I lied...||Drarry

2. Kapitola

Draco Malfoy:

Zůstal jsem tam stát jako solný sloup ještě několik minut. Omámeně jsem se dotkl svých rtů. Motýlci mi v břiše poletovali jako šílení a já se cítil na vrcholu blaha. A pak tupá rána srazila všechny motýlky, když jsem si uvědomil, co to znamená. Nesmí mě milovat, nesmí mu na mně záležet. Bude lepší, když mě bude nenávidět. 

***

Je to už týden od mého setkání s Harrym. Od té doby se mnou nepromluvil. Měl bych být rád, tak proč sakra nejsem?! Proč mi vadí, když si mě nevšímá? Proč jsem šťastný, když se naše pohledy střetnou? A proč to kurva tak bolí? Vždyť moje city by měli být dávno pohřbené.

***

V tichosti jsem se plížil ve stínech bradavických chodeb. Šel jsem rychle, protože nedochvilnost by byla přísně potrestaná, ale nejradši bych se otočil a utekl. Utekl před vším a všemi.

Na Manoru bylo ticho. To značilo jediné, všichni už jsou uvnitř. Nervózně jsem přešlápl, než jsem otevřel dveře do zasedací místnosti. Všichni se na mě podívali a já naprázdno polkl. Pomalu jsem se přesunul na své místo.

,,Mladý Malfoy, je dobře, žžže jsssi ssse k nám dnesss připojil." zasyčel Voldemort temně a většina přítomných se zatřásla. Jen jsem sklonil hlavu a poslouchal.

,,Jak pokračččuje tvůj úkol?" zeptal se posměšně Voldemort.

,,No...Já..." začal jsem nervózně, ale Voldemort mě přerušil.

,,Nijak. Ještě nemáš žádné výsledky, nejsi nám zatím ničím prospěšný." pronesl Pán zla a já se začal třást. Tohle nevypadá dobře.

,,Můj pane, já..." 

,,Crucio!" zašeptal líně Voldemort a já se zhroutil v křeči. Nevím, kdy jsem začal křičet. Nevím, jak dlouho to trvalo ani co se potom dělo. Jen jsem ležel na zemi a trhaně oddechoval. Na mnoha místech byl můj hábit roztrhaný a špinavý od krve. 

Schůze konečně skončila a já se začal pomalu zvedat. Smrtijedi i Temný pán už odešli. V místnosti jsem zůstal sám. Pomalu jsem se dobelhal do přemisťovací místnosti a pomocí přenášedla se přenesl na Bradavické pozemky. Udělal jsem sotva pár kroků, když se mi zatmělo před očima a já začal padat...

Harry Potter:

Celý týden jsem musel myslet na ten polibek na záchodech. Bylo to dokonalé. Ale Draco chtěl, abych se ho stranil. A tak jsem ho jen pozoroval. Občas mě ale při tom přistihl, a tak jsem vždy odvrátil zrak. Bylo těžké se mu vyhýbat a ignorovat ho. 

Zrovna jsem si čistil hlavu na Astronomické věži, když jsem uviděl záblesk. A zjevila se tam osoba a upadla. Asi omdlela. Tak jsem se rozběhnul dolů. 

Přišel jsem blíže k té osobě. To snad ne! Vždyť je to Draco. Má potrhaný celý hábit, a k tomu krev? Musím mu pomoct.