I lied...||Drarry

4. Kapitola

Draco Malfoy:

Dlouho jsme jen leželi vedle sebe a užívali si jeden druhého. Harry mi cuchal vlasy a já při tom potichu vrněl. 

,,Co se ti vlastně stalo?" přerušil ticho svým dotazem Harry. Nepatrně jsem ztuhl, ale nemělo cenu to oddalovat.

,,Hodně toho o mně nevíš. Nechtěl jsem s tebou mít nic společného právě kvůli tomu. Nejsem dobrý člověk, nikdy jsem nebyl a nikdy nebudu." odmlčel jsem se a Harry mi povzbudivě stiskl ruku.

,,Jak jistě víš, mého otce zavřeli do Azkabanu. Pán Zla chtěl naši rodinu potrestat, a proto mě předčasně přijal mezi smrtijedy. Dal mi úkol, a když ho nesplním, zemřu já i moji rodiče. Nechci to udělat, ale nemám na vybranou." pronesl jsem do ticha prosebně, jako bych Harryho už předem žádal o odpuštění.

,,Jaký úkol, Draco?" zašeptal.

,,Zabít Brumbála." Cítil jsem, jak jeho stisk po těch slovech zesílil.

,,Draco..." řekl nešťastně.

,,Já vím, hnusím se ti. Jsem smrtijed a brzy budu buď vrah nebo ten, který způsobil smrt celé své rodině..." přerušil jsem ho a hlas se mi třásl.

,,Draco, nehnusíš se mi. Miluji tě. A pomůžu ti." řekl Harry upřímně, ale já jsem se jen hořce zasmál.

,,Nikdo mi nemůže pomoct. Má duše je již ztracena. Vraždou ji zničím a způsobením něčí smrti také. " řekl jsem popravdě. 

,,Nejde to nějak zrušit? Nebo utečeme. Utečeme spolu někam daleko, kde nás nikdy nenajdou. Nebo jdi za Brumbálem, ať něco vymyslí." zkoušel něco vymyslet Harry, ale zněl při tom velmi zoufale.

,,To je zbytečné. Pán Zla mi zadal takový úkol kvůli tomu, aby moji rodinu potrestal. I kdyby se mi náhodou podařilo Brumbála zabít, o týden později dostanu další úkol, při kterém budu muset zabíjet. Nechci být JEHO poskok!" hlesl jsem zdrceně. Harry se na mne lítostivě podíval. Objal mne a začal mi šeptat slova útěchy. Ale i tak jsem věděl, že nic nebude v pořádku.

***

Leželi jsme v komnatě nejvyšší potřeby a povídali si. Vlastně teď je to tady takový naše útočiště. Můžeme tu být spolu, a nikdo nás neruší.

,,Tak co si dneska dělal?" zeptal se Harry. Měl tak krásný rozespalý hlas.

,,Vcelku nic. Jen pozoroval jedno trdlo při famfrpálu.  Dokonce i chytilo zlatonku." začal jsem se smát. Harry se na mne podíval.

,,Trdlo? Já ti dám trdlo!" vykřiknul a začal mne lechtat. Já se začal nehorázně smát, a on taky. Snažil jsem se mu vysmeknout, ale nešlo to. Tak jsem vzal polštář a hodil ho po něm. 

,,Polštářová bitvaa!" zakřičel jsem a hodil po něm další polštář. On ho ale jednoduše vykryl a stáhnul mě k sobě. Ztratil jsem se v jeho zelených očích. Byly tak nádherné, a projevovaly tolik lásky. Políbil jsem ho. 

***

Byla hodina věštění z čísel. A já se nudil. Harry tu se mnou nebyl. A já měl strašnou chuť ho zase políbit. Je skoro jako moje droga. Musím ji mít aspoň 23 hodin denně. Dostal jsem nápad.

,,Paní profesorko? Mohu na záchod?" zeptal jsem se. Vectorová se na mne podívala. 
,,Jen běžte." řekla a začala dál vykládat. Pár nebelvírů se začalo pochechtávat, ale já to neřešil. Teď jsem chtěl svého nebelvíra.

Harry Potter:

Měl jsem hodinu kouzelných formulí, a nudil jsem se. Kreslil jsem si do sešitu Draca. Když najednou mi na lavici přistál papírek. Rozhlédl jsem se po celé třídě, a nikdo nevypadal, že by to poslal. Otevřel jsem ho a hned mi bylo jasno. 

'Záchodky, druhé patro, spěchá. D.'

Usmál jsem se a hned se přihlásil. ,,Mohu jít na záchod?"
Profesor Kratiknot přikývnul a já  se rychle zvedl a šel. 

Když jsem tam přišel, Draco už tam stál.

,,Chyběl jsi mi." řekl Draco a políbil mě. ,,Výklad profesorky Vectorové byl dnes obzvlášť nudný."

,,Takže jsem jen tvoje rozptýlení?" naoko uraženě jsem se odtáhl, ale ne na dlouho, protože mě Draco hned objal.

,,To nejlepší, jaké může být." zašeptal, a pak mě opět políbil.