Let the Hunger Games begin

Pátá kapitola

Instruktorka se snaží oba splátce odtrhnout od sebe. Bohužel se jí to nedaří. Jakoby tam nebyla, protože oba dva splátci mezi sebou pořád bojují. Nakonec to vzdává a píská na píšťalku. Okamžitě přibíhají nějací dva muži a rozhánějí splátce od sebe tím, že je oba chytnou za pas a odvádí je pryč. "Tak přesně tohle nemáte dělat," ušklíbne se instruktorka. Všichni jsou zticha. "Co se s nima teď stane?" zajímá se Drakeova spolukrajanka. "Neboj se, na odpoledním tréninku už tu budou," odsekne a odchází. 

Pozoruji stůl profíků. Něco si tam šeptají a je vidět, že mezi nimi panuje dusná atmosféra. Já od nich odvracím pohled, nechci na sebe příliš upozorňovat.
Zazní zvuk gongu a všichni se musíme vrátit zpět na trénink. Neváhám a mířím ke zbraním dokud tam není mnoho lidí.
Samozřejmě tam už stihli přijít všichni profíci včetně Drakea. Na stanovišti s lukem je připraven i splátce z Trojky. Snaží se zasáhnout cíl do srdce, ale místo toho trefuje figurínu do stehna a následně do dlaně. Šíp se nezakryl do figuríny příliš hluboko, takže by rána nebyla ani příliš vážná. Je vidět, že luk drží poprvé v ruce. Nejraději bych k němu hned přišla a začala mu radit, jak správně stát, držet luk a střílet, ale jelikož si mám hrát na naprosto neschopného splátce, nesmím to udělat.

Konečně stanoviště opouští a je řada na mě. Ještě kontroluji, jestli mě někdo sleduje. Všímám si, že na mě pobaveně koukají profíci. Přesně tohle jsem potřebovala! Nemotorně beru luk do ruky a snažím se netrefit figurínu. Daří se mi. Šíp proletěl těsně vedle nohy. Takhle střílím ještě několikrát, až se trefuji jednou do nohy, ruky, a dokonce i do břicha. Snažím se u toho vypadat neschopně a myslím, že se mi to daří. Ze stanoviště odcházím z dobrým pocitem. Myslím, že jsem vypadala věrohodně.
Následně mířím ke stanovišti s uzly. Myslela jsem si, že u tohoto stanoviště zazářím. Opak je však pravdou. Lehčí uzly mi jdou perfektně, ale těžší vůbec nezvládám. Instruktorka mi pořád dokola ukazuje a opakuje, jak se co váže, ale i přesto mi to nejde. Na stanoviště přichází ještě jeden kluk. Myslím, že se jmenuje Gary a je ze Šestého kraje. Uzly mu jdou o něco hůř než mně, takže to mě povzbuzuje. Nakonec odcházím s tím, že jsem se naučila pět nových uzlů. Není to nic moc, ale pořád je to lepší než nic.
Zbývají pořád dvě hodiny, proto se rozhoduji, že navštívím stanoviště s pastmi. Instruktorka je moc milá a všechno mi pečlivě vysvětluje a ukazuje. Zkouším nastražit pasti na zvířata všeho druhu, ale i na splátce. Docela mě to i baví. Řekla bych, že jsem tak průměrná. Některé těžší pasti mi jdou, ale u jiných vyhořím. Než ze stanoviště odejdu, ptám se instruktorky, "Jaká stanoviště byste mi doporučila?" následně jí vyjmenuji všechna, kde už jsem byla. Chvilku se zamýšlí a pak mi odpoví, "Boj zblízka by se ti mohl hodit, vždycky dochází k soubojům tělo na tělo a pak ještě stavba přístřeší a první pomoc," usměje se a popřeje mi hodně štěstí. Rozhoduji se, že nejdříve navštívím boj zblízka. Je mi jasné, že tam mi to nepůjde, ale chci zkoušet bojovat co nejdříve, abych o arény byla alespoň trochu připravená.
Přicházím ke stanovišti, kde jsou dva instruktoři a tři splátci. Když přijdu blíž, zjišťuju, že tam čeká Chris - splátce ze Trojky a oba z Jedenáctky. "Výborně, jsme tu v sudém počtu, takže můžeme začít," usměje se brunet. Dost se divím, že tu nejsou profíci. Zrovna tady bych je čekala. Rozhlížím se k tělocvičně a hledám je.
