I lied...||Drarry

5. Kapitola

Draco Malfoy:

Snad poprvé v životě jsem mohl říct, že jsem šťastný. Z šedého světa se stal svět barevný, dokázal jsem vidět krásu všeho kolem, mé dlouho potlačované city se prodraly na povrch a já počítal každou minutu, co jsem bez toho, který mi sundal okovy. Vše bylo dokonalé až do chvíle, kdy...

Ležel jsem na posteli v komnatě nejvyšší potřeby a užíval si Harryho objetí. Pomalu, ale jistě se blížil konec školního roku a my oba jsme věděli, že příští rok nebude stejný, jen jsme netušili v čem. 

Byl to den jako každý jiný. A pak mě začalo pálit znamení. Bolestně jsem sykl a Harry se na mne tázavě podíval. Když spatřil, že se držím za levé předloktí, oči se mu rozšířili. Pokoušeli jsme se vyhýbat rozhovorům o mém úkolu, ale i při těch několika výjimečných my Harry pokaždé navrhoval, ať to řeknu Brumbálovi. Neví o tom, že jsem se ho již dvakrát pokusil zabít. Bohužel, nebo spíš bohudík, neúspěšně. A teď tomu musím čelit.

,,Nechoď! Prosím neodcházej! Zůstaň se mnou, prosím! Tady jsi v bezpečí. Můžeme spolu utéct. Prosím!" zpanikařil Harry, pevně mě držel za ruku a prosebně se na mě díval. V jeho očích se leskly slzy.

,,Musím. Nelze se schovat před Pánem Zla a navíc moje rodina..." hlas se mi při pohledu na Harryho, který mě očima prosí, zlomil.

,,Musím" šeptl jsem znovu a vyndal váček s galeony - přenášedly do Temného sídla a zpět. Roztřeseně jsem jeden vytáhl a bojoval při tom se slzami. Nesmí mě vidět brečet. Nevšímal jsem si ani, když se ostatní galeony rozsypaly. Měl jsem oči jen pro Harryho. Pevně mě chytil a věnoval my dlouhý dravý polibek. Hlavou mi prolétlo, že je možná náš poslední, ale tu myšlenku jsem rychle zahnal.

,,Miluji tě." řekl mi Harry po chvíli ticha.

,,Miluji tě." oplatil jsem mu a rychle odešel. Kdybych tam zůstal ještě déle, nepřinutil bych se odejít. Dělám to pro svou rodinu. Opakoval jsem si. Za sebou jsem viděl jen, jak se Harry zhroutil na postel. Po tváři mi stekla slza. Ať jsem se přesvědčoval jakkoliv, uvnitř jsem věděl, že se dalšího dne nejspíš nedočkám. A věděl to i Harry.

Malfoy Manor, kde se konaly porady, byl už tichý. Všichni už jsou nejspíš uvnitř. Jako na popravu jsem vešel dovnitř.

,,Draco. Jak ssse daří ve  ššškole?" protáhle zasyčel Voldemort. Pochopil jsem na co naráží. Můj úkol.

,,Užžž je to rok, ale ssstále nejsssou žžžádné výsssledky." Pomalu vstal a přešel blíž ke mně. Třásl jsem se.

,,Luccciusssi i vy ossstatní, poučččte ssse z Dracova ssselhání a sssledujte, jak Pán Zzzla tressstá zzzrádccce." prohlásil Voldemort a já na něj nechápavě zíral. Zrádce? Pohlédl jsem na svého otce a on mi pohled opětoval. Azkaban se na něm výrazně podepsal. V jeho očích jsem snad poprvé viděl strach, strach o mě.

,,Tady mladý Malfoy byl v uplypulém roccce nejednou viděn sss jissstým zzzjizzzveným nebelvírem..." Ne, to ne!

,,Zrada se trestá smrtí." Zavřel jsem oči a připravoval se na konec. Prosím, ať je to rychlé, prosím, ať je to rychlé.

,,Avada Kedavra!" ozval se Voldemortův výkřik a já čekal, až do mě kletba narazí. Jenže nic se nedělo. A pak jsem zaslechl hlasitý šum. Prudce jsem otevřel oči a podíval se před sebe. V tu chvíli mé srdce explodovalo.

Na zemi přede mnou ležel Harry, oči doširoka rozevřené, naprosto bez života, neviditelný plášť pod ním. Nevnímal jsem své okolí, padl jsem vedle něj a začal ho objímat, jako bych ho již nikdy nechtěl pustit. Slzy mi stékaly po tváři. Šeptal jsem mu do vlasů, ať se mnou zůstane, ať mne tady nenechává, že ho miluji, ale Harry jen dál nehybně ležel. Neslyší mě, a už nikdy neuslyší.

