Seděla jsem na posteli a slzy mi tekly proudem po tvářím a pak se vpily do kůže.

Zrak jsem upírala na fotky, kde jsem společně s Denim. Ach, on byl tak sladkej. Povzdechla jsem si tiše.

"Ahoj Lily tak jak bylo!" do dveří vletěla Bett. Já jsem si rychle utřela slzy a mírně se usmála.

"Aléé né Lils, co se stalo?" posmutněla a objala mě kolem ramen.

Pozvedla jsem fotku a Lis hned pochopila o co jde.

"To mě mrzí." řekla kleslým hlasem Lis.

"Mě ne." řekla jsem neutrálně a v tu chvíli jsem si řekla, že už nikdy s žádným klukem neprohodím ani jedno slovo a už nikdy se na žádného kluka nepodívám.

Nastala ta chvíle, kdy jsem byla totálně vyčerpaná a chtěla jsem být chvíli sama.

"Nechám tě." mrkla na mě Lis a odešla.

Lehla jsem si do postele přikryla jsem se a pomalu zavírala oči.

...

Zdál se mi sen. Byl v něm Denis a James... James se točil pořád do kola a každou chvíli se mu měnil obličej. Jako kdyby byl napůl on a napůl Deni. Z toho snu jsem se prudce vzbudila a sedla jsem si na postel. Co to bylo?! Vyštěkla jsem nahlas. Byla jsem tady sama, takže to nikdo nemohl slyšet.

****

Z pohledu Lisbet...

"Tak jakou si dneska půjčím knííížku." přemejšlela jsem nahlas.

C-c-to-to sakra je. Cítila jsem teplý dech na mým krku.

Prudce jsem se otočila. "Reme, co tu děláš? Vyděsils mě!" oddechla jsem si a upírala jsem zrak na krásného blonďatého chlapce z krásnýma modrýma očima.

"Lis, musíme si promluvit." skousl si ret a sledoval mou reakci.

"J-jasně." nadzvedla jsem obočí a následovala ho ke křeslu.

"Přemejšlel jsem o něčem a asi jsem si uvědomil, že k tobě necítím jen kamarádství a-"

Chvíli jsem váhala jestli to mám udělat nebo ne a tak jsem si řekla, že to risknu, sice nevím co chce ještě říct, ale láska nepotřebuje slova.

Naklonila jsem se k němu a jemně ho políbila na ústa.

"M-miluju tě." řekl mi a díval se mi do mých očí..

"Reme, já tě taky mám strašně moc ráda." usmála jsem se.

Z kapsy vytahoval bílou krabičku- "Tady, to je pro tebe." usmál se.

Pomalu jsem vzala onu krabičku do své ruky a otevřela jsem ji. Z očích se mi hrnuly slzy. Byl to krásný náhrdelník se stříbrným srdíčkem, velký asi jako můj palec.

----------------------------------------------------------------------

Čauky Mňauky!

Snad se líbí!

Au revoir!