Stojí u zbraní. Jak jinak. Tessie z Jedničky a Haylee ze Čtyřky. Obě mají v ruce nože a stojí asi deset metrů od figurín. Podívají se na sebe a hned vystřelí nože, obě najednou. Nože se ve stejnou vteřinu zabodávají figurínám do srdce. Rychle se otáčím zpět na instruktory, ten pohled se mi vůbec nelíbil. Budou hodně nebezpečné.
"Fajn kluci, vezměte si na sebe ty ochranné vesty a stoupněte si sem," ukáže bloňďák na místo, kde budou spolu trénovat boj. Ihned ho poslechnou.
Když začne boj, pečlivě je pozoruji. Brod neváhá a chce bouchnout Chrise do hrudi, ten se však včas skrčí a tak ho Brod mine. Chris kopne Jedenáctku do břicha kolenem. Neváhá a bouchne ho i do hrudi. Brod chvilku zaváhá, ale pak splátce z Trojky kopne také do břicha. Chvilku ještě takhle souboj pokračuje, ale nakonec, bez skoro žádného škrábnutí, vyhrává Chris. "To bylo vážně úžasné, Chrisi, kde ses to naučil?" zajímá se brunet. "Ve škole jsme s kamarády často takhle soupeřili," odpoví jednoduše na otázku.
Následně si každý mentor vezme Chrise a Broda zvlášť, aby jim mohli říct jejich slabiny, ale zároveň i silné stránky.
"Fajn holky, teď vy. Oblečte si ty vesty a pojďte sem," řekne bloňďák. Nejistě si vestu obléknu a jdu na místo, kde budeme soupeřit. 
Instruktor nám boj odstartuje. Zaujmu bojovou pozici - teda, alespoň si myslím, že to je bojová pozice. Jako první zaútočí Isabelle, její útok však vykreju. Následně útočím já. Chci ji bouchnout do břicha, ale ona je rychlejší a uhne. Takhle pokračujeme dál. Uštědřím jí několik ran, ale ona mě také několikrát bouchne, sice méněkrát, zato ale její rány byly silnější.
"Výborně, to by stačilo. Allisso, ty pojď ke mně. Řeknu ti, co děláš špatně," vyzve mě brunet. Jdu k němu a on mi začne říkat moje chyby. "Nejde ti to úplně špatně, musíš být ale více sebejistá. Dále, buď o něco rychlejší a hlavně soustředěnější. A nakonec, neboj se dát větší ránu, bude se bojovat o život, musíš být lepší než nepřítel," usměje se. "Děkuju, ale nedokážu dát větší ránu," řeknu trochu smutně. Brunet se na chvilku zamyslí pak se ke mně klekne a začne mi potichu šeptat do ucha: "Tak si třeba na místě nepřítele představ prezidenta Snowa," stoupne si a spiklenecky na mě mrkne. Usměju se. "Stavím se tady ještě zítra. Chci být ještě lepší," kývne na mě a začne se věnovat dalším splátcům.
Mám docela bojovou náladu, proto se rozhodnu zkusit vrhat noži. Profíci zrovna odešli někam jinam, což je dobrá šance pro mě.
Beru si pás nožů a připevňuji si ho okolo pasu. Vytáhnu jeden a zamířím na figurínu, potom hodím. Nůž proletí figuríně těsně kolem ucha, to je docela dobrý začátek. Vystřeluji ještě několik nožů a zasahuji figurínu do břicha, obou rukou, stehna a jednou dokonce do krku. Myslím, že mi to jde díky tomu, že to umím s lukem a naučila jsem se dobře zaměřovat. Bohužel ale asi nebudu moct uplatnit vrhání nožů při boji, protože mi trvá delší chvíli, než zaměřím a vystřelím.
Dále se rozhoduji zkusit házením oštěpem. Tady jsem doslova špatná. Oštěp letí kamkoliv jinam, jenom ne na figurínu. Po chvilce do vzdávám a jdu k sekerám. 
Sekerou nechci házet, a tak okolo sebe rozmístím několik figurín a začnu máchat okolo sebou sekerou. Nejdříve sekerou utrhnu dvou figurínám ruku, další nohu, jednu seknu do hlavy, a nakonec zabodávám sekeru do břicha poslední figuríně. Myslím, že nejsem úplně špatná, ale mohla bych být mnohem rychlejší a přesnější.