,,Tak to se na to podívejme. Nakonec to byla láska, která slavného Harryho Pottera zahubila. Brumbálova všemocná láska, která způsobyla smrt jeho oblíbenci." rozchechtal se Voldemort a tentokrát dokonce vynechal i syčení. Vlna nenávisti mnou projela. Postavil jsem se a napřáhl hůlku. Nestačil jsem se ani nadechnout a už mě odzbrojil.

,,Neboj Draco, už brzy se setkáš se svou láskou." Slovo láskou posměšně protáhl a smrtijedi se začali chechtat. Pohledem jsem vyhledal své rodiče. Matka brečela a otec ji pevně držel. V jeho očích byla bolest. Obrátil jsem se zpět na Voldemorta. Už jsem se nebál, nebylo čeho.

,,Avada Kedavra!" ozvalo se podruhé místností. Sledoval jsem, jak se ke mě ten paprsek blíží, ale ve chvíli, co se mi měl vpít do hrudi se odrazil, a celá místnost se zalila zeleným světlem. Slyšel jsem křik, ale moji pozornost upoutala průsvitná postava přímo přede mnou. Natáhla ke mě ruku a své kdysi zelené oči zabodla do mých. Okamžitě jsem natáhl i svou ruku, ale když ta má jeho jen prošla, bylo to jako by mi dal někdo kopanec do břicha. Harry se zatvářil podobně.

,,Miluji tě." zašeptal a začal se rozplývat.

,,Počkej, prosím, neodcházej! Miluji tě." Jak náhle se záře objevila, tak také zmizela. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Všude leželi mrtví smrtijedi a mezi mrtvolami stáli mí rodiče. Jednou mi Harry říkal, že láska je všemocná, překoná i smrt. Tenkrát jsem mu nevěřil.

***

Stál jsem na Astronomické věži a díval se do dáli. Ve Velké síni se slavilo vítězství dobra, všichni se smáli a radovali. Nemohl jsem tam déle zůstat. Zaslechl jsem kroky, ale nepřiměl jsem se odejít.

,,Moc tě miloval." zaslechl jsem za sebou známý hlas, ale neotočil jsem se.

,,A ta láska ho zabila." pronesl jsem tiše.

,,Ne, ta láska mu dala důvod žít." S otázkou v očích jsem se na Brumbála podíval.

,,Trpěl depresemi, vinil se za vše, co vůbec šlo. Až s tebou byl... šťastný." prudce jsem se nadechl.

,,Ten den, prosil mě ať zůstanu, jenže já ho neposlouchal." hlas se mi zlomil a já se opět odvrátil.

,,Už dávno před tím tohle plánoval. Přišel za mnou asi před pěti měsíci a řekl mi o tom, co máš udělat. Chtěl, abych tě ochránil." zavřel jsem oči, abych zadržel slzy, které se draly ven. Chtěl jsem ho chránit, a při tom on celou dobu chránil mě, až do smrti.

,,Pomohl mi najít předměty, které Voldemortovi zajišťovaly nesmrtelnost. On sám byl posledním." po těchto slovech jsem se prudce otočil.

,,Věděl jste, že chce zemřít, ale nic jste neudělal! Věděl jste to! Obětoval jste ho pro vítězství dobra! Nechal jste ho zemřít." Má zloba se pomalu vytrácela a na konci se mi zlomil hlas a já klesl na kolena. Otřásal jsem se potlačovanými vzlyky.

,,Draco... Chtěl, abych ti předal tohle." řekl a podal mi nažloutlou obálku. Roztřeseně jsem ji od něj vzal. Brumbál mi ještě položil ruku na rameno, a pak odešel. Opatrně jsem ji otevřel a vyndal dopis.

'Můj nejdražší Draco, 

Nejdřív ti chci říct, jak moc tě miluji, a aby sis nic nevyčítal. Byla to jen má volba. Ten necelý rok, který jsme spolu zažili, byl ten nejkrásnější v mém životě a jsem za něj opravdu vděčný. Profesor Brumbál ti jistě už vše vysvětlil. Když někdo pro někoho z lásky umře, dává mu tím nejvyšší ochranu. To samé pro mě udělala i má matka. Miluji tě, a ani smrt to nezmění. Jednou se opět setkáme.

S láskou Harry'