V sekundě, kdy končím, se ozve gong. Konec dnešního tréninku. Konečně! Celá zpocená se odeberu do výtahu. Zmáčknu tlačítko s číslem deset. Do výtahu se mnou ještě nastoupili oba splátci ze Sedmičky, kluk z Pětky a holka z Devítky. Jízda je tichá. Nikdo si nechce povídat.
Vystupuji jako poslední v desátém patře. Tady už na mě čeká usměvavá Lotte. "Zlatíčko, jdi do sprchy, převlékni se a pojď na večeři," usmívá se tak strašně moc, že se divím, že jí neprasknou koutky. 
Udělám přesně tak, jak říká. Dávám si krátkou, ale příjemnou sprchu. Když vycházím ze sprchy, voním po levandulích. V pokoji si na sebe beru jednoduché bílé triko a šedé volné kalhoty. Jsou tu sice i sukně, ale my dívky v Desátém nejsme zvyklé nosit sukně, když navštěvujeme místa, kde je dobytek. 
Jdu do jídelny, kde už všichni čekají jenom na mě. Poslední volné místo je vedle Lotte, takže mi nezbývá nic jiného, než si sednout vedle ní. Příště musím být rychlejší. "Taky by sis na sebe mohla vzít něco slavnostnějšího," zamračí se. "Celý den jsem trénovala, připravovala na zabíjení a přežití, to poslední, co bych chtěla, je nosit nějakou sukni nebo šaty," odmlčuji se, ale vzápětí hned pokračuji, "Omlouvám se, že si nemůžu celý den dělat manikúru, kritizovat šaty ostatních a sázet na vítěze," dořeknu ironicky. Lotte si odfrkne a dál už si mě nevšímá.
K večeři si toho dávám spousty, mám velký hlad. Nejvíce mi ale chutná kuřecí maso na medu s brusinkami. Je to vynikající. Naši mentoři se nás během večeře ptají na trénink. Slova se hned ujímá Matteo. "Řekl bych, že mně to docela šlo. Jak vědomosti nutné k přežití, tak i se zbraněmi jsem nebyl špatný," je mi jasné, že se předvádí. Když jsem ho chvilkami sledovala, moc mu to nešlo. Zvlášť u zapalování ohně, stavění přístřešku byl špatný. A co se týká těch zbraní? Lže! Vůbec mu to nešlo. Řekla bych, že zemře mezi prvními. "Ale co se tady slečny týká, té to moc nešlo. Měli jste jí vidět u luku a boji zblízka. Maskování? Katastrofa!" vítězně se na mě podívá. Nic mu na to nechci říct, ať si klidně myslí, že jsem neschopná, mně to nevadí. Můžu to brát i jako svojí taktiku. 
Zbytek večeře probíhá v tichosti. S Matteem se od stolu zvedneme současně. Jdeme ke svým pokojům. Chci otevřít dveře od svého pokoje, a konečně jít spát, to by mě ale Matteo nesměl zastavit. "Zemřeš dřív než já. Řekl bych první den," ušklíbne se. Začne ve mně bublat vztek. Co si to vůbec dovoluje?! "Když jsem tě viděla u ohně a zbraní, nevypadal si tak sebejistě," vracím mu úder. "Taková podvyživená chudinka jako ty nemá šanci vyhrát. Řekl bych spíš, že tě někdo zabije, když tvoji rodiče nemají peníze na to, aby tě uživili," zasměje se vlastnímu vtipu. Je mi jasné, že to bude syn nějakého obchodníka. "Tak počkej ty malej smrade v aréně! Jestli tě tam potkám a budu mít u sebe zbraň, zabiju tě! Zabiju tě tak, že tě domů budou muset přivézt po kouscích!" křičím na něj. "Ty ani nepřežiješ řež u Rohu hojnosti. A že bys měla mít zbraň? To možná tak ve snu!" ušklíbne se a vejde do svého pokoje. "Uvidíme, kdo přežije dýl," šeptnu si pro sebe. 
Otevřu dveře od svého pokoje. Rychle si na sebe navlékám pyžamo a jdu spát. Nemohu usnout. Myslím na rodinu a na to, co mi Matteo řekl. Pořád tomu nemohu uvěřit.